Reklama

Reklama

Podrobné vyhľadávanie

Na plovárně

(relácia)
všetky plagáty
viac
81%
Hodnotenia a fanklub
Talk-show
Česko, 1998, 929x26 min

Réžia:

Jan Hojtaš

Scenár:

Marek Eben

Hudba:

Marek Eben

Účinkujú:

Marek Eben (moderátor), František Němec, Hana Maciuchová, Robert Redford, Karel Gott, Marie Rottrová, Liv Ullmann, Terry Gilliam, Ester Kočičková (viac)

Obsahy(1)

Televizní talk show Na plovárně se objevuje na obrazovce hlavního programu České televize už od roku 1998. První díly byly natočeny v prostorách zrekonstruované pražské "občanské plovárny" (odtud název). Poté se natáčení přesunulo do příjemného prostředí klubu Avion. Tady nalezl štáb plné pochopení, skvělé zázemí a klid pro práci. Natáčení plovárny není časově omezeno a po sestřihu jeho vysílací podoba činí cca 25 minut. Nejedná se o žádnou bulvární nebo investigativní žurnalistiku, ale o klidné a milé povídání se zajímavými lidmi z celého světa. Tato skutečnost je podepřena osobou hostitele, kterým je velká hvězda obrazovky České televize, pan Marek Eben. Marek je znám jako herec, muzikant a především jako TV presenter. Jeho milé, inteligentní a seriozní vystupování mu vyneslo nesmírnou popularitu a je hlavním důvodem skutečnosti, že za celou dobu trvání "plovárny" nabídnuté natáčení nikdo neodmítl. (oficiálny text distribútora)

(viac)

Zaujímavosti (21)

Jiří Weiss

  • Svou cestu k filmu popsal v pořadu Na plovárně (od r. 1998) takto: "Dělal jsem reklamy, vymýšlel jména značek a psal slogany. To byl jediný způsob, jak si tvůrčím způsobem vydělat peníz. Za ty peníze jsem si půjčil kameru, napsal scénář, přemluvil dva mladé lidi - budoucího profesora psychiatrie Jiřího Roubíčka a Lídu Myšákovou, tanečnici, jejíž tatínek měl tu slavnou cukrárnu ve Vodičkově ulici - a odjeli jsme na Sázavu, kde jsem natočil film Lidé na slunci. A protože jsem nebyl skromný hoch, poslal jsem ho do Benátek na festival. Tenkrát bylo tohle všechno strašně jednoduchý. Ten film dostal v Benátkách diplom a Kodak ho chtěl ode mne koupit. Nepamatuji se za kolik, ale asi mi nabízeli málo, protože jsem to odmítl a řekl, ať mi dají filmový materiál. Dali mi tři kotouče, Jiří Lehovec mi půjčil ruční kameru a já ten film natočil znovu. Střih od střihu stejně, nic jsem neměnil, jen jsem měl větší jistotu při vedení herců. Chtěl jsem, aby se ten film hrál v kinech, ale když jsem ho nabídl řediteli největší distribuční firmy Innemanovi, odbyl mě slovy: 'Není to špatný, ale chybí tomu nějaká umělecká sviňačinka.' (...) Tehdy však fungovalo něco, co dneska, kdy je podobná svoboda podnikání, chybí. Existoval fond, do něhož zahraniční distributoři, kteří tady tenkrát promítali hrozné škváry, museli odvádět příspěvky. Rada fondu si můj film promítla, vrchní rada pan Piskač, který tomu předsedal, mě zavolal a řekl: 'Tady máte deset tisíc korun a podepište mi stvrzenku.' Vyplatil mi na místě peníze, dal mi vizitku a jména několika producentů, na které jsem se měl jeho jménem obrátit. První jméno byl Norbert Auerbach starší, otec onoho Auerbacha, který pak byl dobrým prezidentem United Artists a špatným producentem při privatizaci Barrandova. Ale ten mě odmítl. Po letech, když jsem natočil Vlčí jámu a byl jsem s tím filmem na festivalu v Benátkách, zazvonil večer po promítání v hotelovém pokoji telefon a tam se ozvalo zadrhávanou češtinou: 'Tady Auberbach, pane režisére, nechcete vidět starého muže, který se zmýlil?' Sešli jsme se, on žil v emigraci a zřejmě si myslel, že se budu bát s ním setkat. Další na seznamu byl ředitel AB Barrandova pan Reichl. Pustil si můj film a dlouho se neozýval. Šel jsem za ním a seděl jsem před jeho kanceláří čtyři hodiny, až mě přijal. Řekl jsem mu, co chci dělat. 'Promluvím o tom s majitelem, s panem Havlem,' slíbil a udělal to. Tak jsem se dostal na Barrandov a začal pracovat jako režisér dokumentárních filmů." (NIRO)

