Berlínské spiknutí

Naozaj som netušil, že svojou vyššou hranicou troch hviezdičiek sa zaradím ku skupine vyššie hodnotiacich užívateľov, pretože si viem predstaviť, že pri opätovnom zhliadnutí, by som tomuto snímku mohol s čistým svedomím pridal dať o hviezdičku navyše. Vizuálne definitívne jedno z najprecíznejších čiernobielych spracovaní. Za ním bolo však dlho nič a prázdno, potom prišiel vcelku zaujímavý a originálny dej spolu s hereckými výkonmi, potom znova dlho nič niekde na samom konci bolo spracovanie príbehu a jeho následná pointa, a napínavosť deja samotného. Škoda, že tieto jednotlivé faktory sa tvorcom nepodarilo poriadne zosúladiť, Sodenbergh asi viac lipol tam, kde ho nebolo až tak potreba. Mohol to byť naozaj jedinečný historický thriller, tá umelecká precítenosť mu však ubrala mnoho. 70%. (10.05.2009)

Snaha o film noir se celkem povedla a mne zaujalo i místo příběhu, kterým byl poválečný rozbombardovaný Berlín rozdělený na okupační zóny. Příběh sám, tedy ta detektivka mne už tak nezaujala. Potěšilo nasazení známých herců. Film celkem brzo vyšumí z hlavy, zůstane jen matná vzpomínka na zajímavý černo-bílý vyzuál. * * (15.10.2014)

Scénář: Paul Attanasio .. Poválečné drama ze zničeného Berlína ve vizuálním a stylovém noir odéru jako by vypadlo z oka dávného Třetího muže, který se odehrál v tehdejší zničené Vídni. Newmanův hudební doprovod a černobílá kamera slušně dokreslují atmosféru, kterou doplňuje poctivá výprava, pár dobových záběrů, zadních projekcí a dalších prvků tolik typických pro čtyřicátá léta. Snaha o autenticitu však po pár desítkách minut přichází vniveč, protože příběh prostě nedokáže zaujmout a je jen druhořadou záležitostí. Dokud se tam motá Tobey Maguire, měl jsem co sledovat - jeho postava mi sedla, kolem něj se nastiňuje zápletka, jenže to příjemné (ani on samotný) dlouho nevydrží. Zbylý děj je vyprávěn odtažitě, překombinovaně, postavy jsou povrchní a finále už jen smutnou tečkou, bez jakýchkoliv uvěřitelných emocí. 50%. (17.03.2007)

Ne, Berlínské spiknutí není „klasický film“ á la Casablanca, pouze si ho současné hollywoodské talenty pokusily pro vlastní potěšení oživit. Dneska se jinak hraje, používá se odlišný materiál, rozdílná technika a filmy už zpravidla nepíší relativně anonymní kolektivy scenáristů, z nichž každý umí nejlépe jeden typ scén a společně složí úžasný film. Steven Soderbergh a jeho parta by se mohli snažit všechny tyto aspekty doslovně napodobit, ale neudělali to. ___ Berlínské spiknutí klíčuje současné herce do dobových dokumentárních filmů, zachycujících katastrofální podobu poválečného Berlína. Za mnohem zajímavější ale považuji, jak film vedle přesvětlených exteriérů z původních dokumentárních materiálů nabízí jako střet kontrastně osvětlované interiéry, kde tváře herců vystupují ze tmy a každý prostor je ostrými přechody mezi světlem a stínem tříštěn na fragmenty. To je navíc posíleno řidším využíváním ustavujících záběrů, což jsou velké celky, které divákovi umožňují udělat si na začátku scény přehled o prostoru, kde se odehrává. Jde o osvěžující moderní přístup, jak vyřešit problém s proměnou materiálů, a přitom posílit atmosféru nejistého světa asociujícího filmy nazývané noirové – což byly často zároveň filmy založené na lehkém rozbíjení klasického vyprávění. Uvědomělé odkazy ke Casablance (výjezdní doložky, závěr u letadla) nebo Zahraniční aféře (americký voják a tajemná žena v Berlíně) mají jen mást, což pro současného diváka, zvyklého na mnohem sevřenější a rytmizovanější vyprávění, může být samozřejmě iritující. Z jeho pohledu se ve filmu vlastně nic neděje (Cloooney např. jen chodí po Berlíně, ptá se různých lidí na různé věci a občas mu dá někdo přes hubu…). Všechno dění „nyní“ tak má jen odhalovat dění „dřív“ a pointa v tom, že Berlínské spiknutí chce nebýt tzv. dobře vyprávěný hollywoodský film, nýbrž nabourávat zavedené s podobnou rozkoší jako ony dávné (často béčkové) noiry. Tomu ostatně napovídají i herecké volby zúčastněných, kteří pečlivě udržují moderní styl a ačkoli by evidentně dokázali hrát „dobově“, okázale si pouze hrají na „jiné hraní“. Co je esteticky zábavnější? Kopírovat dávnou éru, nebo ji potměšile parafrázovat? Filmová forma Berlínského spiknutí reprezentuje druhou možnost, a tak pokud na hru/podraz přistoupíte, musíte se snažit a přizpůsobovat jí navyklé divácké vzorce. Dost možná je to podnětnější než prskat, že takhle se to přece dělat nemá. Možná nemá. Ale v tom je ten vtip. [2007] (03.10.2015)

Nie je vela filmov, pri ktorych sa mi podarilo zaspat. Good German je vynimocny tym, ze sa mu podarilo uspat ma raz a to az do jeho konca a druhy krat na druhy den, ked som sa to snazil dopozerat a mal som opat co robit, aby som nezaspal. Film moze byt natoceny stylovo (ta ciernobiela a snaha o imitovanie noiru, niekedy naozaj vyzera dobre), avsak pokial je pribeh plochy a postavy chladne, nemozem hodnotit inak ako hodnotim. (19.01.2009)