Réžia:
Wes CravenKamera:
Victor HurwitzHudba:
David HessHrajú:
Sandra Cassel, Lucy Grantham, David Hess, Fred J. Lincoln, Jeramie Rain, Marc Sheffler, Martin Kove, Jonathan Craven, Cynthia Carr, Richard TowersObsahy(1)
Dve mladé vidiecke dievčatá sa vyberú do mesta na koncert, no zháňajúc po ceste marihuanu, natrafia na bandu kriminálnikov. Tí ich unesú a v lese jednu z nich dobodajú a druhú znásilnia, dorežú a zastrelia. Kúsok ďalej je dom, v ktorom však žijú jej rodičia. A keď k nim kriminálnici prídu nahodnú návštevu, rodičia sa dozvedia o ich čine a vezmú spravodlivosť do vlastných rúk. Dnes už legendárny nízkorozpočtový ($87.000 USD) film, vychádzajúci z Bergmanovho PRAMEŇA PANNY a neskôr následovaný tuctom napodobenín (I SPIT ON YOUR GRAVE, HOUSE ON THE EDGE OF THE PARK). (POMO)
(viac)Videá (1)
Recenzie (126)
Jeden z mála případů, kdy remake zvítězil nad původním filmem. Wes Craven ve svém režijním debutu nijak neoslnil. Je mi jasné, že si z toho tak trochu dělal legraci - brutální čin vs. veselá hudba apod. - ale podivná kamera, protahovaný rozjezd a směšné herecké výkony ze snímku dělají nudnou amatérskou záležitost. ()
V zásadě silný koncept, ale škoda toho otřesného provedení. Nulová dramaturgie a vnitřní logika, absurdní obsahy scén (vrcholem v tomto ohledu je sekvence, kdy jeden z padouchů předvádí žábu), hrozivé herecké výkony, humpolácká kamera, fušerský střih a především třeskutě bizarní hudba, která z většiny filmu dělá grotesku. Burlesknost filmu ještě stupňují zhovadilé sekvence s dvojicí provinčních policistů, která zastává funkci humorných figurek. Rané Cravenovy snímky jsou vyloženě ideální materiál na remake – mají velký potenciál, který lze snadno zpracovat do pořádného, intenzivního filmu. Původní „Last House on the Left“ je ovšem pouze esence všeho špatného ze sedmdesátkového laciného braku (včetně toho, že hláška z plakátu je mnohem dramatičtější než film samotný). ()
Oko za oko, zub za zub. Sedmatřicet let starý debut s výpovědní hodnotou nekorunovaného krále hororu je amatérštinou nejhrubšího zrna (podílel se na něm i jiný hororový souputník Steve Miner – Pátek třináctého 2 a 3, Halloween: H20). Dvě dospívající dívky se vydají na koncert, ale namísto poslouchání rockové hudby a zkoušení lehkých drog se dostanou do spárů kriminálníků. Sexuální ponižování a neskrývané násilí vyvrcholí znásilněním a smrtí. Jenže osud tomu chtěl, aby se kvarteto psychopatů po peripetiích s autem dostalo do domu rodičů jedné z dívek. Hravá brutalita trošku zavání až tvůrcovou zvráceností, nicméně celé to má ke kvalitě daleko. Musí se ale nechat, že Wes Craven pracuje s látkou takovým způsobem, že snímek prostě nevypnete. Hlavně byl Craven první, kdo se obešel bez duchařin a na plátno přenesl nefalšované lidské zlo. O jeho „velikosti“ mluví i fakt, že dnes z jeho prvních snímků vznikají remaky (i když už jeho projekt byl předělávkou Pramenu panny od Bergmana). Jeho sbližování se s hororovým žánrem hojně pracuje s kontrastem bezmocných obětí průměrných Američanů a nepochopitelné brutality. The Last House on the Left je typickým příkladem. Námětově určitě zajímavé, feeling slušný, scénář je ale bez debat výsměch, herci jakoby ani nevěděli, jak se mají v daném momentě tvářit, o křečovitých dívčích obětech to platí dvojnásob. A pak jsou tu ještě otravní policajti, kterým dojde benzín a jejichž komickou účast si těžko vysvětlíme a rodiče (mamka, co ráda feluje člověka, co jí zabil dceru, taťka, kterej si nejprve zahraje na Kevina McCallistera, následně na Leatherface z Texaského masakru), jejichž jednání a emoce s tím spojené jsou diskutabilní. Jenže celý film je plný protikladů. Grotesknost x brutalita, hudba, která sem nepatří.. záměr? Přes všechny klady i zápory je The Last House on the Left i dnes slušné varování!! ()
Asi jeden z vůbec prvních hororů/thrillerů, kterej vše ukazuje dost naturalisticky a drsně a nehraje si na nic morálního, ovšem na mě tyhle filmy o znásilňování moc nepůsobí, asi se úplně nedokážu vžít do psychicky i fyzicky mučených postav a cítit s nima nebo to je možná prostě jen odtažitě natočený, nevim přesně, ale to rozhodně neni jedinej problém filmu. To nejzákladnější, co mě celkem zarazilo je fakt, že většina hereckých výkonů stojí jednim slovem za hovno a možná i to se podepsalo na tom, že to ve mě nic moc nezanechalo, nejhrůznější jsou v tomhle směru rodiče, jejich chování v několika situacích bylo tak neskutečně mimo, že už to snad ani víc být nemohlo a celej film to až neskutečně sráží, ovšem odplata je dokonalá a ve finiše ten film, ještě spolu s předchozíma násilnýma scénama, vylepšuje ()
Craven geniálním způsobem pracuje s protiklady a stříhá z idilických záběrů příprav narozenin rovnou na brutální znásilnění a zpět. Protipólem chladnokrevných vrahů postrádajících motivaci jsou pak ubozí policisté, neschopní zavázat si tkaničku u bot. Jako celek je to místy lehce nepřesvědčivé (a myslím, že tomu tak bylo i před lety), ale má to sílu. Je v tom vidět prvotina a málo peněz a možná o proto mi to přišlo tak zajímavé. Rozhodně doporučuju. ()
Galéria (34)
Fotka © Lobster Enterprises
Zaujímavosti (17)
- David Hess počas natáčania veľa zo svojich dialógov improvizoval. (westerns)
- Založeno na filmu Jungfrukällan. (Chatterer)
- V jednej scéne Krug (David Hess) vyryje na Marin (Sandra Peabody) krk svoje meno, no v nasledujúcom zábere už tento "podpis" nie je vidieť. (ancientone)
Reklama