Bratři

Je až neuvěřitelné, kolik smutku se vejde do jednoho filmu. Dostal se mi pod kůži – hereckými výkony (hlavně Connie Nielsen, známá např. z Gladiátora) i způsobem vedení kamery – celou dobu jsem si připadala, že jsem součástí děje a vše pozoruju z povzdálí. Film doplňuje hodně povedený soundtrack. V jedné recenzi jsem četla, že i když film je značně depresivní, budete odcházet z kina naladěni pozitivně – to u mě nefungovalo. Toho smutku bylo až moc a hlavních hrdinů mi bylo hodně líto. Film už si rozhodně nikdy nezopakuju. (10.08.2008)

Susanne Bier natočila film, který zkoumá sílu lásky, nespokojenosti, sourozenecké rivality, pocit viny a nakonec i rodinnou dysfunkci. Nejde vůbec o válečný film, nýbrž o účinky války. Z trojúhelníku, mezi nešt'astným dánským vojákem Michaelem, jeho nezodpovědným bratrem (a jeho pravým opakem) Jannikem a Sárou, manželkou Michaela, bych vyzdvihl právě její zvládnutí role matky i manželky, ve které se musela vypořádat s křížovou palbou emocí nad předpokládanou ztrátou manžela a zároveň přitažlivosti k Jannikovi... Témeř celý fim byl natáčen ruční kamerou, ale o to realističtěji na mě toto silné drama působilo. (01.03.2014)

Páni, Bratři mě překvapivě dosti uhranuli. Není to film, u kterého by si člověk od začátku do konce říkal jak je to celé geniální, nebo se podobně před obrazovkou rozplýval, to ne, ten film má prostě obrovskou vnitřní sílu, která přebíjí i některé nedostatky. Trochu mi vadilo použití ruční kamery, ale jinak už nemůžu vytknout prakticky nic. Naopak vyzdvihnout si zaslouží herecké výkony v čele s Ulrichem Thomsenem, který zvládá obě polohy své postavy s velkým přehledem. Jsem velice zvědav jak si s totuhle látkou poradí pánové v Americe. (01.06.2008)

„Nepřestanu tě milovat. A ta jediná pravda platí navěky. Život není černý a bílý, dobrý nebo špatný. Ale tebe miluju. A to jediné vím s jistotou.“ Zdrcující zpráva o Michaelově domnělé smrti semele všechny jeho blízké. A myslím, že ty emoce odrážející nejdříve odmítání kruté pravdy, posléze truchlení, postupné přijímání až vyrovnávání se s realitou (život musí jít dál), se podařilo do filmu dostat a ztvárnit je velmi autenticky. Nejen u hlavních postav, ale i těch vedlejších (velmi dobře např. u dědečka či té vzdorovitější z dcer). A radost z dobré zprávy se začne velmi rychle kalit, stačí, když se objeví zjevná nedůvěra a podezření. Jako spouštěč výbuchu pak stačí i jedno hloupé prohlášení naštvaného dítěte a reakce může být velmi třaskavá…Jako první jsem viděl americký remake, přesto v tomhle případě nedokážu a vlastně ani nechci filmy porovnávat. Roli v tom může hrát i fakt, že jsem měl mezi zhlédnutím obou snímků odstup 12 let, ale vidím je shodně na silné 4*, protože za téma, emoce, herectví si je zaslouží evropská i hollywoodská verze. (27.11.2022)

Realistický vzhled napomáhá především emocionálně vypjatým scénám. Budete zděšeni u brutálního zmlácení vojáka, budete cítit nenávist i soucit zároveň u vyšinutého maniakálního výstupu Thomsena, zamrazí vás při scéně švagra a švagrové, kteří jsou jen pár centimetrů od sebe a chtějí, ale také nechtějí se políbit. Takové "srdíčko" americké verzi, která je bohužel celkem zapomenutelná, chybělo. Po dánských Bratrech prostě nejde jen tak vypnout a tvářit se, že všechno je v pořádku. (26.02.2011)