1612: Kronika smutných časů
1612: Chroniki smutnogo vremeni
Réžia:
Vladimir ChotiněnkoScenár:
Arif AlijevKamera:
Ilja ĎominHudba:
Alexej RybnikovHrajú:
Marat Bašarov, Pjotr Kislov, Michał Żebrowski, Violetta Davydovskaja, Alexandr Balujev, Michail Porečenkov, Dmitrij Uljanov, Artur Smoljaninov (viac)Obsahy(1)
V neklidných časech po smrti cara Borise Godunova se odehrává tento velkolepý historický příběh. Rusové jsou ve válce s Polskem a v Moskvě právě probíhá povstání proti polskému vojsku. Působivé zpodobnění historických událostí Vás ohromí dokonalou vizuální podobou a strhne svými napětím nabitými scénami. (oficiálny text distribútora)
Recenzie (124)
Tak nejzajímavější postavou byl ten Španěl. Tedy ne ten jeliman, co se za něj pak vydával, ale ten původní. To byl cápek, co by si zasloužil vlastní film. Ke zbytku. Jedno dost slušné obléhání města, jedna docela povedená šermířská lekce (že to v těch filmech vždycky vypadá, že stačí párkrát máchnout mečem a je ze mě hrdina), jeden nešťastný ženský osud, no a jinak nic moc. Škoda, látka zajímavá, i když přiznávám, že doba od smrti Borise Godunova (1605) do nástupu Michajla I. Romanova (1613) je tak nepřehledná, plná zrad, povstání a provolání se carem (jen ti Dimitrijové byli postupně tři, o dost později k nim přibyl ještě čtvrtý), že se v ní skoro nejde vyznat. Překvapuje mě, že ve filmu snad ani jedou nepadne slovo o Vasiliji IV. a národní hrdinové Požarskij a Minin se jen mihnou, místo nich je tu gerojem z lidu povstavší moloděc Andrej, kterému jde všechno od ruky tak, až se jeden diví, co dělal tak dlouho jako otrok. I když je to částečně taková mírná fantasy, tak jeho postup nepůsobí moc věrohodně, nadto jeho představitel mnoho charismatu nepobral. To jeho polský protivník představovaný Michalem Zebrowskim, to byla jiná kategorie. Za zmínku ještě stojí vylíčení osudu Xenie Godunovové, ten filmový sice není moc podle historie, ale i skutečná Xenie měla dost pohnutý život. Byla sice ušetřena, když byla zavražděna její matka a bratr (který se mimochodem jevil docela sympaticky, to co se mihne ve filmu je takový další dement), ale první ze Lžidimitrijů ji pro jistotu trvale znásilňoval, dokud mu nepřijela jeho polská manželka, potom ji poslal do kláštera, kde dožila. Ta filmová dlouho působí tak, že divák vlastně neví, co by na ní měl obdivovat, ale když se konečně dozví o jejím dilematu, dokonce její předchozí chování dává smysl. Jsem na vahách, některé klady tam nepopiratelně jsou a myslím, že schopnější scénárista by z toho udělal dost slušnou záležitost. Takhle je to tak na tři a to ještě spíš slabší. Ale že jsem si zas užil trochu toho šermu a že bitky ze začátku 17. století nejsou až tak časté filmové téma (napadá mě české Poslední propadne peklu), tak to převážím nahoru. P. S. Film se jmenuje 1612 a koukám, že je to můj 1712. komentář. Škoda, že jsem se k tomu nedokopal o 100 filmů dřív. Update: Tak se tak pročítám Historií evropských duelů a šermu, díl druhý, a zjišťuju, že on ten španělský šermíř opravdu docela přesně popisuje šermířský styl španělské školy, vč. členění do kruhu, seků z ramene, z lokte a ze zápěstí. Šermířský choreograf filmu evidentně věděl, o čem mluví. Přidávám bod. ()
