Obsahy(1)
Mladý, ale zároveň již zkušený filmař Robert Sedláček (autor dokumentární trilogie o novodobých českých dějinách Tenkrát či hraného debutu Pravidla lži), se ve filmu setkává s důchodcem a bývalým premiérem Milošem Zemanem, který se sobě vlastním ambivalentním postojem pojímá tento film jako svůj "nekrolog". V dokumentu hovoří o osobních a společensko-politických souvislostech svého života a vyznává se v něm ze svého obdivného vztahu k Vysočině, která je pro něj "kotvou v duši". Divák se dozvídá, o čem bývalý premiér přemýšlí a jak reflektuje nedávnou minulost a tak se vlastně může něco dozvědět i o sobě, protože Miloš Zeman je jedním z nejmocnějších mužů našich novodobých dějin a tedy také v určitém slova smyslu ztělesněním české společnosti. Robert Sedláček k filmu uvádí: "Miloš Zeman vytáhl svým charisma nahoru sebevědomí celé jedné (dnes spoluurčující) politické strany. Nemám ambici natočit "objevný film" typu kdo je M. Z.; nemám ambici dorážet na pana Zemana s výčtem dat typu "slíbili jste, nesplnili jste". Zajímá mě reflexe člověka, který prožil (odžil si) sinusoidu moci v éře, v níž jsem si já (a moje generace) definovala hodnoty na základě reálné životní zkušenosti v utvářejícím se politicko-kulturním prostředí. Já sám se řídím spíše pravidlem, že není důležitý úder rychlé odpovědi, nýbrž usazování slova hledajícího svou zodpovědnost. Snažím se odhlédnout od moci, jaká fakticky je a zajímají mě především její možnosti." (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (60)
Že "Cestě k moci" tohoto >dokundamentalisty< jsem ještě byl schopen dát hvězdičku (aspoň za to >echtěně< humorné kouzlo nechtěného) mě samotného už s odstupem času trošku udivuje, tento nový >dramaturgicko-nekrotický< počin však zaslouží už doslova jen odpadové hodnocení za >sklou-zlo< nechutného... Něco tak upachtěného jsem v rámci žánru (snad jen krom jisté >skautské< pičoviny) totiž už dlouho neviděl. Miloš Z. (stále) cituje, Robert S. (občas) cituje, Miloš Z. (často) mluví sám se sebou, Robert S. (často) mluví sám pro sebe, spolu pak když mluví, Robert S. klade hloupé otázky a Miloš Z. mu ani zas tak nemusí okatě dávat najevo své pohrdání těmito při podávání jen o něco málo bystřejších vysvětlení... A byť oba jsou zjevně ten den na sebe naladěni neuvěřitelně pozitivně, celé to >interwiew< působí než jako láhev becherovky nebo aspoň silné kafe jako vlažný vyvařený čaj... :-/ . . . Občas se pánové spolu vyválejí v trávě, vody ze studánky popijí, zviřátko z loďky spasí, Vysočinou se z výšin pokochají... a to je asi tak vše. No - ještě tedy do vší té selanky pár z kontextu vytržených a nijak zvláště k ději důležitých citátů z páně Zemanovy >knihy sentencí< čili skoro jako (ne?)placená? reklama na "Jak jsem se mýlil v politice". . . . Do toho pak všeho dokola pobíhají dva kameramani, aby to vypadalo, že mají strašně moc co dělat, s mikrofonem padajícím do záběrů, jako by si jen tak byli natočit nějakou tu domácí plkošku. Nebo pikošku? . . . A tak - pokud Miloš Z. tvrdí, že "...dovezu si z lesa klestí, to je pro mě prostě štěstí...", Robert S. tak maximálně může si říci, že z Vysočiny dovezl si velké hovno a z toho hovna jářku hovno vzešlo. Veřejnoprávně Brněnsky. To už je poslední (?hm!) dobou v té >brnočétédvojka< snad nějaká norma... :-( - - - P.S. Tak ještě, že ten rejsek to přežil ve zdraví. Byla to ale fakt (jediná) dramatická a potažmo vůbec zajímavá (jímavá ;-) chvilka... Docela málo - na téměř hodinový >dokument< , že... :-/ - - - P.P.S. Nakonec tedy ještě jeden (příznačný) bonmot Miloše Z., sdělený autorovi filmu (copak Vy jste to nepochopil, Roberte? ;-) ve chvilce důvěrné v jeho skromném vysočinském 2+1 (hahaha) u podomácky pečeného chleba: "BLBEC škodí druhým a škodí sobě, INTELIGENT prospívá druhým a škodí sobě, BANDITA škodí druhým a prospívá sobě"... Že se Miloš Z. stal v politice banditou, ví snad už všichni dávno, Robert S. však stoprocentně oním výše citovaným inteligentem nebude. Jen nevím, zda tristní výsledek tohoto netvůrčího počinu byl dán totální přeposraností autora, nebo blbostí, jež - jak nám Miloš Z. na závěr svého bonmotu ráčil sdělit - "je geneticky dána"... :-X . . . ()
