Poslední dům nalevo

Cravenův debut a zároveň asi i to nejbrutálnější dílo, jaké kdy mistr žánru natočil. Amatérské podmínky nebyly na škodu, právě naopak, jelikož i dneska působí tenhle film špinavým a neuvěřitelně syrovým dojmem. Celou tu zvrhlou zábavu umocňuje polodokumentární kamera, ta totiž slouží jakoby další osoba, díky níž je nám dovoleno sledovat zblízka všechny ty hrůzy. Hudba často a vtipně kontrastuje s děním na obrazovce, což atmosféru trochu narušuje, ale náplastí je závěrečná vybíjená, kdy se ke slovu přihlásí ostré zuby a motorová pila. Ale pozor, cenzurovaná verze se od té nesestříhané liší jako kuře od krocana. Důkazem budiž dvouminutový a detailní záběr na zkrvavené ruce, jak se téměř s láskou probírají v dívčiných vnitřností. Prostě síla, co si budeme povídat... (25.05.2011)

Cravenovi se povedl málo vídaný kousek - proměnil čirou tůňku v krvavou lázeň. A když její první kapka dopadá, zjistíte, že lidská mysl se nezdráhá ani těch největších zvěrstev. The Last House on the Left vzbuzuje pocit panické snahy přežít dokonale. Ten je totiž cítit stejně hluboko, jako zabodnutý nůž v dívčině těle. V naturalistickém podání se schází ponížení, znásilnění, smrt, pomsta a rodičovská láska. Banda kriminálníků si chce zpestřit den a když shodou okolností narazí na dvě dívky, náležitě této možnosti využijí. Jejich sexuální chtíč nemá hranic a jen co dostanou co chtějí, obě dívky usmrtí jako kus dobytka. Avšak náhoda tomu chtěla, že posléze navštíví dům jedné ze zavražděných. Její rodiče se nechtěným návštěvníkům náležitě "odmění". Ve své době kontroverzní snímek, který i dnes budí respekt a byl vzorem pro mnoho napodobitelů. (20.11.2009)

Dementní hudba, dementní herci, dementní všechno. Ne, tohle Craven nemohl myslet vážně a divil bych se, byť to tehdy byly jiný časy, kdyby to někoho nadzdvihlo, nebo nedej bože pohoršilo už tenkját... Prostě bejkárna, s muzikou jak od Ivana Mládka, zkrátka se zase jednou stal zázrak, kdy remake předčil originál. Kdyby to mělo aspoň jakous takous atmosféru, ale kde nic není, ani Satan nebere... Ta jedna hvězda za tu trošku krvičky a za starou dobrou motorovku. (20.07.2015)

V zásadě silný koncept, ale škoda toho otřesného provedení. Nulová dramaturgie a vnitřní logika, absurdní obsahy scén (vrcholem v tomto ohledu je sekvence, kdy jeden z padouchů předvádí žábu), hrozivé herecké výkony, humpolácká kamera, fušerský střih a především třeskutě bizarní hudba, která z většiny filmu dělá grotesku. Burlesknost filmu ještě stupňují zhovadilé sekvence s dvojicí provinčních policistů, která zastává funkci humorných figurek. Rané Cravenovy snímky jsou vyloženě ideální materiál na remake – mají velký potenciál, který lze snadno zpracovat do pořádného, intenzivního filmu. Původní „Last House on the Left“ je ovšem pouze esence všeho špatného ze sedmdesátkového laciného braku (včetně toho, že hláška z plakátu je mnohem dramatičtější než film samotný). (16.05.2009)

Viděl jsem Bergmanův předobraz Pramen Panny, oficiální i neoficiální remake, tak už přišel čas na Cravenův dnes již klasický debut. Trochu jsem se bál, že znám příběh vlastně již z několika verzí, a tak mě to ničím nepřekvapí. Ale to by nebyl Wes. Namixovat klasicky sedmdesátkově syrový nepříjemně realistický a silný thriller o bandičce zkurvenců mučících a zabíjejících dvě bezbranné mladé dívky takřka šestákově groteskními scénami, skvělou, ale divnou hudbou (respektive hudebním výběrem), levným herectvím a masakrózní závěrečnou dvacetiminutovkou, v níž už si nebere žádné servítky, to prostě naklepe palici. Vcelku zajímavé. 3,5* (01.02.2015)