Predčítač

Stephen Daldry, režisér skvělých Hodin, vyprodukoval z kvalitních ingrediencí (počítaje v to vynikající herce) obdivuhodně neúčinný snímek, z něhož sálá knižní původ podstatně mocněji než ženský půvab z Kate Winslet. Silná, zajímavá a bohatá sama o sobě nosná témata jako "smysl toho všeho" představený brilantním Brunem Ganzem nebo naopak Hannina před soudem demonstrovaná neschopnost pochopit, co že to vlastně během své služby dělala špatně, jsou zde užita jen velmi okrajově a zapadají pod kupou hlušiny vznešeně označitelné (těmi, které předčítač nadchl) za příběh pochopení a vděčnosti za první chlapeckou lásku, která se změnila v "něco jiného" nebo možná "víc". Ralph Fiennes namlouvající kazety mě zkrátka nedojímá a nezajímá, a byť má Předčítač zručně budovanou atmosféru a je na něm vidět, že asi nebyl natočen za levno, je pro mě jakž takž zajímavý pouze do doby, než Kate Winslet natočí instruktážní film o smyslné vášni partnerského milostného života...anebo normálně o dobrém sexu:) Vzhledem k ambicím a prezentaci filmu dávám 60%. (05.12.2010)

Předčítač ve mně vyvolal spoustu otázek a rozporuplných pocitů. Michaelovo "souzení" Hanny totiž pomalu, ale jistě režisér přenechává divákovi. My sami se musíme rozhodnout, jestli dokážeme pochopit její chování, odpustit jí její činy, sympatizovat s ní, nebo potlačit nenávist a brát ji jako lidskou bytost. Vzhledem k Hannině více či méně očividné zrůdnosti (násobené jejím: "mám raději, když mi někdo čte") a vině, jsem během sledování příběhu dospěl možná tak k potlačení hněvu a akceptování její osoby jako člověka (faktem zůstává, že Daldry ji nijak zvlášť neobviňoval ani nebhajoval, ale snažil se divákovi nastítit její a posléze i Michaelův pohled na věc). Film je dost dlouhý, má pomalejší tempo, přesto však nemůžu říct, že bych se nudil. Příběh, hudba, kamera, práce maskérů a autorův záměr/hlavní myšlenka se mi líbily. Herecké výkony mi přišly takové zvláštní; Winsletová hrála dobře, přesto nijak převratně, Fiennesův výkon byl značně rozpačitý, ale zaujal mě David Kross, který mě sice z počátku štval už jen svojí přítomností, ale pak jsem si na něj zvykl a začal mu jeho roli opravdu věřit. Tenhle film není pro každého, přesto si myslím, že je rozhodně zajímavý a zaslouží si zhlédnout a zamyslet se nad jeho tématem. (25.04.2009)

Nesmyslně vystavěné vyprávění o něčem, co je dost chucpe vyprávět. Všichni samozřejmě musí vědět, co je Hanna zač a proč se jí předčítá, což dojde každému z traileru, nebo z prvních scén - takže, kde má být nějaké napětí, z čeho by vzniklo? První hodina = smrtící nuda a čekání na zjevné zvraty. _________ No a potom máme začít litovat starou bábu jen proto, že ji hraje špatně namaskovaná Kate Winslettová, nebo proto, že ji kdysi omylem miloval hlavní hrdina? Ani jedna z hlavních postav není nijak hlouběji propracovaná, obě jsou to jen vykalkulované ploché figury, které slouží v jakési hodně perverzní úvaze, která popírá sama sebe. Když vám film ústy jedné z postav řekne, že z určitého tématu nevytěžíte katarzi, a přitom se poslední stráášně roztahaná půlhodina snaží dojít jistého rozhřešení, vzniká protimluv jak vyšitý. Dokonale typické pseudoumění, učebnicový midcult. (21.04.2009)

Nehodlám sázet nadprůměrné hodnocení jen proto, že jde o hodnotné drama, s úžasnými herci (Kate bere dech, jen Fiennese nebrat, nevěřil jsem mu jediný cageovský pohled raněné laně) a s nosnými myšlenkami o kolektivní vině, trestu a odpuštění. Chybí totiž tah na bránu, každý potenciálně silný moment je následován vatou a Daldry hraje až moc na jistotu. Jeho předčítání nenudí, ale nebaví a emocionálně mě takřka dokonale míjí. 70% (15.01.2010)

Strující a osobitý snímek nabitý intimitou, která však vyložene nebije do očí a tím pádem nenarušuje plynulost a tok děje. Ralph Fiennes se pro takovéhle role dost možná i narodil a překvapivě Kate Winslet v roli, ve které bych si ji doposud nikdy nedokázal představit. Drobné výhrady k uměle vyšponovaným momentkám díky rutinnímu klavíru, ale jinak vesměs spokojenost. Po dlouhé době inteligentní film s vážným tématem, zpracován tak aby si divák neukousal prsty nudou. A to se cení. Daldry přece jen není úplně marný. (15.05.2010)