Elementární částice

Konformně šokantní adaptace radikálně provokativní předlohy od režiséra, který si na burcování mravokárců vybudoval kariéru. Snímek sice přináší sytě tělesné pojednání o sexuální frustraci narážející na kontrast sexuálně emancipovaného světa a konformní upjaté společnosti. Jenže ve finále vše zvrátí do moralistního melodramatu, kde apatický bratr najde štěstí, protože zavolal své přítelkyni, zatímco neurotický bratr si za nerozhodnost vyslouží pobyt v blázinci. Předloha naopak směřuje k odlišnému konci, kde plně vynikne ústřední myšlenka, že strůjcem veškerého lidského zmaru jsou individualita a touha. 7/10 (31.08.2011)

Jsem velmi zklamán, má oblíbená Martina Gedeck v takovýhle příšernosti (Potente jakbysmet). Aby bylo jasno, nejsem úzkoprsej, takže jistá "morální zvrácenost" snímku mě neobtěžuje, leckdy takobvý věci mohou naopak zvířit prach a dát nahlídnout do oblastí normálně zakrejvaných, ale tady nenalézáme východisko. Je to studený, intelektuální, do sebe zahleděný, beznadějný. Ale je to docela kvalitní film, kterej (ač chladnej) mě úplně chladným nenechal. (13.06.2012)

S knihou se to samozřejmě vůbec nedá srovnávat, to je jasné. Postavy nabraly jiných významů, než měly v knize. Hlavní postava Bruno - úchylný prasák, je ve filmu vykreslen tak ze 30% otřesnosti. V knize to je zcela „nechutnej, odpornej, nesympatickej hulvát-misogyn“, pokřivený svou matkou, která na něj v dětství "srala", ale ty jeho osobní zpovědi a průpovídky, kterými častuje všechny ženy, které se ocitnou v jeho zorném poli, z něj vlastně dělají skoro sympatickýho padoucha a jsou nesmírně (slabý slovo) vtipné. Jeho vnitřní monology - to je naprostá paráda. Chápu, že to se do filmu dost dobře narvat nedá a taky se to nepodařilo. Naproti tomu jeho bratr Michael, v knize poměrně klaďas, který trpí tím, že "nic necítí" - je ve filmu zase vykreslen "o mnoho sympatičtěji" - no a tím taky ztrácí na kráse. Ve filmu je mu věnováno poměrně málo prostoru –, ale ta postava je tak složitá, že se asi zfilmovat nedala a bylo snazší se zaměřit na mnohem větší hovado Bruna. A nakonec Annabelle - křehká, krásná bytost, která miluje "nesprávného", vypadá ve filmu pro změnu jako Tyrolačka. Ta mi vůbec nekorespondovala s knižní předlohou. Bizarnost postav, která dělá tuto knihu jedinečnou a úžasnou, se ve filmu skoro vytratila. A to nemluvím o upraveném konci filmu, kde to končí „tak nějak dobře“, kdežto v knize to jde celé rovnou do prdele. Ale... nutno říct, že zfilmovat Michela Houllebecqa je asi práce přetěžká, takže nakonec: kdo nečetl knihu, může být spokojen. Protože i tak je to film ojedinělý. (11.03.2010)

O sexe netradične a myšlienkovo až na kosť a ešte ďalej. Drsné, emotívne a hlavne ako vystrihnuté zo života (aj keď so svojským podaním). Všetko bolo o slovách a výborných dialógoch, pričom niektoré z nich sa mi dostali pod kožu riadne hlboko. Navyše, z niektorých načrtnutých situácií som nevedel, či sa mám smiať alebo plakať, najlepšie asi všetko naraz. Film určite nestačí pozrieť iba jeden krát aby človek všetko pobral a rozhodne to nie je snímok pre každého. No za pozornosť určite stojí. 80/100 (15.02.2016)

Nie je to tak dávno, čo som hltal Houllebecka ako hojivú náplasť na moju hedonisticko nihilistickú dušu, Časom som pochopil, že jeho vulgárna úprimnosť dočasne zbavuje depresie, ale ako krédo pre život je nepoužiteľná. Tento film bol ako jednohubka skvelý vyprošťovák. Obávam sa, ale, že pri znalosti deja by sa pozitívne dojmy pri prípadných ďalších projekciách vytrácali. (31.05.2011)