Výmena

„Nikdy se s nikým nebij, ale když si nezačneš, bojuj až do konce.“ Angelina Jolie bojuje úplně jinými prostředky, než jsme u ní zvyklí (v čerstvé paměti mám její abnormální akrobacii z Wanted) a i pokud bychom se shodli, že nakonec vítězí, určitě ne nějak drtivě. Na filmech Clinta Eastwooda, potažmo na Eastwoodovi samém, oceňuji neochotu přijímat kategorické soudy. Nic není jednoznačné, každé rozhodnutí může být zpochybněno. Byl jsem dokonce ochoten akceptovat, že Christine, představena jako trochu tajemná, samotářská žena, ve skutečnosti nikdy syna neměla, že šlo pouze o výplod její fantazie. Vnímám to jako důsledek režisérovy šikovné hry s více žánry, z nichž ani jeden nezaujímá dominantní postavení a – co potěší – „povinná“ romantická podzápletka chybí docela. Muset mermomocí škatulkovat, přijde mi nejpříhodnější označit Výměnu za „caprovský“ film. Eastwoodův silně humanistický souboj jedince proti mnohem mocnějšímu, zkorumpovanému systému, vyznívá podobně rozporuplně jako u Capry a ani kladná hrdinka není zosobněním ryzího dobra (dává přednost práci před synem). Ryzí zlo oproti tomu představuje policejní kapitán Jones, jenž mi byl v podání Jeffreyho Donova krajně nesympatický a jehož hloupě zákeřné chování mi přišlo takřka úsměvné. Útrapy, jimž je kvůli němu Christine vystavena, lze společně se zvratem ukončujícím druhou dějovou linii sarkasticky označit za expozici zaručeně oscarových témat. Osobně bych to viděl spíše jako snahu vytřískat ze silné dramatické látky co nejvíc. Bohužel, s přivěšováním dalších těžkých ozdob se větve zpočátku pevně stojícího stromu ohýbají až k zemi. Film nakonec nemá dost síly zasadit stejně přímý úder jako komornější Million Dolar Baby. Mít Výměna o třicet minut méně, anebo (při její výpravnosti spíše) o třicet minut více, asi bych v kině zůstal sedět ještě dlouho po doběhnutí závěrečných titulků. Konec, který jim takto předchází, stejně zůstává skvělým důkazem Eastwoodovy vyzrálosti – osobní i filmařské. 85% Zajímavé komentáře: Mahalik, Jordan, Phillo, Antek (12.01.2009)

Rvačku nikdy nezačínej, ale vždy ji dotáhni do konce…. Eastwood dobře ví, že v jednoduchosti je krása. Stačí mu k tomu jen výborně napsanej scénář, odvaha plynule přejít od psychologického drama k drsnému thrilleru a neustále naznačovat, že může být ještě hůř. V situacích, kdy už není co ztratit se Clint vyzná, protože nám může naservírovat svoji pravidelnou dávku emocí. A Angelina? Ano, HRAJE tu. A pomáhá zachovat pocit, že jsem viděl další ze skutečných příběhů, který působí neskutečně. PŘÍBĚH ***** HUMOR * AKCE ** NAPĚTÍ **** Co uvidíme (možná) příště? Scénárista M.Straczynski se zase hrabal v dobovém tisku a našel článek s jasným titulkem: STUDNA! Bude starý Brůna zase neklidný? A co na to Honza? Vstane Žitný? Nebo jen poteče žitná? (21.02.2009)

Když ve filmu dojde k soudním procesům, začne se to tvářit moc angažovaně. I Angelina, do té doby zničená ponižovaná matka, je najednou hrdá, usměvavá, skoro pyšná. Tahle část mi neštimovala, připadala mi špatně podaná. Do té doby hodně dobré, ale upřímně nevím, jestli to není trochu víc tématem než zpracováním. Nemůžu to neporovnat s Fincherovým Zodiacem, který i z docela klidné závěrečné scény dokázal vytáhnout mrazení v zádech ("tohle je muž, který mě postřelil"). P. S. Angelina J. je dobrá herečka, pokud nehraje Angelinu J. (11.01.2009)

Hrozně emocionální film. Většinou na mě tyhle věci moc nepůsobí, ale tohle mě prostě jaksi vzalo. Nenáviděl jsem všechen personál blázince, cejtil nebezpečí z policajtů a hrůzu a hnus z toho perverta. Angelina Jolie tady měla nejlepší roli, ve který jsem jí viděl. Věřil jsem jí fakt všechno. Clintova režie opět jistá a bez chyby a i když jsem cejtil jistou euforii při těch konečnejch rozsudcích, tak (bacha spoiler) kluka to bohužel nevzkřísilo. Film vyzněl sice jako docela "happyend" ale pro mě ne. (24.02.2009)

VÝMĚNA je nejlepší film Clinta Eastwooda za poslední roky. A když napíšu "nejlepší film Clinta Eastwooda za poslední roky", mám tím na mysli "raději bych si pustil tohle kriminální melodrama než jiná" (což v případě boxerského MILLION DOLLAR BABY a válečného diptychu VLAJKY NAŠICH OTCŮ a DOPISY Z IWO JIMY či dramatu TAJEMNÁ ŘEKA bohužel neplatí). Snad poprvé stojí u Eastwooda v centru vyprávění soběstačná a silná žena, která se nevzdává a nepotřebuje mentorskou mužskou postavu pro rady a snad poprvé se neprojevuje odpor vůči institucionalizovaným autoritám v podobě církve. Stylová dobovka, která je žánrově klamavá stejně jako poslední eastwoodovské počiny, je zdánlivě kriminálkou, ale ve skutečnosti melodramatem a protože hlavní úlohu zastává žena, klamání tělem je mnohem přijatelnější než v případě TAJEMNÉ ŘEKY. Jinak se nevypráví o ničem jiném, než na co jsme u Clinta zvyklí: westernové schéma jedince proti přesile zůstává zachováno, ale na rozdíl od předchozích kriminálních (melo)dramat KRVAVÁ STOPA a TAJEMNÁ ŘEKA VÝMĚNA drží pohromadě a postrádá zbytečnou doslovnost zmíněných staromistrovských (v nejlepším slova smyslu) opusů. Zatím nejvyzrálejší (myšlenkově i formálně) Eastwoodovo dílo tak atypicky sleduje ženu, která se ale jako ostatní eastwoodovské postavy nevzdává a chce dotáhnout věc až do konce, ale zjišťuje, že jasnou odpověď nikdy nedostane, protože jednotlivé pohledy nesloží komplexní pohled na jednu historickou událost (na rozdíl od VLAJEK NAŠICH OTCŮ A DOPISŮ Z IWO JIMY). 10/10 (17.12.2008)