Posledná pevnosť

Má soukromá vojenská/vězeňská guilty pleasure. Robert Redford v hyperpatetickém dramatu o lidské a vojenské cti za zdmi věznice. Óda na padlé anděly ve stínu hvězd a pruhů. Netuším, z jakého důvodu na tento film dostanu jednou za čas neskutečnou chuť a nechám se unášet na vlnách dobývání Poslední pevnosti. (22.03.2006)

Ach bóže, to snad ani není pravda. Podle Poslední pevnosti by se dal definovat patos. Ale přijde mi jaksi čistší než třeba Zelená míle (neříkám, že méně úchylná...). Redford má coby ex-generál takovou důstojnost a chlapáckou aureolu, že se mi na něj dobře koukalo, i když zápletka a zbytek filmu nestáli za nic. Ale nikomu jinýmu bych to nesežrala ;). PS: Nějak jsem nepochopila důvod vzniku toho filmu - kromě McCainovské role pro Roberta... že by metafora "já odtud ty neřády vymetu", před rozjezdem kampaně k prezidenským volbám, v nichž starý veterán nakonec prohrál s Obamou? No, asi ne... (10.02.2013)

Už od začátku jsem měl pocit, že sleduji jistou slátaninu různých filmů. BigBos velitel věznice je celkem v pohodě, ale ten samozvolený šéf se podle mě začal chovat dosti diktátorsky již dost brzo. Trochu více skromnosti bych uvítal. Na závěr už mi vůbec nepřišel jako hrdina, ale jako blbej machýrek. Filmy s lepší vězeňskou atmosférou znám a určitě je budu vyhledávat raději než tento snímek. I přesto to však není vyložená nuda, film má spád a gradaci. Dávám dobrých 50 procent... (23.04.2006)

Takto si kvôli vztýčenej vlajke dodrbať dôchodok. No ale dobre. To sú americkí profesionálni vojaci, tí majú ideologicky inak napumpované myslenie. Do ktorého nevidím. Tiež salutovanie, stavanie múru a prenášanie žulvákov, ako symbolov vzdoru je riadne uletené. Ale zase obdobne typicky military vyšinuté, ako posadnutosť zástavou. Napriek tomu je klasický väzenský spor medzi tyranskou a prirodzenou autoritou rozohraný vcelku solídne. Poznámka: Zaujímavý postreh má v komentári k filmu dobytek, ktorého prekvapil rozpor medzi tyranským vylíčením dozorcov a sympaticky podanými väzňami. Ono sa to v amerických väzenských filmoch objavuje opakovane. Ide však o typický ideový zámer - schválne sa ukazuje paradox nahrávajúci zotrvávaniu tohto neľudského chovania sa dozorcov podprahovou myšlienkou: síce sa k väzňom správame násilne a kruto, ale pozrite akých sympatických baránkov tým účinne vychovávame z násilníkov, vrahov a lupičov. (13.12.2020)

Dlouhý předlouhý film o cti vojáka a zodpovědnosti velitele. A spousta kydů okolo toho. A pak ještě kupa naivního patriotismu a dost možná i jakási zvrácená armádní agitka. Obsazení slibovalo mnohé a ústřední dvojice to i částečně naplňuje, bohužel nedůstojný scénář sráží kvalitní práci dvou důstojníků kamsi k velmi těžko uvěřitelné frašce o výše uvedených věcech. Obrazovou stránku ještě ke všemu dost poznamenává naprosto nezvládnuté používání triku se zaostřováním na dva objekty současně - tedy vertikální split screen - dvě zaostřené postavy, které mají za sebou dvěma způsoby rozostřené pozadí, to opravdu nevypadá dobře. Jerry Goldsmith odvádí svůj (velmi vysoký) standard a jeho rukopis je jasně čitelný. Ale i Mistrova hudba je jaksi rutinní, takže pokud nejste nadšenými uctívači někoho z herců nebo nechcete studovat West Point, nemáte důvod přijít s tímto filmem o víc jak dvě hodiny života. Napadá mě spousta příjemnějších způsobů jak takovou dobu strávit - a aby bylo jasno, ne ve všech hraje roli sex či láska nebo podobné hlouposti;) Na Poslední Pevnost jsem se díval poprvé a naposledy - 40%. (20.09.2007)