Láska v čase cholery

Předlohu jsem četla, ale nedočetla - prostě mě to nechytlo. Tak jsem si řekla, že tohle kulturní Áčko napravím a aspoň zhlédnu film. No - nebýt Javiera Bardema, který je mi hodně sympatický, tak bych to nedodívala ani do konce. A když jsem to do konce dodívala, ve výsledku ve mě tahle Láska ani žádnou stopu nezanechala. (13.09.2013)

Zhlédnuto bezprostředně do dočtení Márquezovy stejnojmenné literární předlohy. V souvislosti s nedávným úmrtím velkého Márqueze jsem se rozhodl si od něho něco na jeho počest přečíst, a moje ruka padla právě na Lásku za časů cholery. Na této knize asi nejvíc oceňuji vystižení více podob lásky a působivý popis stárnutí hlavní postavy a jeho postupující tělesné sešlosti (obé je ve filmu jen letmo naznačeno - zatímco Javier Bardem dostal alespoň působivá šedivá fousiska, stařecké brejličky a plešatou paruku, Giovanna Mezzogiorno vypadá až na bílé vlasy a pár vrásek kolem očí pořád stejně jako ve svých 20 letech). Jinak je to ale v podstatě lepší červená knihovna, která má k nejvyšším literárním metám docela daleko - za sebe nemám problém napsat, že Márqueze v oblibě zrovna dvakrát nemám, několik jeho knih jsem odložil rozečtených, a svůj umělecký vrchol v románu Sto roků samoty z r. 1967 podle mě už nikdy nepřekonal. Láska za časů cholery je o 18 let mladší, a je to jistě dost osobní text, do něhož dal autor mnoho ze svých životních zkušeností. Přesto jsem se stále při čtení nemohl ubránit pocitu, že mi tam něco prostě nehraje a že to není úplně můj literární cup of tea. V podstatě totéž bych mohl říct i o tomto filmu, který na jednu stranu považuji sice za velmi dobrou adaptaci předlohy (osobně bych neměl problém dát tomuto filmu i 4 hvězdy, kdyby byl natočený ve španělštině a nebyl zprasený tou Shakirou), ale jako samostatný film příliš neobstojí. Od toho se odvíjí i kritika - tomuto snímku lze v podstatě vyčítat téměř to samé, co jeho předloze, ať už je to přehnaná melodramatičnost, nadsázka, vypjatá emocionálnost, kýčovité exotické lokace, apod. Únavná je i dlouhá stopáž, nevýrazná hudba a jakýsi laciný nízkorozpočtový televizní look, jakým celý film působí - místy je film v podstatě k nerozeznání od nějaké přiblblé latinskoamerické telenovely. Na druhou stranu se mi úplně nechce smést tenhle film jen tak lehko ze stolu, protože má podle mě i celou řadu kvalit - hereckými výkony počínaje (vynikající herecká kreace Javiera Bardema) a třeba krásnou kamerou konče. Z předlohy bylo pochopitelně vypuštěno nemálo látky, ale jinak to ani být nemůže, a osobně jsem byl právě dosti zvědavý na srovnání filmu s jeho románovou předlohou, z něhož nakonec film nevyšel vůbec tak špatně. Celkově si myslím, že hlavní problém tohoto filmu tkví v následujícím paradoxu: neměli by ho vidět lidé, kteří předlohu nečetli, protože bez obeznámenosti s ní nelze docenit specifickou poetiku tohoto filmu, a neměli by ho vidět ale ani ti, kdo román četli, protože budou nutně zklamáni - případy, kdy se filmová adaptace alespoň vyrovnala své předloze (nedejbože aby ji překonala), jsou velmi vzácné, a zde je tomu nejinak. Za sebe tak nemám problém napsat, že mi tento film přijde nejenom nepříliš zdařilý, ale v podstatě i zbytečný - k předloze nepřidává vůbec nic, pouze ji logicky redukuje, aby se převedla do filmové řeči. Za mě slabší tři hvězdy. (08.05.2014)

Tolik ošklivých komentářů na tento film, a přitom byla ta úžasná Márquezova kniha převedena do filmu dost zdařile. Četl jsem ji několikrát, některé dialogy byly přímo z knihy, takže jsem přesně věděl nebo tušil, co právě která postava řekne. Typy herců hodně odpovídaly mým představám při čtení, snad jen Ferminu jsem si ve stáří představoval poněkud fortelnější. Trapná romantika, telenovelovost? Kroutím jen hlavou, ale respektuji názory ostatních. Pro mě to byl film, který nijak neznehodnocuje literární předlohu, a snad proto, jak ji mám hodně pod kůží, jsem se dokázal dívat a prožívat, cítit to, co film nedokáže ukázat, ale co je přesně popsáno v knize. Spojením obou vzniká krásný zážitek. (28.03.2011)

Chcete-li zfilmovat román od Garcíi Marqueze, NEMŮŽETE jít jen po ději. Pak zůstane tohle. Hlavní půvab a neskutečná síla jeho děl totiž spočívá ne v tom CO vypráví, ale JAK. U Kroniky ohlášené smrti se ještě dá s dějem popasovat a krátkou novelu filmovým zpracováním nezabít, ale tady se to bohužel nepovedlo. I když...mohlo to být horší, bála jsem se, že se v touze po atraktivitě bude film vyžívat především v milostných eskapádách Florentina Arizy. Takže pouhé převyprávění děje z tohoto hlediska ještě beru na milost. Možná kdyby nebyla představitelka hlavní role tak toporná, kožená, prázdná, hloupá, nemožná, prostě tragická, mohlo to být o kapánek lepší. Na mnohovrstevnaté pojednání o všech možných podobách lásky od rodičovské, přes vášnivou, vypočítavou, vytrvalou, ze soucitu, ze zvyku, včetně tolik diskutovaného možného přátelství mezi mužem a ženou (postava představující tuto část byla filmem zcela nepochopitelně vynechána) prostě veškerou, tak jak se ji Márquezovi podařilo v knížce bravurně zachytit tenhle naprosto průměrný film nemá ani náhodou. Možná by to svedli István Szabó, Terence Malick, Giuseppe Tornatore nebo kdysi Fellini, Bertolucci či Minghella. (01.11.2011)

Čím to, že jsem ještě neviděla márquezovskou adaptaci, která by mne nějak nadchla? Tolik barev, barvotiskové výpravy a exteriérů, tolik všeho a ve výsledku veliké nic. Práci maskérů odmítám komentovat, tedy nevěřím, že za takovou katastrofu mohli dostat honorář. Viděla jsem za posledních patnáct let dost hloupých, bizarních a zbytečných filmů s Bardemem, ale poprvé mi ho bylo skutečně a hodně líto. (07.01.2009)