Láska v čase cholery

Natočit film podle knihy, kde převažuje forma nad obsahem a příběh je tudíž až na druhém místě, je vždycky těžké a skoro nikdy z toho nevzejde žádná velká sláva, což bych rozhodně nedávala tak úplně za vinu režisérovi. Zfilmovat Marquézův magický realismus musel být opravdu oříšek, ale tohle bylo teda fakt moc... Ta stopáž filmu byla přímo nesnesitelná. Film byl nezáživný, nevynikal hereckými výkony, ani pěknými kostými, prostě na něm nabylo nic zajímavého a člověk se po půl hodině modlil, ať už to proboha skončí. Myslím, že film o lásce rozdělené osudem na 50 let, by se dal natočit lépe - ať už romantičtěji nebo dramatičtěji - a ještě by se vlezl tak maximálně do 90 minut a všichni by byli spokojení. (10.02.2009)

Po tom, co jsem si tady přečetl komentáře a recenze hodnotící dvěma hvězdami a níže, čekal jsem opravdu filmovou verzi Esmeraldy. Kupodivu to ZAS AŽ TAK ŠPATNÉ nebylo. Ano, je to celé hrozně naivní a scénář nedomyšlený, ale na film se aspon díky slušné kameře pěkným barvám dobře kouká. Fermina nebyla žádná krasavice, ale Bardema mám rád. 2 a půl hvězdy. (12.07.2009)

Drze si tu dovolím tvrdit, že ti přítomní, kteří se tady ohánějí argumentem, že Newellova adaptace totálně zprznila Marquezovu předlohu, dotyčnou knížku ani nečetli. Podle mě film věrně předlohu následoval (i nějaký ten filmový magický realismus by se tu našel...). To, co se zdálo ve filmu kýčovité a trapné, působilo tak i v knize. Film se mi jako celek líbil, kriticky hodnotím přehnanou délku a výběr hlavní představitelky – krásou ani hereckým uměním rozhodně neoplývala. Chválím soundtrack, který si asi pořídím (kdo by se hodil pro film odehrávající se v Kolumbii podle klasiky kolumbijské literatury víc než Shakira?). (06.03.2008)

No výborně. Takže, co jsme se dozvěděli? Že Florentino Ariza se pelešil s více než šesti stovkami žen. Jak jsem ho přitom ale pozoroval (ne, že bych chtěl...), šlo přesněji řečeno o více než šest stovek zasunutí. To se dá při dobré kondici zvládnout během jedné soulože, čili ani ta závist není na místě. Zbývá mi tak leda nesympatická rozplizlost, dialogy nedávající smysl, a totální absence nějakého hlubšího poselství. Totožnou myšlenku má totiž, s trochou nadsázky, každý druhý eroťák. Že mám dobrou náladu, udílím jednu ušmudlanou hvězdu za hudbu. (04.01.2012)

„To nie je láska. To je šialenstvo.“ O každom druhom filme podľa knihy sa hovorí, že predloha je nesfilmovateľná (MANDOLÍNA KAPITÁNA CORELLIHO, HANNIBAL...), ale ja som mal tento pocit iba z Márqueza, zástupcu magického realizmu. Jeho hrdinovia prežívajú všetky mysliteľné (a hlavne nemysliteľné) veci a pocity, no väčšinou zostáva pri slovách; „fyzicky“ sa toho deje málo. Preto bolo v určitom zmysle šialenstvom (hoci odvážnym, ale to nie je v tomto prípade dôležité) sfilmovať Márquezovu Lásku v čase cholery. V nej dvaja muži naprieč desaťročiami bojujú o jednu ženu uprostred pohnutých historických udalostí spisovateľovej milovanej Južnej Ameriky. Bohužiaľ, národného pokladu sa chopil s prepáčením hlúpy Hollywood. Ten z románovej klasiky o sile lásky prevzal len pompézny vizuál. Dokonca aj kvalitní herci (zďaleka najlepší je Liev Schreiber, ktorého postava však vôbec nie je dôležitá) sa strácajú pod nánosom jedných z najbizarnejších masiek, aké som za posledný rok videl. Ale svoje svojské čaro to teoreticky má (nie iba za monumentálny „útek pred láskou s otcom“). (31.01.2009)