Všechno nejlepší k mým narozeninám

Režisér J. Lee Thompson, známý díky původnímu Mysu hrůzy, se zhostil i tohoto extrémně zábavného slasheru. Proto se člověku ani nechce věřit tomu, že vzniknul před 30 lety, tedy v době pouze vážně míněných kouscích typu Pátek třináctého, druhého Halloweenu nebo Vraha Rosemary. Díky chytře vystavěnému scénáři si divák nemůže být ani na chvilku jistý, kdopak nám to tu vraždí. V jednu chvíli se zdá vrahova identita jasná, vzápětí nám tu domněnku vyvrátí a fikaně nám předhodí další možnou variantu. Závěr vás pak musí stoprocentně mile překvapit. Jasně, do dokonalosti má tenhle slasher daleko, jelikož i tady se nevyhnul křečovitým momentům (vrah po sobě nevídaně rychle a pečlivě uklízí stopy, studenti pořádají ples a vůbec jim nevadí, že venku se ztrácejí jejich kamarádi), ale tohle není záležitost pro detailisty. Delší stopáž mi tentokrát vůbec nevadila a mírnější bodycount s číslem 8 zastiňuje nápaditost samotných mordů. Pro fanšmejkry, co rádi původní My Bloody Valentine nebo podobně laděný April Fool's Day, je tohle jasná volba. (15.05.2011)

„No tak, Winstone, polib mamince prdel!“ Vrah kosí zlatou mládež, která si myslí, že je pupkem světa. Jo, na to se vždycky dobře kouká. Ještě když je to dobře natočené a ty mordy jsou docela dobře vymyšlené. Jen je to moc dlouhé a ta závěrečná pointa možná trochu přepláclá a na štíru s logikou. Navíc zprvu zajímavý mix slasheru a psychologického horroru začne někde počátkem druhé půle skřípat a prolne se to právě i do toho závěru. Slušná práce to ale je, to zase nechci říct. (29.11.2012)

Myslel jsem si, že jsem už viděl všechny možný známý a dobrý slashery, kterým osmdesátky přály. Ale jaktože jsem o tomhle nikdy neslyšel ? Proč jsem na to nikdy nenarazil v tv ? Tenhle nepravem polozapomenutej snímek je naprosto vynikajicí, několik point a překvapení, člověk si myslí, že zná pravidla žánru, ale celý dvě (!) hodiny může jen tušit či hádat, kdo je vrah a jak to vlastně vše je a stejně to nedomyslí... osmdesátková atmosféra jak řemen a pro mě hodně příjemný překvapení, spolu s The Burning příklad toho, že je v 80´s ještě snad pořád co lovit. 7.5/10 (31.01.2014)

Typický osmdesátkový slasher s pěknou kamerou, dobrou hudbou a podařenými vraždami, i když ani ty z průměru nijak nevybočují. Autoři počítali s tím, že divák se bude jen bavit a sledovat přímočaře děj, nikoliv přemýšlet. Jak dokázal vrah tak rychle uklízet mrtvoly a zahlazovat stopy, mi stále vrtalo v hlavě. Aktivita policie rovněž minimální, nálada ve škole veselá, jako by se nic nedělo. Odhalení vraha je nápadité, i když podobnou oslavu již bylo možné vidět ve více filmech, byť tenhle byl možná mezi prvními. Krve sice není tolik (i když jedna slušně ohozená stěna se najde), ale její absenci vyvažují pohledné herečky... (15.02.2013)

Tenhle slasher na dobré formální úrovni (a s výbornou hudbou) má mírně přepálenou délku, což se dá přežít. Na silnou scénu s narozeninovou oslavou si zkrátka člověk musí hodnou chvíli počkat. Ovšem finální odhalení vraha je docela podvod na divákovi a působí, jak kdyby s předchozím děním ani nekorespondovalo. Trochu je z toho cítit bezmoc scenáristů, jak z děje vybruslit. Ve zbylých ohledech v rámci žánru mírný nadprůměr. (22.04.2018)