Stratený svet

Před padesáti lety zřejmě odvaz a vrchol dobrodružství, dnes divný a trochu kulhající sled scének s neskutečně klišovitě pojatými postavami. Jinak jde o sympaticky aktualizovaného Doyla, až na tu naivitu... že dorazí jakýsi profesor zoologické společnosti a na letišti se o něj rvou reportéři, jako by byl sportovní hvězda. Inu, staré časy. (23.12.2013)

Cesta do pravěku je o 5 let starší a dinosauři v ní jsou dinosauři a ne převlečení varani, aligátor a v extrémním případě gekon obrovský. Prostě trochu naivní i na svou dobu. Nicméně jsem jako dítě hltal Challengera v ABC a jsem rád za možnost nahlédnutí do Ztraceného avěta. 65%. P.S. Kdyby něco sežralo toho čokla, dal bych o hvězdičku víc :). (08.09.2017)

Niečo v štýle Journey to the center of the world, alebo 20000 leagues under the sea. Čiže číre rozprávkové dobrodružstvo s patričným kúzelným efektom. Špeciálne efekty sú myslím v pohode, hlavne je ale v pohode výprava. Logika sa už bohužiaľ utopila v tonách lávy a zmizla v tyranosaurovej tlame a to na úplne všetkých úrovniach. Príbeh postupne graduje až do veľkého finále, akonáhle ale skončí, nasleduje ihneď stopka, i keď by sa patrilo ukázať dovetok v Londýne. Nepochybujem, že mnohým by sa tento film, ak by naňho náhodou natrafili, páčil viac, ako rovnomenný Spielbergov film. Komentár č. 5555 (03.12.2016)

Lacné, ale určite efektnejšie ako dvojdielna televízna, z prepáčením sračka z roku 1992. Triková stránka nieje na veľmi dobrej úrovni a to všetko kazí v tej dobe nejako populárne maskovanie súčasných jašterov na tie praveké ( ešte napr. CESTA DO STREDU ZEME z roku 1959 ). Ako nostalgická spomienka je to však dobrý film na zhliadnutie. (23.10.2010)

Ač jde o americký snímek, nechybí mu typický anglický humor, a tak má člověk pocit, že se skutečně dívá na příběh ze staré dobré Anglie. Jde sice o volnou adaptaci, ale to mně vůbec nevadí. I po dlouhých letech mě film opět bavil. Má solidní herecké výkony, půvabnou bondgirl a skvělou výpravu, která, především při sestupu horou, připomene Cestu do středu země (1959). Člověk si uvědomí, jak bylo třeba vše vyrobit a kolik práce na filmu bylo - rozsochaté stromy, masožravé rostliny, svatyně domorodců, obří kostra coby most (zřejmě budoucí inspirace pro Rudou Sonju), jeskynní prostory... Jasně, namaskovaní ještěři jsou z dnešního pohledu poněkud komičtí, ale stejně jako u zmiňované Cesty do středu země a dalších filmů zjm. z 50. let sem tak nějak zapadnou, byť úžasnější by samozřejmě byli od R. Harryhausena. Dnes by nejspíš ochranáři skutečný souboj ještěrů nezvládli, ale i tohle je znak dřívější doby. Za pochvalu stojí i skvělé barvy a obstojný dabing. Samozřejmě z nostalgie musím hodnocení navýšit o jednu zlatou*. (03.01.2024)