Krištáľové oči

Velmi příjemné překvapení! Temný závan sedmdesátých a osmdesátých let bude jistě fajn pro giallem nepolíbené, naopak pro žánrové fanoušky by mohl být zábavný (kam se počítám). Zvrácený vrah masakruje oběti s cílem dosáhnout vyšší úrovně vědomí. Jasně, je tam pseudofilosofie, indické náboženství, okultismus a podobně, ale také jde o napínavou detektivku se slušnými hereckými výkony, výbornou kamerou a parádní hudbou. Asi nemá smysl citovat různé odkazy, ať už třeba Argentovy barvy, Fulciho oči (nejen skleněné) nebo pád z útesu, či sny, halucinace a útěky chodbami a prázdnými budovami tak, jak je známe z žánrových děl. Úvodní masakr je nekompromisně brutální. Je fakt, že otevřené gore se jaksi nedostává, ale je vyváženo atmosférou. A tak když vrah kuchá ženu, jsou vidět jen její nohy, po nichž stéká krev, a obličej s vytřeštěnýma očima zpola zakrytý rukou v kožené rukavici. Před lety by se příběh zakončil možná jinak, ale já byl tentokrát spokojen. A Jiménezová (Giuditta) je půvabná! (10.05.2020)

Je pravda, že ta těžkotonážní ponurá atmosféra dodává filmu jisté kouzlo, ale ani to mě nedonutilo přehlížet tu přehlídku žánrových klišé, završenou ukázkově laciným závěrečným střetem s vraždícím psychopatem. Samotné vraždy sice poněkud brutálnějšího charakteru, ale jejich motivace mi přišla dost povrchní, a taky mi do toho nějak neseděl ten věkový rozdíl těch kluků v sirotčinci. Ale třeba mi jen něco uniklo, nevím. (01.07.2017)

Ano je to tak, po velice dlouhé době je na úrovni vzkříšen žánr gialla a otěže tak vytrhává Argentovi nováček na tomto poli Eros Puglielli. Začátek filmu připomene kultovní thriller Sedm, pak ale na scénu přichází giallo žánr. Režisér samozřejmě nevynechává žádné správné ingredience gialla a dočkáme se tak spousty brutálních vražd, výborné atmosféry dotvářené velice ponurou hudbou, pěkných nahých slečen či šokující pointy. U posledního jmenovaného bych se zastavil a musím konstatovat, že je spolu s některými nelogičnostmi a náhodami, bohužel nejslabším článkem filmu. Na druhou stranu však ode mě režisér získává body navíc za skvělou audio-vizuální stránkou, přičemž se mi nejvíce vryly do paměti prostřihy alá Kruh. Snímek sice nedosáhnul na metu nejvyšší, ale zůstal těsně pod ní, pěkných 4,5*. PS: Jsem zvědavý, jestli dokáže Argento svým připravovaným snímkem(Giallo 2009) vytrhnout otěže nazpět. (18.06.2009)

Po takrka dvaceti letech giallo, ktere svou atmosferou divaka zcela pohlti. Pomerne standardni pribeh zpracovany v duchu a tradici toho nejlepsiho, co evropska kinematografie dala v sedmdesatych letech svetu. V ramci soucasne nove italske horrorove vlny jednoznacne nejlepsi kus, ktery doporucuji nejen vyznavacum vseho zluteho (vyjimecne tim nemyslim csfd bandu asiofilu). (21.07.2006)

Pro hororové fanoušky příliš poklidné, pro thrillerové zase nepřináší nic nového. Obecné shrnutí možná přísné, protože jinak film skvěle dodržuje staromódní nárůst napětí a temně pochmurnou atmosféru. Série brutálních vražd, jejichž cílem je vytvořit lidské puzzle a tajemný policejní vyšetřovatel. Jednoduše slušný thriller, kde styl vítězí nad originalitou. 70% (14.01.2017)