Svatej z Krejcárku

Hravé a ukřičené filmové fanfarónství Františka Peterky s kontrastní kotvou v podobě Václava Kotvy a jeho střídmého herectví. Nemám moc rád tyhle defektní příběhy s defektními charaktery plácajícími se v, no ano, hovnech, vlastní neutěšené a špinavé existence plné hospodské filozofie. Na druhou strnu místo ublíženectví převládala obyčejná chuť po životě a štěstí a probleskující bolest byla skutečná, a to ať už ve vztahu vejtahy Martina a jeho distingované ženy Kateřiny či  dobráckého Lájoška a  zhýralé Magdy.   Symbolické nadstavby a formální podivnosti pak příjemným zpestřením, ale působily na mě vcelku nesouvisle a samostatně než v nějakém harmonickém celku. Sekerou mělo pak vše skončit. (06.11.2022)

Nevím kolik hlavních rolí Václav Kotva dostal, ale možná je tohle jeho životní, byť si jej asi budeme pamatovat z jiných rolí. O Žižkově se toho namluvilo dost, sám toho taky hodně pustil jeden z nejslavnějších rodáků Jiří Krampol. Byla to asi drsná čtvrť a František Peterka, jinak známý především z komedií, se role zhostil dobře, ale zase tak těžké to neměl, když na to vypadal. Film je hlavně o tom, jak se tak dlouho ustupuje ze svých pozic, že už není kam ustoupit. Konec tak vyloženě spěje k tragédii, když je dobrák ždímán o sto šest a nikdo to neocení. (16.03.2022)

Československý tragikomický snímek z Žižkovského předměstí. Hlavní postavu dobromyslného až naivního prosťáčka Lájoška Cínu ztvárnil V. Kotva, muž známý především z malých či nepatrných rolí. Dobrota, tolerance, skromnost, trpělivost a náznak nadpřirozených schopností u tohoto muže je tak evidentní, že mu blízcí přátelé říkají Svatej. Vedle hlavní postavy můžeme sledovat herecké umění F. Peterky, jehož role hlučného bohémského závozníka Martina Zacha byla velmi výrazná, avšak pro samotný děj až tak podstatná nebyla. Jednoznačně největší objev v tomto snímku pro mě představuje J. Vysloužilová, hrající atraktivní, dominantní ženu Magdu, matku čtyř dětí, jejíž morálka klesla na samotné dno. Právě citový vztah a jeho vývoj Lájoška vůči této nehodné osobě považuji na dramatu za nejzajímavější. V momentě, kdy tato žena bez zábran přesvědčí nebohého Lájoška, že spolu mají dítě černé pleti, mnohého diváka napadne, že tento vztah neskončí zrovna šťastně. Ve snímku se často objevují scény z obyčejné žižkovské pivnice, kde spolu s Lájoškem a Zachem tráví čas intelektuál Samuel a cynický hrobník Jožka. Snímek se mi osobně nejeví jako obzvláště podařený, neboť kromě chaotického začátku obsahuje nekteré zbytečné scény, jež odvracejí pozornost od hlavní dramatické linie, avšak díky neokázalému a neokoukanému herectví V. Kotvy a přesvědčivosti a sex-appealu zapomenuté J. Vysloužilové volím nadprůměrné hodnocení. (25.07.2013)

"Na světě je tolik nadbytečnejch ženskejch, že když pudou v šestistupu porád do moře, tak eště nakonec zbydou na každýho mužskýho dvě!" Sveták, hulvát, kurevník a opilec Peterka si adoptuje naivného dobráka Kotvu a uvedie ho do svojho sveta žižkovských pajzlov, kamarátov z mokrej štvrte, fluktuácie a pochybných žien. Náš ťuťmák sa snaží, dosiahne nejaké relatívne úspechy u atraktívnej viacnásobnej slobodnej matky Vysouložilovej, ale v nemilosrdnom prostredí nemá šancu na víťazstvo. Hodne čierna tragikomédia a sociálna sonda do v socializme menej zobrazovných proletárskych vrstiev v jednom. Vynikajúce. Za päť stratených vojenských topánok. "Možná, že vás zabiju...eště nevim..."  (12.01.2024)

Je až neuvěřitelné, kolik kvalitních filmů přinesla slavná československá nová vlna a jak moc to kontrastuje s marasmem současného českého filmu.  Film je jakýmsi  až bizarním leporelem svérázných postaviček z žižkovské periferie, přičemž velkou roli tu hraje i nadsázka až na hraně reality a snu. Zároveň svou syrovostí onen tehdejší žižkovský svéráz asi dost věrně odráží. Snímek, který byl ve své době jen jedním z mnoha podobně kvalitních, přičemž se jiné zapsaly do povědomí mnohem výrazněji a trvaleji, úroveň současné české kinematografie i tak hravě převyšuje o několik tříd. (09.04.2022)