Tichá dohoda

Tohle musela být pro Kazana výzva. Uspokojivě převést téměř 600 románových stran (bez hluchých pasáží) do dvouhodinového filmu byl z mého pohledu nemožný úkol. Výsledek není úplně špatný, i když musím říct, že bez přečtení Kazanovy fantastické knihy bych si ani neškrtla (a připadá mi, že s ním při psaní scénáře snad i musel počítat), film je docela chaos. Na nekonečné a obšírné myšlenkové pochody, které papír bez problémů snese, filmový pás nepostačuje. Na to, že se film snaží pojmout vyprávění inovativně a není otrokem předlohy (což kvituju), ve výsledku působí překvapivě zastaralým dojmem. Závěrečný ortel je stejný jako v případě tolika filmových adaptací: kniha perfektní, čtivá, filmové zpracování nezáživné, nemastné, neslané, zbytečné...i když světlá místa to má. 50% (02.06.2013)

Tak nevím, spousta komentujících řeší způsob, jakým film byl natočen, ale co téma? O tom, hlavní postavě a obecně kvalitních hereckých výkonech přece tenhle snímek je, režijní parádičky to jenom dokreslují. V každém případě divák nemá úplně jednoduchý úkol, ten totiž spočívá v tom pokusit se vcítit do Eddieho, pochopit ho, a to se mi sice chvílemi dařilo, jindy jsem se v něm však úplně ztrácel. A nejen v hlavním hrdinovi, též v okolnostech soudní scény a potažmo závěru filmu, v těchto pasážích mě film uvrhl do víru pochybností. Z filmu si tak odnáším především několik zajímavých myšlenek, zážitek z herectví výborného Kirka Douglase a vzpomínku na krásnou scénu se sledováním televize a návštěvou, za což rád slabší 4* dám. (21.04.2013)

Jedno je jisté - Elia Kazan chtěl natočit hodně ambiciozní silný film, kterým by dokázal, že nepatří do starého železa a plně se vyrovná jiným režijním legendám své doby. Ten snímek je hodně chtěný a bohužel nějak se nemůžu dostat do jeho rytmu, prostě mi nesedí. A nesedí mi ani slavné hvězdy Douglas a Dunawayová ve svých rolích. Nedokážu říct, jestli je rozhodující chyba ve scénáři nebo v režii, ale s Tichou dohodou jsem se minul a jiné kousky natočené na téže téma profesního a životního vyhoření a krize středního věku mi přijdou mnohem přesvědčivější, ať už jde o Americkou krásu nebo o Ledovou bouři. Celkový dojem: 45 %. (14.05.2013)

Podotýkám, volně předcházející část jsem neviděl. Příliš náročné, příliš vrstevnaté, příliš o ničem než o burnout syndromu a úniku ze stereotypu. Jedno z možná nejlépe zpracovaných témat amerického snu, protože kdo z nás by nechtěl žít v té úspěšnější části poválečné Ameriky... Jenomže možná jsem jednoduchý divák, možná to bylo jen příliš uřvané (viděno zčásti v originále, z části nadabované), ale ani unavená Deborah (jejímž jsem jinak velkým fandou, viz. má britská filmotéka), ani chlapácký Kirk (jediný Douglas, kterého uznávám), a dokonce ani Bonnie Faye Dunaway (jak mohla za dva roky takhle hrozně zestárnout?) ve mně nevyvolaly žádné dojmy. A zase ten záběr na víceúrovňové křížení velikosti poloviny dálniční sítě ČR... (26.10.2013)

Mezi knihou a filmem si Elia Kazan nechal rozestup dva roky. Stejně tak dlouho mohlo trvat období mezi "odkotvením" (...která ruka a čí tak zčistajasna zasáhla a strhla volant... až mě to přimáčklo k boku kamionu) a "zakotvením" (Věděl jsem, že vše, co bylo pro mě možné na samém počátku, je pro mě možné teď znovu. Avšak jedno jediné nebylo: abych ještě někdy byl takový, jako dříve) jeho hrdiny. Američané (zřejmě i jinde narození) tomu říkají second chance, a modlí se k ní skoro všichni. Zde je období mezi první příležitostí (pokud nějaká byla) a druhou poměrně dlouhé a rozdrásané. Eddie tvrdí, že nechce dělat NIC, ale stále dělá NĚCO, a v podstatě totéž co dříve: špekuluje, argumentuje, hádá se a podvádí. Druhé šance se nakonec dočkal, i když to bylo jen o fous, a patrné, že ne každému se to podaří. (28.01.2022)