Láska v čase cholery

Chcete-li zfilmovat román od Garcíi Marqueze, NEMŮŽETE jít jen po ději. Pak zůstane tohle. Hlavní půvab a neskutečná síla jeho děl totiž spočívá ne v tom CO vypráví, ale JAK. U Kroniky ohlášené smrti se ještě dá s dějem popasovat a krátkou novelu filmovým zpracováním nezabít, ale tady se to bohužel nepovedlo. I když...mohlo to být horší, bála jsem se, že se v touze po atraktivitě bude film vyžívat především v milostných eskapádách Florentina Arizy. Takže pouhé převyprávění děje z tohoto hlediska ještě beru na milost. Možná kdyby nebyla představitelka hlavní role tak toporná, kožená, prázdná, hloupá, nemožná, prostě tragická, mohlo to být o kapánek lepší. Na mnohovrstevnaté pojednání o všech možných podobách lásky od rodičovské, přes vášnivou, vypočítavou, vytrvalou, ze soucitu, ze zvyku, včetně tolik diskutovaného možného přátelství mezi mužem a ženou (postava představující tuto část byla filmem zcela nepochopitelně vynechána) prostě veškerou, tak jak se ji Márquezovi podařilo v knížce bravurně zachytit tenhle naprosto průměrný film nemá ani náhodou. Možná by to svedli István Szabó, Terence Malick, Giuseppe Tornatore nebo kdysi Fellini, Bertolucci či Minghella. (01.11.2011)

Dostat literární "magický realismus" na filmové plátno se v tomto případě moc nepovedlo. Márquez věděl, proč nabídce na zfilmování své knihy tak dlouho odolával... Těšila jsem se Javiera Bardema a Benjamina Bratta v souboji o srdce jediné ženy, ale tohle téma se v tom filmu jaksi ztrácí. Detailní výčet sexuálních eskapád byl asi pro tvůrce důležitější... (23.05.2010)

Tak velký příběh, tak velká láska, a přesto ve mě osud Florentina a Ferminy nevyvolal žádné velké pohnutí. Výprava byla slušná, Bardem přesvědčivý, Giovanna Mezzogiorno krásná a adaptace poměrně věrná předloze, tak jak je možné, že dominantním pocitem byla nuda? Snad to bylo tou přepálenou délkou, snad lhostejností s níž Newell příběh velké nešťastné lásky předkládá, snad podivně strnulými hereckými výkony. Možná jsem měl raději sáhnout do knihovny pro Marquézovu knihu. (10.05.2011)

LÁSKA ZA ČASŮ CHOLERY je "něco" (filmem to nazývat nehodlám), co se tváŕí, že to je kdovíjak hluboké umění, a přitom divákovi přináší při sledování pocity někde mezi sledováním teenagerovských komedií a přímým přenosem z volby prezidenta. Proč teenagerovských komedií, ptáte se? Protože taky chcete, aby se už kurva ošukali a byl konec utrpení. A proč příimý přenos volby prezidenta, ptáte se? Protože taky chcete, aby už všichni do jednoho chcípli a měli jste klid. Mid-cultově nesnesitelný kýč který je patetický a přišerný ve všech ohledech, hudbou počínaje, kostýmy a maskami na úrovni Esmereldy pokračuje a katastrofickými herci konče. Nikdy víc! (16.03.2008)

Pořád je to takové "jo, nebo... nebo..." a magický realismus nikde. Tedy pod nánosem laciného balastu něco málo nejspíš zbylo. Skutečně málo. IMHO velmi nepovedený počin. Filmová Láska za časů cholery je prapodivná změť. Předstírá velké city a pravdu o životě, smrti a hlavně posedlosti; touží šokovat na 69 způsobů, ale je suchopárná a nechtěně směšná. Škoda. Někdy je jaksi ku prospěchu věci zachovat si určitou dávku profesionálního odstupu (pan režisér, scénárista atd.); co se týká protagonistů, platí bezpočtukrát omleté pravidlo, že je lepší charaktery "nepřehrávat". Věřím, že výsledek mohl být daleko kvalitnější. Inu, nestalo se. Svět se nezboří... P.S. Knihu jsem četla se zalíbením. Tam, kde roní temné slzy podivínství, film nasazuje masku nedůveryhodnosti a trapnosti. (03.04.2011)