Hop dva tři Miloslava Šimka a Jiřího Grossmanna ...

Škrípajúc zvyškami chrupu hodnotím a komentujem divadelný záznam napriek môjmu presvedčeniu, že divadelné záznamy, dokumenty, krátkometrážne filmy, videoklipy a obdobné žánre nepatria do spoločného rangu s celovečernými hranými filmami. Ale na druhej strane ma ospravedlňuje, že Š+G boli v rámci českého literárneho i televízneho humoru takí výnimoční, že výnimku z pravidla im rád poskytnem. Zaujímavé je, že vo svetle dnešných humoristických úbožiakov sú vystúpenia tejto dvojice stále príťažlivé napriek tomu, že značná časť divákov ich dokáže zreprodukovať od slova do slova. (18.08.2016)

Když se na Hop dva tři... dívám, cítím se zvláštně. Samozřejmě se výborně bavím, jinak to s Miloslavem Šimkem a Jiřím Grossmannem ostatně ani nešlo, ovšem zároveň je mi velice smutno. Nemocný Jiří Grossmann vypadá žalostně a mně je tak, tak, tak líto, že vidím jeho poslední vystoupení... No a když do toho Pavel Bobek zazpívá Krajem já šel (se skvělým textem Vladimíra Poštulky), je o smíšené pocity dokonale postaráno. Nicméně Grossmann si především zaslouží veškeré uznání, že stále dovedl dělat legraci a bavit nejen diváky, ale i kolegy. Hlavně na Miloslavu Šimkovi je od začátku znát, jak trpělivě sleduje každé Grossmannovo slovo a zároveň s tím i jeho zdravotní stav, a když ho při Plném pytli problémů Grossmann zaskočí "sejmutím pytle", Šimek se na moment krásně spontánně rozesměje. To je úžasná chvilka. (08.02.2014)

3* Vystoupení Šimka a Grossmanna znám dlouhou dobu z audio nahrávek a tak jsem neváhal se podívat kromě Návštěvních dnů i na jejich poslední zaznamenaný pořad Hop dva tři. Určitě stálo za to je vidět, ale žádnou přidanou hodnotu mi to nepřineslo a víceméně se moc neliší od jejich dřívějších pořadů. Sice je delší a pestřejší než jmenované, ale přesto to byl slabší odvar původních divadelních vystoupení v Semaforu. Rozhodně mě víc bavili samotné scénky a povídky bez hudebních vložek, a proto tentokrát jen 3 hvězdy. [ PŘÍBĚH: X /// SMYSL: 0 /// ATMOSFÉRA: 1 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 1 /// NÁLADA: 3 /// ART: 0 /// STYL: 1 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (17.12.2019)

Jako dítě jsem se z desek naučila nazpamět nejen povídky, ale i dialogy a tak v televizních záznamech každé "jiné slovo" neomylně identifikuji - patřím ke generaci, která na humoru Š+G vyrůstala... a tak, jako některé písničky (a hlavně jejich choreografie) stárnou, jejich humoru se to netýká.... nyní, kdy na ČT Artu dávají postupně všechny díly, je moc smutné sledovat, jak Jiří Grossmann díl od dílu chřadne (24.08.2016)

Podle ČT má tento cyklus tři díly. První díl nevím, jestli byl vůbec vysílán, ale druhý díl má tento obsah - viz ČT: "Druhý díl cyklu uvedou pánové Grossmann a Šimek hrou se slovy i významy a parodií vědeckého žvatlání (Salvator a Dali byli odkojeni vlčicí a proto se dali na surrealismus, Pythagorova Běta, Packalův zákon…). Následuje dětské okénko s hrami pro děti i dospělé (hra na nenasytnou sběrnu, hra na tátu hub). Šimek čte Povídku proti kouření pro mládež (nazvanou JAK JSEM SE UČIL KOUŘIT) – o tom, jak se učni učili kouřit a jak se jim udělalo špatně. V rubrice PPP Š+G – čili Plný pytel problémů Šimka a Grossmanna se pánové zabývají obezitou a „nekvalitními“ zrcadly – „co já kolikrát po ránu v zrcadle vidím“. V poslední scénce se Grossmann potřebuje poradit o tom, jakou koupit pro slečnu (pohřební) kytku." Tento díl je plný výborných dialogových scének, písničky zpívají Molavcová, Bobek, Burianová, Voborníková a Grossmann. Kromě známé Grossmannovy písně "Jako kotě si příst" jsou všechny písničky velmi slabé, choreografie je doslova příšerná a dnes opravdu vtipná. V titulcích uvedený Helekal v tomto díle nevystupuje. Poslední (třetí) díl: Tradičně vynikající zábavné skeče Šimka a Grossmanna provázejí pro dnešní dobu přeci jen hodně zastaralé písničky s úsměvnou taneční choreografií (Robbová, Molavcová, Voborníková, Helekal, naopak slušná písnička zazní od Pavla Bobka a Nadi Urbánkové, jejíž svatební píseň je nesmrtelná). Začínáme snahou o skvělý začátek nazvaný Eňo něňo, které ovšem končí tím, že pan Balcar neudržel lidskou pyramidu. Dále se na jevišti vymyslí a sehraje skeč "Výpravčí kontra drobný ladič pijan", pak se v dětském okénku udělí několik herních rad dětem, které ukončí pan Balcar neskutečnou ukolébavkou. Poté Šimek přečte povídku "Jak jsem se učil plavat" a pak nastane čas na PPP Š+G - plný pytel problému Šimka a Grossmanna - tentokrát budou na pořadu dne drogy. Pan Grossmann už v posledním díle tohoto cyklu opravdu vypadal špatně a je třeba mu vyseknout poklonu, že i když věděl, že jeho konec je neodvratný, přesto tvořil takovou zábavu. (opět z ČT cituji: "Zábavný pořad Miloslava Šimka a Jiřího Grossmanna vznikl v roce 1971, ale svoji televizní premiéru měl až v roce 1996. Před ní zaslal Miloslav Šimek televizním divákům následující dopis: „Milí televizní diváci. Pořad Hop dva tři, který uvidíte, se ještě nikdy nevysílal a s panem režisérem Roháčem jsme si mysleli, že se také nikdy vysílat nebude. Byl totiž natočen jen 4 týdny před odchodem Jiřího Grossmanna z tohoto světa. Jirka tehdy na natáčení doslova utekl z nemocnice. V takových chvílích zapomínal i na svou nemoc. Byla to poslední práce člověka, který ze všeho nejvíc miloval bavit lidi.“) (14.06.2008)