Šiesty prápor

Ne všechno, co je barevné, muselo nabýt barev. 6. Batalion je totiž ve skutečnosti černobílý film. Japonec zde prezentovaný je ZLÝ japonec a američan je ze samotné podstaty filmu DOBRÝ člověk. Nic mezitím se ve filmu bohužel neobjevuje, a to ho sráží a zcela se příčí celému konceptu filmu, který je „inspirován“ skutečnými událostmi. Celý film zbytečně zahlcují tři roviny příběhů, z nichž minimálně jedna je zcela zbytečná, druhá je klišovitá, a ta třetí je ta, na kterou celý film čekáte. Bohužel dostávají všechny linie zhruba stejně prostoru. I přes tyto zápory je příběh celkem zajímavý a lze se pro něj snadno nadchnout. Závěrečná scéna naplánování, vyčkávání, samotného úderu a válečné mašinérie je zpracována nadprůměrně a určitě pohladí lecjakou „zelenou“ dušičku. Vojáci jsou totiž chlapáci, jak už jsem říkal, jsou to totiž američani. Celek tak neodráží skutečné dění na frontě za 2. světové války, ale jako film funguje víc než dobře a navzdory dlouhé stopáži i méně akci nabízí zajímavé scény z válečného běsnění. Možná je to tím, že jsem od něj čekal tak málo podle hodnocení, ale stojí za to. Samozřejmě za předpokladu, že přehlédnete americkou agitku a patos. To vám ale bylo jasný už před filmem, že? (13.12.2007)

Trvalo mi neuvěřitelně dlouho, než jsem se do válečného dramatu Johna Dahla vůbec dostal..Dlouho jsem se neměl čeho chytit, sám příběh o sobě toho tolik nabízí, přesto je až k nepochopení, jak nám tvůrci na místo dramatických okamžiků nabízejí nezáživně upovídané scény a rutinní akci. Vše bez případných sympatií či antipatií. Ani na první pohled silné scény (poprava deseti zajatců) k výraznějším emocím nedonutí, snad jen výprava s (neosobní) kamerou odvádějí slušný nadstandard!! (06.11.2006)

Vojnový film podľa skutočnej udalosti zobrazuje vydarenú a precízne naplánovanú operáciu druhej svetovej vojny v tichomorí, pri ktorej bolo zachránených 500 amerických zajatcov z japonského zajateckého tábora a pri ktorej zo záchranného oddielu zomrel len jediný vojak. Otrasné podmienky v ktorých museli zajatci žiť v tábore sú tu zobrazené rovnako pôsobivo ako v legendárom filme Most cez rieku Kwai. Tentoraz sú to americkí zajatci, ktorí padli do zajatia v roku 1942 na Filipínách a mnoho ich v zajatí zomrelo na následky podvýživy, mučenia, chorôb alebo vyčerpania. Film ma prekvapil kvalitnými hereckými výkonmi de facto začínajúcich hercov Benjamina Bratta a Jamesa Franca (Harry Osbourne zo Spidermana) a svižnou akciou. Napriek tomu že film v amerických kinách prepadol na celej čiare, je to jednoznačne vydarený vojnový film. (16.12.2011)

Bojovali udatně jako lvi a přesto o jejich úsilí slyšel málokdo. John Dahl vždy patřil k režisérům, kteří preferovali akčnější pojetí před uměleckou formou. Ve svém válečném filmu ukazuje málo známý příběh 6.praporu pod velením podplukovníka Mucciho, který se vydává na misi, o níž není dopředu známo, zda bude úspěšná a jakým způsobem se povede. Film od počátku chytne svými rychlými přechody k zajímavě zvládnutým sekvencím, a to včetně dialogových. Dobrý prožitek umocnila kamera s působivým vyobrazením bojiště s efektně nasnímanými exteriéry. Herecké obsazení čítá řadu kvalitních herců, z nichž vyniká výkon Benjamina Bratta. Dahl se však i přes všechna pozitiva, která jeho filmová kariéra nesla, uchýlil k televizním projektům a je škoda, že další film neplánuje. Ten z vojenského prostředí zvládnul nad očekávání dobře. Až na pár výpadků z tempa, se na tu válečnou vřavu dívalo moc dobře. Mé hodnocení: 80% (18.08.2013)

Horší válečný film jsem ještě neviděl. Je sice hezké, že šlo o největší (a velice úspěšnou) záchranou akci amerických jednotek za druhé světové války, ale to je spolu s použitými dobovými záběry na začátku a konci filmu téměř jediné pozitivum. Film jsem si musel rozdělit na tři části, které jsem během tří dnů vždy při večeři odledoval. Byl to na mě až moc "velký nájezd" najednou. Film se totiž šíleně vleče. Jednotlivé postavy, které mně po celý film nechaly chladným, se většinu stopáže mezi sabou pateticky baví, nasazují zhrzelé obličeje a "panáčkují" v klišoidních scénách. Když už dojde konečně na akci, odflákne ji "pan režisér" naprosto rutijním způsobem. Během 10 minut je po všem, americká vlajka jde vzhůru a všichni si zajásají a popláčou. Možná jsem vůči tomuto filmu až moc přísný, ale opravdu se mi vůbec nelíbil. (31.10.2005)