Videodrome

Bizardní úchylnost, kterou by nenatočil tímto způsobem nikdo jiný než David Cronenberg. Kamera, soundtrack, herci všechno dobře sedí na svém místě, pasuje a skládá dokonalou mozaiku. Hranice mezi halucinací – Videodrome a reálným světem je proklatě tenká, halucinace jsou úderné a přesvědčivě vykreslené, rovněž samozřejmě zahrané. Gore se taky docela povedlo (hlavně ke konci se pěkně rozjíždí, např. vhs mechanika uvnitř břicha, přirostlá zbraň k ruce). I když byl začátek pomalejší, celkově na mě film hodně zapůsobil, jako všechny Cronenbergovi filmy/horory. Originální film 9-/10* (29.04.2008)

Druhé zhliadnutie po takmer deviatich rokoch mi povedalo podstatne viac. Halucinačne paranoidná cyberpecka, predpovedajúca éru internetu (a jeho temných zákutí), s ktorou do early-cyberpunkového double feature odporúčam nemecký Decoder. Fantastické praktické efekty. (22.10.2014)

Cronenbergova exkurzia do ríše bizarnosti, halucinácií a priamočiarej symboliky. Dokázal urobiť z jednoduchej a stokrát opakovanej, všeobecne prijatej zásady, že vplyv médií na človeka má zhubný charakter, veľkolepú vizuálnu sondu do podstaty tohto problému. Všetko šokujúcim spôsobom. Napríklad, keď sa prišlo na potrebu poukázať na samotný zhubný vplyv médií, v scénke sa vyskytne rozpadávajúci sa človek požieraný vlastnými zhubnými nádormi. Keď sa prišlo k miestu nezdravého spojenia človeka s médiami a jeho prílišnej naviazanosti na technológie, hlavný hrdina si pchá videopásku do brucha, atď... Tých príkladov je tu omnoho viac. Jednoduchá vizuálna, prenesená symbolika avšak veľmi účinná. Film určite nie je pre každého, ale milovníci mindfuckov si prídu na svoje. Chcel som dať plný počet, len žiaľ to by tam nesmel hrať James Woods, pretože nebudem si nič nahovárať, jeho herecký prejav tu nebol zvlášť oslnivý. Chcelo to iného herca a film by bol dokonalý. 89/100 (29.07.2014)

Film násilný a detailní, ale současně zbytečně křehký a povrchní, aplikující základní Cronenbergovská klišé na svou samu o sobě zajímavou a schématicky bohatou myšlenku. Ve své době možná silně nadčasový fyzický horor díky přímému zobrazování tabuizovaných výjevů a jejich symbolicky destruktivních účinků na lidskou psychiku, dnes už poměrně zastaralá prezentace osmdesátkového žánrového hypu s nulovým dopadem na lehce otrlejšího diváka, jejíž nečitelné dění sice stále neztrácí na působivosti, ale nevyužitý potenciál halucinogenního a těžce depresivního námětu je cítit čím dál znatelněji... (14.07.2016)

Tak sláva, moje první setkání s tvorbou kanadského režiséra Davida Cronenberga je za mnou! No obávám se, že na dlouhou dobu nejspíš pro mě zůstane i tím posledním, minimálně v režisérově typickém hororovém žánru. Nepotkali jsme se... Z Videodromu dýchá typická atmosféra osmdesátkové popkultury, jejíž styl mi nikdy příliš neseděl, v rámci kombinace sci-fi a hororu už teprve ne. Nicméně se stylem samotného pana režiséra a jeho zálibou v nechutně bizarních scénách s lidským tělem jsem se minul ještě více, tahle šaráda videokazet v břiše, nadrženého telkáče s pusou a dalších obskurností mi vážně nevoněla. Zatímco v první polovině mě ale tento film z větší části dost bavil, vnímal jsem v něm originální děj i vesměs funkční myšlenku se zdviženým prstem nad přehršlí násilí v televizi a médiích (což napomáhá tomu, že filmu dávám lepší 2 hvězdičky), postupně se z toho vyrojila na můj vkus taková přeplácaná, stále více se rozpadající bizarnost pro bizarnost, nechutnost pro nechutnost s přehlídkou haluciogénních scén, u níž jsem nakonec ocenil nejvíc to, že již skončila. [50%] (19.01.2022)