Svérázná kombinace pohádky, dobrodružného a pseudohistorického filmu ve stylu telenovely pro teenagery. 1) Líbila se mi vícejazyčnost a moderní kamera, střih i režie._____ 2) Pěkní 25letý Pjotr Borisovič Kislov (sluha Andrej) a 24letý Artur Sergejevič Smoljaninov (tatarský sluha Kostka) rovněž dodávají snímku alespoň trochu šarmu._____ 3) Překladatelé názvu se zřejmě domnívají, že když už film si na historický jen hraje, tak i oni mohou po libosti nakládat s jeho jménem. Смутное время neboli Смутa je totiž zhruba patnáctileté období začátku 17. století v Rusku (na přesné vročení mají historikové různé názory), pro něž je typická občanská válka, války s Poláky a Švédy a samozvanci o ruský trůn. I když to nesporně byly "smutné" časy, překlad je nesprávný a zavádějící. Смутный totiž znamená nejasný, mlhavý anebo neklidný či vzrušený, ale rozhodně ne smutný. ()
Aspirace, které film od první chvíle naznačuje z výtvarného hlediska, jsou neustále rozmělňovány tu stylovými zcizeními, tu odbytými vedlejšími rolemi provedenými v detailu nebo okatými kulisami. Scénáristicky obratně vypracované prolínání osudů mnoha jednotlivců v bouřlivé době je "upgradováno" úmorně ostinátním omíláním už tak triviální symboliky na sto způsobů, uměřeně pojatá neutrální hudba film příliš nepozdvihuje, ale chvalbohu mu hlavně neubírá, střih si s natočenými záběry pohrává překvapivě kreativně. Nade vším ovšem vysoko trůní aktualizující národní duch, snažící se mobilizovat čisté domácí zdroje proti vnějšímu (světskému i církevnímu) a vnitřnímu nepříteli v dobách národního úpadku. Wolodyjowski, Vojna a mír, Piráti z Karibiku, Černý Tulipán + Velká vlastenecká. Snad to dnešní Rus opravdu potřebovala. ()
Mám rozporuplné pocity, na jedné straně je dosti naivní příběh z období Smuty, kde bylo možné vše, až lehce pohádkový, s velmi slabou první hodinkou, které nesvědčí neustálé vracení se v ději, ani motiv jednorožce. Velkolepost se pak projeví, až v bitvách v druhé polovině, při obléhání města nebo v bitvě u Moskvy. ()
Galéria (40)
Fotka © Central Partnership
Zaujímavosti (2)
- Historické obdobie Ruska, ktoré je zobrazené vo filme sa označuje aj ako "Obdobie smuty" (čiže bezvládia) a trvalo v rozmedzí rokov 1598 -1613. (MikaelSVK)
- Nevoľníci sa v Rusku skutočne používali k ťahaniu lodí proti prúdu. Toto "povolanie" sa nazývalo "burlak" (milhouse86)
Kdyby to natočili v Holllywoodu, nemohlo to být jiné - velkolepě pojatá, výpravná, vizuálně úchvatná popcorn kravina. No, možná by to bylo ještě o chlup lepší (nebo spíš "lepší") ve všech uvedených ohledech, ale v zásadě stejné. Spíše než o historické drama jde o fantasy okořeněnou skutečnými historickými událostmi, které jsou těžce vytržené z kontextu a poupraveny k obrazu ruskému. A teď trochu spoilerování, takže kdo se na to chcete dívat, přestaňte okamžitě číst dále! Bylo nebylo za devatero horami v mrazivém Rusku žil malý chlapec, který se v mládí zamiloval do carevny, když jí šmíroval při koupání. Byv nachytán starou ruskou babicí, skočil do vody, kde si pokecal o životě s kaprem. Carevna si ho už tehdy také všimla a darovala mu dřevěný roh jednorožce, který mladík od té doby střežil jako oko v hlavě. Následně se stal svědkem masakru vlastní rodiny, carské rodiny a asi ještě několika dalších rodin polskými husary. Chlapec nám pak vyrostl a stal se nevolníkem. A co čert (zde