Unaveni sluncem 2: Odpor

Tak tohle bylo veliký! Michalkov zcela popřel první díl (co je tosakra za manýry dělat dvojku od inteligentních kouzelných evropských filmů) a vytvořil válečný film.. Michalkov film uvedl s tím, že máme hledat to, co je mimo děj a akci. Bohužel akce je téměř všudy přítomná (s trochou té "metafyziky"). Na druhou stranu nelze filmu brát, že krom perfetního vykreslení války (povinně pouštět všem zeleným mozkům!), válečných zvěrstev s ruskou mentalitou se jedná o snímek, který v sobě něco nese.. Myslím tím ty kouzelné scény (například hrající cikáni) a mnoho okamžíků, které v naprosto geniálně použitém filmovém jazyku zaobírají psychologií podobnými věcmi.. Ovšem mnohdy akce zabíjela vše ostatní.. Roztříštěná narativní struktura spada občas do klišé a já fakt nevím jestli bych neměl hodnotit hůř. Na druhou stranu nemůžu říct, že bych se jen na okamžik nudil, nebo považoval film za zbytečný... Panu Ebenovi, který film uváděl bych milerád vzkázal, že když někdo režisérovi znásilní film zkrácením o půl hodiny a pak nám tuto verzi pustí místo verze původní, že to není žádná dobrá zpráva.. Tenhle přístup k filmu NEPATŘÍ!! (10.07.2010)

Sice souhlasím s těmi, kdo si myslí, že udělat volné pokračování "Unaveni sluncem" ještě po x letech nebyl nejlepší Nikitův nápad, ale na druhou stranu: proč ne? Kdyby na stejný základ, který by vyjádřil nějakým krátkým úvodem - otec jako politický vězeň v kriminále a zbytek rodiny de facto taky a snaží se znovu setkat, až začne válka, rozhodně by to neprobouzelo ty stejné emoce, jako když to mají být ty samé postavy. Že film nemá jeden příběh a jsou to roztříštěné obrazy? Že se děj utápí v dlouhých záběrech a nikam to nevede? Že tam jsou zbytečně detailní záběry na zmasakrovaná těla a že tam vidíme příliš mnoho podrobností umírání? Válka nemá jeden příběh. Válka je hnusná a umírají tam lidi. A taky jsou někdy mrzačeni. Někdy člověka drží při životě naděje, že dokud má klíče, je v pořádku i dům (potažmo rodina, která tam má být). Je to klišé? Ano. Ale lidé takhle uvažují. Člověk potřebuje nějakou hmatatelnou vzpomínku a naději. Potřebuje věřit tomu, že zatímco on je někde a bojuje za pojmy jako "vlast", "svoboda", "národ", tak to, co není prázdný pojem, ale konkrétní lidé, a to ti nejbližší, jsou živi, zdrávi doma a těší se dobré pohodě. Člověk potřebuje věřit tomu, že i když zrovna spadl do moře a to, na čem se drží je mina, střílejí po něm a není si jist, jestli se může spolehnout na pomoc boží, tak že se jednou setká s těmi, které k životu potřebuje stejně jako vzduch. A člověk potřebuje věřit i tomu, že ho za chvíli, jen co to, co se zrovna děje, skončí, někdo zavolá k čaji. Myslím, že přesně o tomhle ten film je. O válce, lásce, víře a naději. (14.09.2010)

Málokdy je hodnocení filmu takovým oříškem. Mám ho hodnotit jako pokračování výborného prvního dílu (a následně snížit hodnocení u obou), nebo se od toho zkusit oprostit a brát to jako válečné drama od režiséra, který evidentně nemusel řešit rozpočet, množství statistů či natáčecí čas? Na jednu stranu by to stejně dobře fungovalo, kdyby tam nebyl Kotov a jeho dcera, na druhou to právě tyto dvě postavy drží pohromadě. Spoiler: končí to titulkem „konec první části“, což jsem v závěru druhého dílu tak nějak nečekal. (Některé triky dělalo pražské UPP, doufám, že ne toho zbytečného motýla.) (05.11.2017)

V Rusku se setkal Michalkovův velkofilm s vášnivým odporem a kritika si na něm s gustem smlsla, což nepochybně do značné míry souvisí s jeho postavením a politickými názory, které se dají volně přirovnat k tomu, které u nás v minulosti měl Otakar Vávra. Taky u nás filmová kritika nezakrývala rozpaky, tak jsem byl zvědavý, jaký dojem na mě tenhle kousek udělá. Je neoddiskutovatelné, že Unaveni sluncem 2 představuje do určité míry nastavovanou kaši vzhledem k zakončení původního snímku, které tvoří velice kompaktní dílo završené smrtí všech hlavních hrdinů, a tudíž prakticky neumožňující pokračování. Když vám zázračně ožije jeden hrdina, je to příjemné překvapení, ale v tomhle případě to už připomíná jisté výjevy z bible. Michalkov jednoduše chtěl natočit válečný velkofilm a využil popularity svého oskarového filmu i za cenu, že vlastně znásilnil své předchozí umělecké dílo. Taky je pravda, že Unaveni sluncem 2 zdaleka nedostahuje takové umělecké úrovně jako první díl nebo snímek 12. Scénář je moc roztříštěný neustálým střídáním časových rovin a mnoha postavami, které nejsou vždycky adekvátně využité. Je to na jednu stranu načichlé hollywoodštinou - takové ty zázračné úniky na poslední chvíli nebo okamžitá odplata shůry padouchovi za jeho nemorální čin - na druhou stranu se tam zrcadlí snad nejvíc z Michalkovovy filmografie za poslední dvacetiletí jeho politické názory nasáklé ruským nacionalismem, "slavjanofilstvím", které mísí pravoslaví s komunismem ve jménu budování silného státu a obrany národa. Filmu by se dala vytknout i řada menších scénáristických nedodělků, naproti tomu ale Michalkov pořád předvádí, že je velkým režisérem současnosti a především že disponuje dostatečně velkým rozpočtem, aby dokázal předvést řadu velkorysých válečných scén s masovým komparzem a přesvědčivou ukázku apokalypsy letních měsíců roku 1941. Kromě něj si nikdo z ruských filmových tvůrců nedovolí předvést letecké nálety dobovou technikou nebo masový útok německých tanků a pěchoty na postavení trestné jednotky. Celkový dojem: 45 %. (08.06.2011)

Moc přemýšlím, proto mně zajímalo, jak by to mohlo být s postavami a kam by se posunuly, kdyby by byly hozeny do vřavy druhé světové války. Nejsem až takhle přející. Přesto jsem chtěla vědět, jak by to s jejich osudy zamíchalo. Ovšem, jsem jaksi pozapomněla, že se necházíme v Rusku, kde o nejrůznější šílenosti a absurdity není nouze.Nad některými mi zůstal rozum stát. Scéna se Stalinem, kdy si blaženě mlaská nad kouskem chleba s máslem a zavařeninou mi přišla strašné úsměvná a některé věci dokonale zazdila. Vůbec mi ten Stalin přišel jako zrůdná karikatura. (13.11.2017)