Hop dva tři Miloslava Šimka a Jiřího Grossmanna ...

Nezapomenutelná zábava (jak televizní tak i ta stará elpíčková) aneb jak se dělá šou v divadle Semafor. Vtipní, osobití a pohotoví Š+G, krásná Miluška Voborníková, záhadný pan Balcar a ostatní.. Á dva tři, šou dva tři. Ať si kdo chce, co chce říká, ať si mamka slzy utírá atd..Byl to zároveň i poslední projekt pánů Š+G, čtyři týdny po jeho natočení pan Grossmann zemřel.:-( Česká televize ho poprvé odvysílala teprve až 16. 12. 1996. (05.06.2008)

V dobách jednoho černobílého televizního programu jsem brala divadelní záznamy Semaforských představení jako běžnou zábavu, a teprve dneska doceňuji jejich originalitu a výjimečnost. Ve srovnání se současnou pokleslou a vesměs trapnou televizní zábavou, září tyto archivní záznamy jako perly, i když jejich technická kvalita je nedokonalá a zub času si rovněž vybral svou daň. Na rozdíl od nuceného křečovitého smíchu dnešních bavičů doplněného potleskem najaté klaky, je přátelská atmosféra a milý úsměv na tvářích vystupujících herců a zpěváků dokladem, že se baví i oni sami, protože jsou všichni po celé představení přítomni ve stísněných prostorách jeviště. Vtipný inteligentní humor, příjemná hudba, přirozeně působící improvizace sehraného dua Šimek – Grossmann, tak to mě baví i dnes. (08.02.2014)

Když se na Hop dva tři... dívám, cítím se zvláštně. Samozřejmě se výborně bavím, jinak to s Miloslavem Šimkem a Jiřím Grossmannem ostatně ani nešlo, ovšem zároveň je mi velice smutno. Nemocný Jiří Grossmann vypadá žalostně a mně je tak, tak, tak líto, že vidím jeho poslední vystoupení... No a když do toho Pavel Bobek zazpívá Krajem já šel (se skvělým textem Vladimíra Poštulky), je o smíšené pocity dokonale postaráno. Nicméně Grossmann si především zaslouží veškeré uznání, že stále dovedl dělat legraci a bavit nejen diváky, ale i kolegy. Hlavně na Miloslavu Šimkovi je od začátku znát, jak trpělivě sleduje každé Grossmannovo slovo a zároveň s tím i jeho zdravotní stav, a když ho při Plném pytli problémů Grossmann zaskočí "sejmutím pytle", Šimek se na moment krásně spontánně rozesměje. To je úžasná chvilka. (08.02.2014)

3* Vystoupení Šimka a Grossmanna znám dlouhou dobu z audio nahrávek a tak jsem neváhal se podívat kromě Návštěvních dnů i na jejich poslední zaznamenaný pořad Hop dva tři. Určitě stálo za to je vidět, ale žádnou přidanou hodnotu mi to nepřineslo a víceméně se moc neliší od jejich dřívějších pořadů. Sice je delší a pestřejší než jmenované, ale přesto to byl slabší odvar původních divadelních vystoupení v Semaforu. Rozhodně mě víc bavili samotné scénky a povídky bez hudebních vložek, a proto tentokrát jen 3 hvězdy. [ PŘÍBĚH: X /// SMYSL: 0 /// ATMOSFÉRA: 1 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 1 /// NÁLADA: 3 /// ART: 0 /// STYL: 1 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (17.12.2019)

Skvělé představení Šimka a Grossmanna, možná i o něco zábavnější, než většina Návštěvních dnů. Jak Šimek prohlásil: "Nesmí se to zastavit, to musí být fór na fór", tak tady to dodrželi na 100%. Nestárnoucí dialogy Vědecké extempore, Dětské okénko, PPP aneb Plný pytel problémů a především vynikající dialog Květinářka (věnec se stuhou "Spi sladce, Jituško.", to vážně nemá chybu!:) Poslouchám to už víc jak 20 let a stále se u toho řechtám. Nechybí ani tradiční povídky Jak jsem se učil plavat (aneb "čubou do Hamburku") a Jak jsem se učil kouřit "Když se probral, doznal, že v poledne jedl kachnu. Ta ostatně za chvíli byla i mezi námi.":-)) Velká škoda, že ze tří dílů ČT uvolnila pouze dva, z toho poslední natočený pouhý měsíc před Grossmannovým úmrtím, jenž i ve svém posledním pořadu perlil "Ještě se podívám na svoji holku. Pěkná je, ale pyramida to není.":) (20.08.2018)