Robertu Sedláčkovi se podařilo v jeho dokumentu docílit kouzla nechtěného: nejenže nesdělil takřka nic o lidství, skutečném obsahu Zemanovy osobnosti, ale ještě více přitom bezděčně sebecharakterizoval sebe sama: svou neprofesionalitu, ale také prázdnotu nejen vlastní, ale i převážné části české současné žurnalistiky vůbec. Anatomie střev a konečníku totiž nemůže být zaměňována za pohled do duše a srdce. Podobně sterilní pořady kdysi natáčíval normalizační režisér Jaroslav Hužera a mnoho dalších. Snaha zachytit "lidského" Zemana tak svedla dohromady dva lidi s vyprázdněným obsahem i smyslem života. Úzkostlivá Sedláčkova snaha nevypovědět nic proti nikomu tak, aby se pokud možno nikdo nenaštval, byla svým způsobem úspěšná. I když asi jeho původní autorská ambice šla původně dál než jen k žánru karikaturně vyznívající divácké ukolébavky. Tristní profesionalita tak splnila své poslání nabídkou diváckého neméně tristního zážitku. ()
Myslím, že ten dokument nebyl o Zemanovi, ale o šanci uspět vedle Zemana. A i když na něj existují různé názory, je to velmi silná a výrazná osobnost. Uspět vedle něj argumentací může být velmi obtížné a i jeho úhlavní odpůrce musí konstatovat, že ten člověk má výbornou paměť je sečtělý a inteligentní. Mnozí pak tuto frustraci z této skutečnosti vyřeší konstatováním je to blb, plácal atd. Docela by mě zajímalo, jakého politického smýšlení je R. Sedláček. Chtěl bych totiž vědět, zda jeho neschopnost se výrazněji prosadit coby dokumentarista byla dána patolízalstvím, obdivem a nebo prostě jen tím, že podlehl síle osobnosti. Ale chápu, že přitlačit Zemana ke zdi, donutit ho se "odhalit" nemusí být vůbec jednoduché. To by skutečně vyžadovalo podobně konfigurovanou osobu, která dokáže tohoto bývalého politika z jeho klidu, úhybných cestiček, přirovnání, parafrází a odkazů na dějiny či literaturu vyvést... Jenže, kdo to dokáže? R. Sedláček to dokázal vlastně jen ve střižně, kdy alespoň částečně Zemanovi, už bez Zemana, přitopil pod kotlem. - A to je pravda málo. Mně tedy tento dokument alespoň poskytnul odpověď na otázku, co ten Zeman na té Vysočině vlastně dělá? Stromy neobjímá, ale bloumá přírodou, ulehá do trav a prohání svůj žlutý člun po rybníce. Na 50 minut relativně málo informací. Vzpomněl jsem si i na staré Televizní noviny na Nově, kdy před borcem na konec dostávalo prostor nějaké to zvířátko. Rejsek se tedy zaskvěl a příroda byla také celkem pěkná a to Vysočinu nemám rád. ()
Zmatené, nicneříkající, amatérské, prázdné, upachtěné, nudné... Být Milošem Zemanem, nechtěl bych nikdy zemřít, aby si mě televize tímto nepovedeným nekrologem nepřipomínaly. Dle mého skromného úsudku: 1. Režisér byl buď zoufale nepřipraven, nebo má dar klást špatné otázky. 2. Režisér měl možná vůli natočit neobvyklý nápaditý dokument, ale vyšlo mu z toho příšerně neumětelské dílko, které spíš cukalo koutky mých rtů (viz prostřihy na Zemana "živého" a na Zemana na obrazovce, či "náhodné" zabírání štábu - že v druhé půlce je od podobných experimentů upuštěno, svědčí o značné neforemnosti...) 3. Režisér do své apoteózy montoval naprosto (ale naprosto!) nicneříkající archivní záběry. Asi má rád vatu... a 4. Ty citace byly fascinující... Jako nekrolog bída. A jako naučněvzdělávací film? Na Vysoičnu si raději zajedu... ()
Sedláček ještě jako jeliman mezi Skyllou Zemanovy nabídky k formě přátelského dialogu a Charybdou Zemanovy potřeby monologu. Vlídné a poměrně povrchní představení lidštějšího ze dvou hrdinů-rivalů. (Ke srovnání zázemí politických hnízd nabízím dok. Hájek na zámku, Petr v podzámčí) ()
Galéria (2)
Zaujímavosti (1)
- Snímek primárně doprovází dvě skladby a sice písně „I Have a Dream“ od skupiny ABBA a „Sentimental Journey“ od Lese Browna a Bena Homera. (majky19)
Reklama