Scanners

V Scanners se Cronenberg věnuje tomu, co ho vzrušovalo už od jeho debutu: vědeckému výzkumu zbavenému etických bariér, který může být nebezpečný celému světu, a technologiím, které mají "vylepšovat" psychické a fyzické vlastnosti člověka. Režisér je opět originální, provokativní a předvádí se v poloze, v jaké ho jeho fanoušci měli vždycky nejraději, tedy jako "úchyla", který má výjimečný talent pro budování zvláštní atmosféry a nebojí se překračovat hranice běžně viděného. Snímek pojednává o telepatech, kteří jsou výsledkem vedlejšího účinku léku. Cronenberg ve filmu pohlíží na telepatii jako na přímé propojení nervových systémů a zároveň jako tok energie, která je schopna být dokonce kompaktibilní s datovým tokem počítače. Scanners jsou v jeho podání nejen schopni ovlivňovat chování napadených lidí, ale jsou dokonce schopni je fyzicky ničit a po vzoru cyber punku se napojovat na počítačové systémy, aniž by k tomu potřebovali nějakou přípojku. Scanners měli kdysi takový ohlas, že si vyžádali natočení (zřetelně slabšího) pokračování, a v rámci Cronenbergovy tvorby patří k tomu známějšímu. Osobně mi v paměti nejvíc utkvěla přítomnost výrazného představitele záporáků Michaela Ironsida v roli scannera padoucha Darryla Revoka. Celkový dojem: 70 %. (05.06.2017)

Scanners je dalším z řady Cronenbergovo kultovních snímků jeho rané tvorby a patří mezi ty nejlepší. Postava Darryla Revoka v podání Michaela Ironsidea je úžasná, jen mě trochu mrzí, že si ho v průběhu filmu až tolik neužijeme. A právě díky tomu je nejsilnější stránkou filmu jeho začátek a samozřejmě epický závěr. Prakticky nemám nic, co bych filmu vytknul. Neodvážil bych se kecat do specifického stylu Davida Cronenberga, takže když v jeho filmu narazím na nějaké drobnosti, které se mi moc nelíbí, snažím se je nějak vstřebat po svém a pochopit, proč to tak je – nehledám v nich jiná východiska a nepřemýšlím, že by to mělo být jinak. Je to prostě Cronenberg a je třeba brát jeho filmy takové, jaké jsou. (20.05.2018)

Film o lidech, kteří se dívají s výrazem právě zrozeného kůzlete po požití půl kila wasabi. Nádherná ukázka toho, kterak je zajímavý námět uhlodán pomocí snahy o akčnost a explicitnost (óó, brokovnice, óó, jak temné, óó, jak násilné), přitom začátek filmu, který je subtilní a hraje na děj, je v tu pravou chvíli náležitě okořeněn jedním výbuchem hlavy (legendární gif!), s přehledem stačí, kéž by se film podobné střídmosti držel i dál, protože druhá půlka filmu je jen napitomělá blbina, plná scén, které ani zdaleka nevyužívají svět telepatů s vražednými schopnostmi. Vlastně, tohle tam není využito skoro vůbec, chceme japonský, poloúchylný, anime remake s vesmírnou vydrou s chapadly! A bez brokovnic a hloupých výrazů ve tváři. (28.02.2015)

Asi moja prvá filmová nočná mora. Film sme na základke videli na VHS niekoľkokrát a všetci sme mali dosť. Videli sme aj pokračovania, ktoré už s Cronenbergom nemali nič spoločné, ale celkom sa nám páčili. Po dlhých rokoch som sa na neho chcel pozrieť ako na výtvor Davida Cronenberga a významný umelecký horor. Usúdil som, že je to významný umelecký horor, ale mal som pocit, že tých vybuchnutých hláv bolo vo filme viac. Veľmi originálny scenár (to je pri DC pravidlo) je doprevádzaný skľučujúcou atmosférou a nejakou tou myšlienkou na záver. Pre mňa asi vrchol jeho tvorby. (31.05.2012)

Tento "brokovnicový" film Davida Cronenberga se stejně jako jeho další filmy dost výrazně liší od tehdejších obvyklých snímků. Příběh o telepatických schopnostech je hodně zajímavé a málo používané téma a Cronenberg s tímto naložil velmi dobře, avšak film trochu nudí celou první hodinu a pořádně se to rozjede až tu finální půlhodinu. Je to takový nízkorozpočtový inteligentní horor, který je velmi dobře zvládnutý a zajímavý, ale nedosahuje kvalit Mouchy nebo Mrtvé zony. (01.07.2010)