vlastně spíš jednorožec) nechtěl, potkal svojí milovanou carevnu, když tak jednou odpoledne táhl s dalšími nevolníky loďku po Volze. A světe div se - zatímco chlapec, Andrej se jmenoval, vyrostl ve statného pohledného mužika, carevna nezestárla ani o den... Autor scénáře se zřejmě inspiroval podobnou blbostí, kterou nám předložil již G. Lucas v Epizodě II. Carevna tu však Andrejovi nepadla okolo krku, ale sprostě ho práskla a Andrej dostal pětadvacet bičem na záda. Tím pohádka končí, jelikož z mladíka se nám stává něco jako ruský superman, kterého učí šermovat duch mrtvého španělského žoldnéře, za nějž se po jeho smrti přestrojí a všichni mu to děsně žerou (do chvíle, kdy zachrání prosté ruské děvče před znásilněním). Po jedné letmé ukázce šermířského umění od tohoto španělského ducha zvládá Andrej v boji zamordovat až tři soupeře (zkušené vojáky) a ani se u toho moc nezapotit. Potom, co poprvé v životě uvidí dělo, je z něj schopen vystřelit s takovou přesností, že by i Israel Hands zbledl závistí. Andrej se nám prosazuje i v roli geniálního konstruktéra, když s bravurou sobě vlastní sestrojí v obležené pevnosti malé kožené dělo (na kterýžto nápad ho přivede opět jeho přítel duch). Dělo má navíc tak neuvěřitelný dostřel a přesnost, že s ním lze vyhodit do vzduchu sklad munice skrytý za nepřátelskou linií (čili dále bledne i Leonardo da Vinci) - no a jak jinak, než jediným přesným výstřelem (rozžhavenou dělovou koulí z koženého děla...ehm). Následný výbuch pak zmasakruje odhadem asi 2/3 polského vojska, čímž končí veškerá sranda a před Andrejem bledne i Ilja Muromec. Kožené dělo slaví ale ještě další úspěch, když (naládováno čímsi, co mi přišlo jako větší licí kleště) zastaví útok polské kavalerie a zároveň způsobí zasypání proražené brány do pevnosti. Nikoho tedy zřejmě nepřekvapí, že pod Andrejovým vedením se pevnost ubrání a ztráty, které polskému vojsku způsobil, sehrají rozhodující roli v bitvě u Moskvy. No a samozřejmě také to, že v této bitvě velel náš Andrej dělostřelectvu - jako další nám tedy bledne i Napoleon. Pak to Andrej ještě skoro dotáhne na ruského cara, zabije za pomoci ducha - učitele hlavního padoucha, svoji životní lásku nechá odejít do kláštera a šmitec. Přičtěte k tomu po lese pobíhajícího hippie jednorožce, pravoslavného poustevníka - jasnovidce, který ve volném čase obrací na pravou víru katolické misionáře, ruského vidláka - ninju, který místo šakenů používá podkovy (ovšem s takovým smrtícím efektem, že jako poslední v řadě blednou i ninjové), silně zjednodušenou démonizaci Poláku a naopak silně zcestnou heroizaci Rusů (ta sovětská agitační tradice holt jen tak nezmizí), neuvěřitelně otravné vzpomínkové sekvence (tady to Rusáci obzvlášť přehánějí), na můj vkus trochu moc přesycenou barevnost a můžete si říct, že jste zase móóóc pěkně zazdili 2 hodiny života. Pokud tedy nepočítáte to, že jste zhlédli úchvatný životopis generalissima Andreje Nepřemožitelného, potomka Rurika, Čingischána a francozského krále Jindřicha užnevímkolikátého, spasitele Ruska a prapředka Chucka Norrise. Takže raději se koukněte na dva díly nějaké mexickou telenovely. Bude to asi zhruba stejně duchaplné, ovšem alespoň kratší. Resumé - 1,5*, s vypnutými titulky a bez znalosti ruštiny a polštiny možná i 2*. () (menej) (viac)