Místo pro lásku

Velmi pěkný film, který jsem zhlédl s nemalou chutí. Herecké duo Mastroianni & Dunaway (ty její kostýmy!) je prostě skvělé, sledovat jejich herectví je čistá radost a ti dva jsou ve filmu naprosto úžasní - to především kvůli nim stojí film i po těch letech za vidění a každého fandu starých klasických filmů musí potěšit. Dvě herecké legendy, krásná kamera, hudba i výprava, jednoduchý příběh plný velkých emocí a prostoupený jímavou melancholií - to je Místo pro lásku. Skvostný film, po němž se v duši rozleje příjemná posmutnělost - a chuť všeho nechat a vydat se hned do Cortiny. (22.11.2015)

Neprávem opomíjená režisérova nádhera. Toť vše k filmu jako takovému, neboť se nesluší uváděr nic konkrétního. UPOZORNĚNÍ: Nejprve bych chtěl zdůraznít, že si vážím vydavatelství Levné knihy za to, že vydává za skvělou cenu na DVD starou klasiku, která by u nás jen tak nebyla k vidění. Nicméně upozorňuji potenciální diváky, že DVD s tímto filmem z Levných knih obsahuje na svém obalu na zadní straně nechutný spoiler, který je připraví o část zážitku. Ve vlastním zájmu obal před zhlédnutím filmu nestudujte! Nevím, nakolik je to chyba vydavatelství jako celku, to ať si vyřeší sami, ale tomu konkrétnímu člověku, který text na obal psal, by měli polámat ruce. (29.01.2007)

Veliké zklamání... To už není ten Sica, který mě takřka magicky přitahuje. Přes skvělé herecké výkony a přes silný příběh je nakonec všechno tak nějak barvotiskové. Nudit jsem se přestal až v poslední třetině ;o) Jako kunsthistorik sice ocením vilu od Palladia, ale jako filmový divák už méně. Je sice pravda, že konstatování smrtelnosti i u těch nejbohatších je pozoruhodný, už mnohokrát objevený postřeh, ale bez plyšových podušek ze všech stran by film mohl mít zase jiné přednosti. Více syrovosti a méně líčidla by mu nepochybně prospělo, i když by to pak byl úplně jiný film... Jednu hvězdičku navíc dávám za to, že se to celé neskončilo střemhlavým pádem do hlubin. Jak by bylo lze očekávati... (03.12.2007)

Chráněná, chtěná oblast myšlenky "já a ty." Jen rozpustit vlásky. Být, v atmosféře Apenin. Cítit chvilky, pevninu, olivový třpyt podhůří. Jaro třepotavých motýlů. Smetánkovský, medový šum "výletníků," v područí plavých polibků, než slast zvrásní, zavalí. Nabere čas šafránu. V taktu cyankáli, jehliček po těle. Vysvitne jediná možná cesta. Ta prostřeno má. Svíčky pro dva. (06.06.2023)

Vittorio de Sica dává průchod své mnohostrannosti. Málokterý režisér sekal tak rozdílné filmy jako Zloději kol [repríza minulý týden] a Místo pro lásku [repríza včera]. Neorealistní černobílé lokace předměstkých chudinských čtvrtí, tržišť a charit vykllízí prostor před kamerou vystajlovaným ateliérům jako z Bonda [renesanční zámek, automobilová závodiště, Cortina!], neškolení dělňasové prvotřídním jménům domácí [Mastroianni] i zahraniční [Dunaway] provenience. Amanti jsou dnes nejspíš zajímavější jako historický dokument filmařské konformity a dobové poplatnosti. Melodrama učiní několik přešlapů směrem ke komedii [to v momentech vypjatých Mastroianniho emocí], precizní kamera a lahodná výprava ukojí ale i ty zmlsanější vintage-fetišisty. Být snob v šedesátých letech muselo být fajn, sladký život INDEED. Žánrovou propast mezi de Sicovými sociálními klasikami a Amanti překlenuje dokonalá řemeslná složka a momenty, kdy si autor zjevně nemůže pomoci a příležitostně trhá naleštěnou idylu, aby mezi fotogenickými exteriéry a buržoustskými cetkami vysvitlo bezděčné memento mori hlavní hrdinky [lov na kachny, hrůzný stařec]; v těchto vzácných, nicméně důležitých momentech je de Sica ze Zlodějů kol a Umberta D v tom nejlepším slova smyslu k poznání. (31.05.2014)