Čekání na zázrak

Lehce protkané tragické osudy ztracených existencí. Žádný emo ždímání slz se ale nekoná. Z chladného průměru to nevytáhne modrý filtr, ani sympaticky se snažící herci. Takových filmů už tu byly mraky. Nakonec si to stejně budou všichni pamatovat díky striptýzu ramenaté Jessice Biel. Poslední film Patricka Swayzeho. RIP. (15.10.2009)

Dobře se mi dívalo na nedobré osudy losangeleských občanů nižší kategorie, kteří musí každodenně nést mimo své hlavní břímě ještě vedlejší produkty života neúspěšných, zlomených, osamělých či odlišujících se lidí, přičemž vyhlídky k splnění jejich tužeb jsou dosti mizivé - přesto žádný z nich nepřestává bojovat, i když to na první dojem nemusí být zjevné. Divák je nenásilně vtažen do tíživých situací, jejichž naléhavost graduje skvělým hudebním podkresem, každou postavu si svým způsobem oblíbí (dokonce i Raye Liottu, který, doufejme, přezrál natolik, že nikoho nenapadne obsazovat ho do rolí osudových svůdníků, to by byla dost osudová chyba) a závěr mu přichystá úlevné vydechnutí, skoro jako odměnu za sdílení strázní čtyř lidí najednou. A myslím, že Scarlettino strip číslo bylo tím nejlepším filmovým, které jsem viděla. (30.01.2012)

Do chvíle, než začne sněžit, se jedná o vizuálně velmi povedený mozaikový film. S pádem první vločky padá i úroveň filmu, v momentě, kdy je taťka zasypán hromadou sněhu a z rukou mu padá fotografie, mně spadla čelist a já v němém úžasu sledovala, jak hluboko je najednou možné klesnout. Z deprese do patosu za necelé dvě hodiny, to je celkem šrumec. Bohužel si ten závěr ani při nejlepší vůli nedokážu odmyslet, nad některé přepjaté scény bych se i povznesla (druhé setkání s transsexuálem je jednou z nejhloupějších sekvencí vůbec, některé její scény by se neztratily v dobré parodii), ale patos nad umělými vločkami neskousnu. (18.08.2021)

Výborně obsazený koktejl (dalších) lidských osudů, který se ale bohužel těžko odlišuje od těch jiných spletenců z časů minulých (To, co dýchám, Crossing Over). Poslední filmová role důkladně nalíčeného Patricka Swayzeho, výborný a častokrát nedoceněný Ray Liotta, standardně dobrý Forest Whitaker, velmi zajímavý Eddie Redmayne i odhalená, ale hlavně uvěřitelná Jessica Biel.. Když se spojí slušný scénář a poctivá režie, která se v tomhle případě blíží stylu Michaela Manna, může z toho vylézt atmosférická podívaná. Tvůrci si ale až moc přejí, aby divák ujížděl a přemýšlel nad každou scénou, která se právě odehrává. Jenže Powder Blue obsahuje mnoho pro mně těžko akceptovatelných náhod i nevyjasněných motivů. Výtvarně chladná stylizace ponurého L.A. navíc už není takovou sázkou na jistotu (jako třeba v Crash).. neobjevných 65%.. (01.05.2010)

Osudy 4 hlavných predstaviteľov sa pomaly, ale celkom sľubne rozvíjajú. Ale ku koncu som nejako vychladol. Čo je dosť škoda, pretože boliscény, ktoré sa mi naozaj páčili. Len Liottov koniec mi fakt nesadol. Jessica bola podmanivá a zahrala to krásne. Eddie dokonale hamblivý. A scéna zoznámenia Quertyho a Rose by si zaslúžila 5*. Celkovo herci nič nepokazili, soundtrack NICE. ...S odstupom času som si uvedomil, že je tam viac scén, ktoré stoja za to. Mením na 4* (28.11.2010)