Réžia:
Steven SoderberghScenár:
Paul AttanasioKamera:
Steven SoderberghHudba:
Thomas NewmanHrajú:
Cate Blanchett, George Clooney, Tobey Maguire, Beau Bridges, Leland Orser, Tony Curran, Jack Thompson, Christian Oliver, Robin Weigert, Ravil Isjanov (viac)Obsahy(1)
Kdo ví, co hledá americký novinář Jake Geismer (George Clooney) v poválečném Berlíně? Možná klid, možná příběh, ale určitě ne svou dávnou lásku Lenu (Cate Blanchett). Ani stopu tajemství a podvodů, které vedou od Leny k jejímu milenci - mladému ambicióznímu desátníkovi (Tobey Maguire). Stopa pokračuje až k vraždě, o kterou se nikdo nezajímá. Nikdo kromě Jakea. Tři herecké talenty pod vedením Stevena Soderbergha v thrilleru, který vzdává hold filmové atmosféře 40. let a zároveň působí svižným, moderním dojmem filmu noir. „Děsivý i fascinující, skutečná filmová lahůdka“ (Peter Travers, ROLLING STONE). (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (119)
Nó tak hlavně, že je film černobílej, aby to navodilo atmosféru, že to nenavodilo drive a napětí na to už sere pes. Nechápu účast prvoligových herců v takovýhle marnosti. Škoda, že nemůžu psát jeden řádek černě a druhý bíle, abych navodil svým komentářem černobílou atmosféru tohoto filmu. Doufám, že příště se vymyslí i barva, která navodí strhující příběh. ()
S radosťou pozerať je na tú čb krásu (i keď prechody medzi "dokumentárnymi" a "hranými" zábermi ma rušili), o niečo horšie to je však s príbehom. Nevadí mi chladnosť postáv - v svete po skončení II. svetovej, kedy dochádza k preskupovaniu mocenských štruktúr na mape sveta mi je odmeranosť a neistota pochopiteľná. Ako slabý bod mi príde samotný príbeh, ktorý sa nie celkom šťastne potáca medzi krimi líniou a vystihnutím povojnovej, rodiacej sa atmosféry studenej vojny, čo vedie k pochybovaniu nad motiváciami konania postáv v určitých okamihoch deja. ()
Ne, Berlínské spiknutí není „klasický film“ á la Casablanca, pouze si ho současné hollywoodské talenty pokusily pro vlastní potěšení oživit. Dneska se jinak hraje, používá se odlišný materiál, rozdílná technika a filmy už zpravidla nepíší relativně anonymní kolektivy scenáristů, z nichž každý umí nejlépe jeden typ scén a společně složí úžasný film. Steven Soderbergh a jeho parta by se mohli snažit všechny tyto aspekty doslovně napodobit, ale neudělali to. ___ Berlínské spiknutí klíčuje současné herce do dobových dokumentárních filmů, zachycujících katastrofální podobu poválečného Berlína. Za mnohem zajímavější ale považuji, jak film vedle přesvětlených exteriérů z původních dokumentárních materiálů nabízí jako střet kontrastně osvětlované interiéry, kde tváře herců vystupují ze tmy a každý prostor je ostrými přechody mezi světlem a stínem tříštěn na fragmenty. To je navíc posíleno řidším využíváním ustavujících záběrů, což jsou velké celky, které divákovi umožňují udělat si na začátku scény přehled o prostoru, kde se odehrává. Jde o osvěžující moderní přístup, jak vyřešit problém s proměnou materiálů, a přitom posílit atmosféru nejistého světa asociujícího filmy nazývané noirové – což byly často zároveň filmy založené na lehkém rozbíjení klasického vyprávění. Uvědomělé odkazy ke Casablance (výjezdní doložky, závěr u letadla) nebo Zahraniční aféře (americký voják a tajemná žena v Berlíně) mají jen mást, což pro současného diváka, zvyklého na mnohem sevřenější a rytmizovanější vyprávění, může být samozřejmě iritující. Z jeho pohledu se ve filmu vlastně nic neděje (Cloooney např. jen chodí po Berlíně, ptá se různých lidí na různé věci a občas mu dá někdo přes hubu…). Všechno dění „nyní“ tak má jen odhalovat dění „dřív“ a pointa v tom, že Berlínské spiknutí chce nebýt tzv. dobře vyprávěný hollywoodský film, nýbrž nabourávat zavedené s podobnou rozkoší jako ony dávné (často béčkové) noiry. Tomu ostatně napovídají i herecké volby zúčastněných, kteří pečlivě udržují moderní styl a ačkoli by evidentně dokázali hrát „dobově“, okázale si pouze hrají na „jiné hraní“. Co je esteticky zábavnější? Kopírovat dávnou éru, nebo ji potměšile parafrázovat? Filmová forma Berlínského spiknutí reprezentuje druhou možnost, a tak pokud na hru/podraz přistoupíte, musíte se snažit a přizpůsobovat jí navyklé divácké vzorce. Dost možná je to podnětnější než prskat, že takhle se to přece dělat nemá. Možná nemá. Ale v tom je ten vtip. [2007] ()
Film Stevena Soderbergha, které i přes přítomnost velkých hvězd stojí mimo hlavní proud, vzdává hold noirovým filmům 30. a 40. let. Snímek pečlivě rekonstruuje styl svých vzorů použitím černobílého materiálu, ostrého svícení, zadní projekce a dobových kamerových technik, ale i důrazem na noirem ustanovený kult kouření a pití. Film však není jen formální hříčkou, ale nese i silný příběh, v němž ležérní hrdina poznává nejednoznačnost světa. Doba konce světové a začátku studené války ukazuje, že morálka je věcí kompromisů a úhlu pohledu. ()
Nie je vela filmov, pri ktorych sa mi podarilo zaspat. Good German je vynimocny tym, ze sa mu podarilo uspat ma raz a to az do jeho konca a druhy krat na druhy den, ked som sa to snazil dopozerat a mal som opat co robit, aby som nezaspal. Film moze byt natoceny stylovo (ta ciernobiela a snaha o imitovanie noiru, niekedy naozaj vyzera dobre), avsak pokial je pribeh plochy a postavy chladne, nemozem hodnotit inak ako hodnotim. ()
Galéria (37)
Zaujímavosti (6)
- Tvůrci čekali od snímku pozitivnější hodnocení od diváků i větší počet ocenění. Bohužel byl ale kasovním propadákem a krom nominace na zlatého Medvěda v Berlíně a nominace na Oscara za nejlepší hudbu se jinou nominací nebo oceněním pyšnit nemůže. (Terva)
- Snímek byl natočen na motivy stejnojmenného románu Josepha Kanona. (Terva)
- Film je natočen jako „noir“ v černobílém provedení formátu 1.33:1 a situován do roku 1940. Rovněž neobsahuje žádné sexuální scény a klení, které nevyhovovali tehdejšímu výrobnímu zákoníku. (Terva)
Reklama