Hop dva tři Miloslava Šimka a Jiřího Grossmanna ...

Geniální slovní hříčky, které jsou doprovázené kouzelnými písničkami. Taneční kreace vzbuzující pousmání a Šimek s Grossmanem, kteří uměli humor laskavý a něžný jako pohlazení. Povídky bych mohla předříkávat a stejně se při nich tlemím jako kdybych vyhrála milión. Prostě lék na špatnou náladu, který zabere na 100% a prakticky okamžitě. Nesměje se snad jen pitomec Pazderka, kterého otec naučil mlsat rum a je v tuhle chvíli už pod stolem. (17.12.2011)

Jako dítě jsem se z desek naučila nazpamět nejen povídky, ale i dialogy a tak v televizních záznamech každé "jiné slovo" neomylně identifikuji - patřím ke generaci, která na humoru Š+G vyrůstala... a tak, jako některé písničky (a hlavně jejich choreografie) stárnou, jejich humoru se to netýká.... nyní, kdy na ČT Artu dávají postupně všechny díly, je moc smutné sledovat, jak Jiří Grossmann díl od dílu chřadne (24.08.2016)

Á dva tři ... tihle dva to opravdu uměli a je zajímavé, že z tehdejší sestavy jsou vlastně jen oni po smrti. Jirka Korn se v televizi tehdy objevil snad vůbec poprvé, Franta Ringo Čech zběsile mlátil do bicích, Naďa Urbánková neměla ještě brýle a Miluška Voborníková byla prostě krásná. Šou dva tři ... (26.12.2008)

V dobách jednoho černobílého televizního programu jsem brala divadelní záznamy Semaforských představení jako běžnou zábavu, a teprve dneska doceňuji jejich originalitu a výjimečnost. Ve srovnání se současnou pokleslou a vesměs trapnou televizní zábavou, září tyto archivní záznamy jako perly, i když jejich technická kvalita je nedokonalá a zub času si rovněž vybral svou daň. Na rozdíl od nuceného křečovitého smíchu dnešních bavičů doplněného potleskem najaté klaky, je přátelská atmosféra a milý úsměv na tvářích vystupujících herců a zpěváků dokladem, že se baví i oni sami, protože jsou všichni po celé představení přítomni ve stísněných prostorách jeviště. Vtipný inteligentní humor, příjemná hudba, přirozeně působící improvizace sehraného dua Šimek – Grossmann, tak to mě baví i dnes. (08.02.2014)

Podle ČT má tento cyklus tři díly. První díl nevím, jestli byl vůbec vysílán, ale druhý díl má tento obsah - viz ČT: "Druhý díl cyklu uvedou pánové Grossmann a Šimek hrou se slovy i významy a parodií vědeckého žvatlání (Salvator a Dali byli odkojeni vlčicí a proto se dali na surrealismus, Pythagorova Běta, Packalův zákon…). Následuje dětské okénko s hrami pro děti i dospělé (hra na nenasytnou sběrnu, hra na tátu hub). Šimek čte Povídku proti kouření pro mládež (nazvanou JAK JSEM SE UČIL KOUŘIT) – o tom, jak se učni učili kouřit a jak se jim udělalo špatně. V rubrice PPP Š+G – čili Plný pytel problémů Šimka a Grossmanna se pánové zabývají obezitou a „nekvalitními“ zrcadly – „co já kolikrát po ránu v zrcadle vidím“. V poslední scénce se Grossmann potřebuje poradit o tom, jakou koupit pro slečnu (pohřební) kytku." Tento díl je plný výborných dialogových scének, písničky zpívají Molavcová, Bobek, Burianová, Voborníková a Grossmann. Kromě známé Grossmannovy písně "Jako kotě si příst" jsou všechny písničky velmi slabé, choreografie je doslova příšerná a dnes opravdu vtipná. V titulcích uvedený Helekal v tomto díle nevystupuje. Poslední (třetí) díl: Tradičně vynikající zábavné skeče Šimka a Grossmanna provázejí pro dnešní dobu přeci jen hodně zastaralé písničky s úsměvnou taneční choreografií (Robbová, Molavcová, Voborníková, Helekal, naopak slušná písnička zazní od Pavla Bobka a Nadi Urbánkové, jejíž svatební píseň je nesmrtelná). Začínáme snahou o skvělý začátek nazvaný Eňo něňo, které ovšem končí tím, že pan Balcar neudržel lidskou pyramidu. Dále se na jevišti vymyslí a sehraje skeč "Výpravčí kontra drobný ladič pijan", pak se v dětském okénku udělí několik herních rad dětem, které ukončí pan Balcar neskutečnou ukolébavkou. Poté Šimek přečte povídku "Jak jsem se učil plavat" a pak nastane čas na PPP Š+G - plný pytel problému Šimka a Grossmanna - tentokrát budou na pořadu dne drogy. Pan Grossmann už v posledním díle tohoto cyklu opravdu vypadal špatně a je třeba mu vyseknout poklonu, že i když věděl, že jeho konec je neodvratný, přesto tvořil takovou zábavu. (opět z ČT cituji: "Zábavný pořad Miloslava Šimka a Jiřího Grossmanna vznikl v roce 1971, ale svoji televizní premiéru měl až v roce 1996. Před ní zaslal Miloslav Šimek televizním divákům následující dopis: „Milí televizní diváci. Pořad Hop dva tři, který uvidíte, se ještě nikdy nevysílal a s panem režisérem Roháčem jsme si mysleli, že se také nikdy vysílat nebude. Byl totiž natočen jen 4 týdny před odchodem Jiřího Grossmanna z tohoto světa. Jirka tehdy na natáčení doslova utekl z nemocnice. V takových chvílích zapomínal i na svou nemoc. Byla to poslední práce člověka, který ze všeho nejvíc miloval bavit lidi.“) (14.06.2008)