Skaza lode Gustloff

A kto si začal ? Ten kto seje vietor zožne búrku.Odtiaľ začína predlžená verzia môjho komentára.Tejto takzvanej najväčšej námornej katastrofe predchádzala najväčšia pozemná katastrofa,kde len v koncentračných táboroch bolo vyvraždených slovom šesť milionov židov žien detí starcov a to ľudskými beštiami , ktoré boli nemeckého pôvodu a tak táto veľká vodná katastrofa je len malinkou kvapôčkou zadosťučinenia cicis. (05.12.2008)

Dvoudílný televizní německý film o nejhorší lodní katastrofě, k níž došlo v průběhu 2. světové války a zahynulo při ní 6 - 9 tisíc lidí. Bez nějakého většího překvapení nebo větší dramaturgické linky lineárně a až dokumentaristicky vyprávěný příběh o největší námořní katastrofě, kdy zásah sovětské ponorky stál tisíce německých uprchlíků život. Už od úvodních scén tvůrci citově vydírají - jestliže někdo hned v úvodních scénách umírá, jsou to malé děti. Bledá tvář holčičky, pláč dítěte v pozadí, v šátcích zabalené nemluvně. A touto vyděrčaskou cestou se film ubírá dál, abychom po třech hodinách plakali nad osudy zemřelých. Osobně podobné citové vydírání nemám rád, i když filmařsky je snímek velmi precizní - jak je ostatně u Němců zvykem. Jednotlivé záběry jsou i trikově a výpravou na velké výši. Ale přece jen sledovat tři hodiny osudy lidí, s nimiž se snad ani nechceme sžít, když víme, že většinou všichni zemřou, je poněkud nudné a zdlouhavé. Navíc chybí poněkud hlubší vysvětlení, proč na jaře 1945 ti lidé prchají ze svých domovů zrovna před sovětskou armádou. Čeho se báli? A ostatně ta loď Gustloff byla válečná a měla výbavu na ničení sovětských ponorek. To jen tak por úplnost. V jedné z rolí se objeví i česká rodačka a herečka Dana Vávrová. (19.12.2008)

Pokud se jedná o cca třičtvrtěhodinovou potápěcí sekvenci, tak to bylo na televizní zpracování velmi slušné, ačkoliv bych občas uvítal trochu více světla. Ale budiž. Nicméně ten zbytek za mnoho nestál a upřímně řečeno pokud by to bylo podané jako hraný dokument, bylo by to mnohem lepší. Copak herci, ti byli fajn a mě konkrétně bavil Markovics užívající si svojí hnusáckou kreaci. Ale pokud jde o jednotlivé minipříběhy, tak ty byly vyloženě nezajímavé a v jejich záplavě se ztrácí i faktické okolnosti toho, proč Gustloff dopadl tak, jak dopadl. Jako doplněk k dané tématu by to ušlo, ale samostatně to moc nefunguje. 40% (03.07.2017)

Joseh VILSMAIER opět natočil film na základě skutečné události z druhé světové války, na který se nedá zapomenout. Zvláště je zajímavá episoda dvou bratrů - důstojníku německé armády, kdy každý z nich stojí svým chováním a myšlením na opačné straně. (Velmi mi to připomnělo situaci z filmu "Doktora Živaga" z r.1965, kde byla obdobná konfrontace postojů dvou bratrů.) Mě se film velmi líbil (nevěděla jsem, že se něco takového v lednu roku 1945 přihodilo, protože se to zřejmě tutlalo, aby se neprozradila vina SS politického důstojníka, který v podstatě celou katastrofu zavinil. Po válce při vyšetřování se to "zametlo pod koberec" a nikdo nebyl potrestán. (26.06.2009)

Napařit ne dvakrát dobré hodnocení filmu, jenž zobrazuje tragickou, skutečnou událost ne zcela nepietním způsobem, není úplně snadné, ale jsou chvíle, v nichž není zbytí. Vilsmaier Stalingradem dokázal, že válečná témata i dlouhé filmy umí. Rozklad lidské osobnosti, který v něm předvedl, je něco, co v Gustloffovi nedokázal vyrovnat. A přitom si lze povšimnout některých paralel, např. snaha dostat se na loď tady je téměř jako snaha evakuovat se letadlem tam. Emoce i rozum však zůstaly v obou případech uvnitř stalingradského kotle. Již ve Stalingradu jsem nebyl úplně nadšen tím, že jako hlavní postavy si Vilsmaier vybral morálně neklopýtající dobré duše, které si tuhle válku nepřály, čímž výpověď filmu lehce degraduje. V Gustloffu však tímto mnou nevytouženým směrem zachází ještě dál, do vod, ve kterých ti dobří vždy věděli, že se ten Hitler neměl poslouchat, že teď musí přijmout trest za způsobené zločiny, kterým nikdy nechybí odvaha, čest (podvádění je u nich motivováno vznešenou láskou a touhou pomoci bližnímu svému). Ti špatní, naopak, cítí poslední zbytky loajality k říši a plní rozkazy tak, jak jim jejich chybějící srdce káže. A nakonec se stejně ukáže, že jsou to zrádci. Ani půjčování si motivů z Titanicu, který je zřejmě laťkou, již je touženo přeskočit, nijak snímku nepomáhá. Koho zajímá u takové události nějaká lovestory? Koho zajímá ta trpká ironie osudu, že se někdo chce dostat a dostane na loď, na které být neměl? Kdo dvakrát potřebuje ve svém životě vidět, že ženám z potápějící se lodi, houpe se na krku jakýsi přívěsek? Já ne. Také ústřední hudební motiv, který ve Stalingradu poháněl vojáky k pochodu do zkázy, nemá na Gustloffu tu správnou sílu... Slaboučké ***. (01.07.2009)