Mary a Max

Jen dvě věci jsou nekonečně - vesmír a lidská hloupost. Přičemž to druhé je to jediné, co by mohlo házet klacky pod nohy tomuto vynikajícímu plastelínovému filmu. Na ploše malého animovaného snímku se odehrává příběh, který by vystačil na několik celovečerních hraných. Mary and Max svými životními eskapádami dokáží rozesmát i rozesmutnit přesně ve chvílích, kdy je to nejméně očekávatelné. A už teď se dá říct, že se jedná o nejlepší animovaný film letošního roku, kterému sice konkuruje líbezné stáří a nepřívětivá budoucnost ale díky obsahu a myšlenkám je obohacujícím přírůstkem a životabudičem v šedých časech. 8/10 Plus jako přidaný bonus - je to bezesporu jeden z nejlepších austraských filmů za posledních několik let, kam se hrabe Australie. (08.08.2009)

"Můj milý ???, včera jsem počítal hvězdy. Bylo jich hodně, ale zaujala mě jedna: taková zářící, přesně vystihující můj stav. Pojmenoval jsem ji po tobě, protože vím, že taky zbožňuješ pohled na svět kolem sebe. O pár minut později jsem jedl pomeranč, byl kyselej jako šťovík. Jako můj život. V té chvíli jsem ještě netušil, že se mi změní. Jak? Viděl jsem jeden film. Byl o lidské bídě, o tom, že jednou jsme nahoře, jednou dole, ale když se poštěstí, máme bejt vděční za to, že tu jsme a zase o důvod víc k radosti. Ale jak říkám, když se sere, tak se sere všechno. Ten film poukazoval, že slovo láska může pro někoho znamenat vyblitý slovo, téměř bezvýznamný, ale v rukou pana A.E. -režiséra s obrovským srdcem- se těchto pět písmen změnilo v POJEM. Těžko popsat. Lze to vůbec? Ale jo, úsměvem. Ve chvíli, kdy to nečekáme, přijde někdo/něco, co předběhne naše myšlení a jakoby nás nasměrovalo. Náhoda? Možná, myslím ale že je to v nás. Ty situace tam byly tak důvěrně známý, znamenitý. Chtěl jsem si psát, s někým dopisovat. Až tak ten film působí, byť může klamat proporcema. Pak přišlo nadechnutí, chvění, můj duševní výbuch. Do prdele, to je síla, řekl jsem si. A přes tu dramatičnost a uvědomění si, že nesmím váhat a jít do toho, než bude amen, jsem zjistil, že klečím a koukám. A brečím. Nevěřil jsem....." Mary a Max: můj Film roku 2oo9!! (25.10.2009)

Takmer každý film, v ktorom zaznie hlas rozprávača mi príde o niečo zaujímavejší. Tu sa mu ústa takmer nezavrú a sprevádza nás celým filmom. Navyše jeho hlas ma dostal do skvelej pohody už od prvých minút. Stačilo pár príjemných vtipov a už som sa viezol. Veľmi inteligentný a príjemný humor pramení hlavne z bežných životných situácií a detského veku Mary. Ich detailné rozobratie každodenných rituálov, koníčkov, snov, susedov a všetkého možného , čo ich životy napĺňa a obklopuje je po všetkých stránkach vyčerpávajúce. Animácia "stop-motion" je hlavne vďaka počítačovým peckám od Pixaru trochu v úzadí, ale táto nenápadná dokonalosť ukazuje, že by to tak nemuselo byť. Deti, ktoré konverzačnému humoru ešte nerozumejú pri tom vydržia, ale toto je určené skôr starším divákom a ten sklamaný nebude. Taký nenápadný náznak orálneho sexu ma vážne rozosmial, a kto by to do toho zakomplexovaného neviniatka povedal, že? Príjemný pocit a dobrá nálada ma neopustili, ale tesne pred záverom som mal pocit, že skrátiť ho o 10minút by mu pomohlo. Tento malý detail ma ale neodradí od plného hodnotenia. Skvelá zábava, skvelý animák. 90%. (02.01.2012)

milá mary, milý maxi (ale i vy ostatní)... nemám sbírku noblíků, nemám rybičku ani kohouta, nemám (snad) žádnou duševní poruchu, nemám na čele žádné mateřské znaménko, nemám doma psací stroj ani valium, nikdy jsem nejedl čokoládu v rohlíku, nechodím na schůzky anonymních žroutů, nemám doma sherry na vaření (což musím napravit) a nemám souseda s agorafóbií (aspoň myslím)... přesto mě váš křehký, nápaditý příběh pobavil a dojal zároveň, jste jako amélie a forrest, jenže animovaní, ale s podobně dobrou hudbou v zádech... věřím, že si k vám zase jednou najdu cestu! 90% (02.03.2011)

Nelze popřít, že tohle osobité dílo má myšlenku posouvající ho okamžitě na vrchol dosavadní animované tvorby. Abychom ve filmu viděli takhle polopatě zobrazenou snad veškerou špínu a pachuť moderní společnosti (a to se tvůrci pro jistotu vrátili ještě o 30 let zpátky), na to není vyzrálejší divák zvyklý ani v přítomnosti Davida Lynche nebo Lanse Von Triera, natož pak když se vše děje v příběhu, který je určen primárně pro mladší publikum. A tady je právě jediný problém. Přestože se jedná o neskonale podnětný, pravdivý a originálně pojatý snímek, který kombinuje místy až depresivní atmosféru s humorným nadhledem snad tím nejlepším možným způsobem, jeho emocionální dopad je často tak vyumělkovaný a násilný, že jsem nad všemi těmi brouky, mrtvými ptáky a rybičkami, nekonečnými pohřby a enormní divností obou hlavních postav i já často jen nevěřícně kroutil hlavou. Ale co tvůrci chtěli říct, to také celkem jasně sdělili - hlavně proto zůstávají mé sympatie jednoznačně na straně filmu. (02.02.2014)