Robert Redford

  • Jednou z jeho nejproslulejších aktivit mimo herectví a režii bylo založení osobitého festivalu Sundance, který se během let stal jednou z nejprestižnějších akcí svého druhu. V pořadu Na plovárně (od r. 1998) k tomu řekl: "Původně to nebyl festival, nýbrž studio, které jsem založil na konci sedmdesátých let. To byla doba, kdy Hollywood ovládly nové technologie, počítačové triky, náročné efekty, všechno začalo směřovat k větší komerci, ke kasovním trhákům. Bylo zjevné, že to řečiště je čím dál užší, že je v něm méně místa pro rozmanitost a z filmů se vytrácí lidská stránka, sebevyjádření lidí, kteří mají co říct. A proto jsem chtěl vytvořit příležitost pro nové, mladé filmaře, aby měli kam přijet, kde zkoušet a experimentovat, kde by mohli také pohořet, aniž by je to stálo jmění a poznamenalo celou jejich kariéru. Bylo to vlastně něco, co jsem sám postrádal, když mi bylo dvacet. Přitahovala mě také představa komunity a idea sdílení. A z toho všeho vznikl nápad založit malé filmové studio. Založil jsem ho v Utahu, v horách, kde jsem měl pozemek. To byla výhoda, ale nebyl to hlavní důvod. Logické by bylo umístit takové studio do města, do New Yorku nebo Los Angeles, ale to se očekává, tak se to dělá, tam není žádný další impulz. Když ho ale umístíte do přírody, opravdu do divoké přírody, posilujete možnost, že tam vznikne větší duševní harmonie, nějaká nová energie. Studio dobře odstartovalo, začali jsme točit filmy, hlavně o menšinách, které v komerční kinematografii neměly šanci. Černoši, gayové, lesbičky, Hispánci, Asiaté, američtí Indiáni, lidi z periferie společnosti... Vytvořili jsme pro tyto komunity tematický program, aby to nebyly jen nahodilé výkřiky. Rozvíjelo se to dobře, dokonce moc dobře, a po pár letech jsem si uvědomil, že ta improvizovaná, klubová distribuce už nestačí. Od Hollywoodu se žádný prostor nedal čekat, ten poskytovali jen svým, stále nákladnějším filmům se stále riskantnější návratností. A tak vznikl festival, který jsem opět umístil do Utahu, do hor, a rozhodl se pořádat ho uprostřed zimy, kdy není jednoduché se do Utahu dostat. Festival v odlehlých horách, kam je napínavé dojet, protože po cestě můžete zapadnout, zabloudit. Festival, kde se ve dne lyžuje a v noci promítá." (NIRO)

Zulu (1964)

  • Michael Caine (Gonville Bromhead) v pořadu Na plovárně (od r. 1998) prozradil, že mu původně byla pro jeho schopnost mluvit typickým londýnským přízvukem cockney nabídnuta role kaprála, která měla tímto akcentem hovořit. Když ale herec dorazil na sjednanou schůzku s režisérem Cy Endfieldem, bylo mu řečeno, že roli už obsadil jiný producent. Endfield si ale všiml Cainovy vysoké, štíhlé postavy a světlých vlasů, což se více hodilo na důstojníka. A protože Caine dokázal napodobit i nóbl přízvuk, získal roli poručíka Bromheada. (Komiks)

Kolben (2021) (TV film)

  • Synovi Emila Kolbena, Jindřichovi Kolbenovi, je věnován díl pořadu Na plovárně (od r. 1998). (sator)

Robert Redford

  • V roce 2005 v pořadu Na plovárně (od r. 1998) řekl: „Čím dál tím víc nevěřím vládám po celém světě, že nám říkají pravdu o tom, co se skutečně ve světě děje.“ (sator)

Kawasakiho ruže (2009)

  • Rozhovor s Bořkem (Antonín Kratochvíl) se natáčel v klubu Avion v Praze Holešovicích, ve stejných prostorách a ze stejného pohledu kamery, jako se točí pořad Na plovárně (od r. 1988). Záměr tedy byl evokovat tento pořad. (sator)

Reklama

Reklama