Černé muzeum (S04E06)

Tahle epizoda je nejlepší, co se týká technologických inovací a jejich dopadů na lidstvo. Slučuje totiž několik nápadů do jednoho dílu. Je výborná. Mladá herečka moc přesvědčivá nebyla a to rozuzlení bylo takové mainstreamově-kýčovité, ale rozhodně bych kvůli tomu nechtěl hanět celý díl. Hádka reálné partnerky s holografickou o výchovu dítěte je skvělá - ještě teď se chlámu. (31.12.2017)

Sakra tahle epizoda byla fakt prdel, ty příběhy, hlavně ten první samozřejmě, byly prostě skvěle vymyšlený. Doktor, co je závislej na bolesti, nebo manželka v hlavě? Těžko říct, co je horší. :D Jak už se ale epizoda blížila ke konci, postupně se z toho začalo stávat klasický klišé. Prostě majitel vzal vraha, udělal si z něj hračku na přitáhnutí zákazníků ve svým muzejním sklípku, ale vrah po sobě samozřejmě zanechal rodinu, která se kvůli tomu strašně nasere a klasicky chce pomstu. Co mě ale nasralo je ten happy ending sakra! Dcera vraha prostě zabije cápka z muzea a odjede dom, no tak kvůli takovýmu klišoidnímu závěru mě to velmi nasralo. Hodnocení: 7/10 (11.10.2019)

Podobně jako u Arkangel jsem zde cítil, že scenáristé se inspirovali hlavně sami sebou - v prvé řadě opět nejlepším dílem White Christmas, poté pár nápadů z dalších dílů, zejména Playtest. Ačkoli jsem místy cítil drobnou kostrbatost, ve výsledku do sebe vše zapadlo krásně a děsivně. Takže opět jeden z nejpůsobivějších dílů, na který jistě budete myslet i následující večery po projekci. 9/10 (11.06.2019)

Kedže čsfd výnimočne vložila obsah tak k tomuto filmy poviem iba toľko. Ak by ho nenatočili rasistická sviňa mohla mať vyššie hodnotenie,možno. Páchatelia belosi,obete černosi ( v celej serii je tomu tak) , IQ režiséra <40, vykradnuté Voskové múzeum spojené s viacerými predchádzajúcimi príbehmi v Black Mirror prinieslo sotva priemerný záver série. Opakovaný vtip už nie je vtip a ani opakovaný scénar s malou úpravou už neprekvapí... (07.07.2019)

Slovutná klasika horrorové povídky Jacobsova Opičí tlapka jako základ konceptu doposud nejvíce „The Twilight Zone like“ epizody. Pokud chcete jako tvůrce mít záměrně sebeparodický díl, kde doženete veškeré trademarky své série ad absurdum, tak to už musíte být velcí scenárističtí kabrňáci s nemalou mírou sebereflexe. Opakovaně výtečně tyto epizody zvládaly svého času snad jedině Akta X. Black Museum na tenké linii „uvědomělá sebeparodie-nechtěná směšnost“ ne vždy v rámci dlouhé stopáže balancuje zcela jistě, ale ani jednou do sfér směšnosti nespadne. Naštěstí. Jinak platí, že obdobně jako v případě White Christmas, je tu příliš nesourodých motivů splácaných najednou. A finální „jakože osudový“ spojující prvek sice funguje, ale zase ne natolik, aby tento pocit přebil. Přesto solidní pulpově zábavná povídka o mnoha mikropovídkách, která drží pohromadě především díky charismatické slizkosti Douglase Hodge. (07.01.2019)