Synku, synku, cos to proved

Shannon byl opět skvělý, viděla jsem i mého oblíbence Peñu. Co se může stát, když vám začne haprovat v hlavě a není ani divu, že matinka do tohoto stavu přispěla měrou vrchovatou. Jenže tak trochu mi to přišlo nedotažené, i když San Diego musí být krásné město a Peru, to hovoří samo za sebe. Ale i tak, víc jak tři hvězdičky nedám, i když na filmu spolupracoval Lynch. Smůla. (17.12.2016)

Ne, nemyslím si, že jsem běžný divák. Jsem pro úchylárny, které mě budí ze sna, ale My Son, My..etc., je jen menším prologem pro něco epického. Je jako králíček ušáček, který na Vás vztyčí prostředníček. Rádoby drsné, ale přitom neuvěřitelně prvoplánové. Nebudu se ospravedlňovat, chci si dupnou a říct, že ne vše, co se tváří jako psychologická hra, dopadne jako Inland Empire, který považuju za piedestal bizarností. Krásných, mimochodem. Jenže v tomhle zmatku a křiku už snad chyběla jen Lady GaGa s obručí hula-hop! (25.10.2010)

Herr Herzog se svými čtyřmi dekádami zdravého zájmu o šílenství, kterému svým umaštěným stetoskopem probrázdil snad každý záhyb nesvéprávného trupu. Ale tam to neskončilo. Michael Shannon je tu ve své obvyklé póze vyšinutého psychouše, jehož ujetost pomalu bublá směrem k převtělení do Orestatea říznutého špetkou náboženského fanatismu a všichni jeho herci soukmenovci mu zručně drží vlečku. Předchozí sonda do New Orleanského podsvětí prostřednictvím obskurního Nickyho a jeho bolavých zad byla jakýsi v bizarnosti střídmý předskokan My son, my son, what have you done, který skořápku racionality drtí přesněji než slimák vhozený do soustavy ozubených kol a pomalu spěje k úměrně bizarnímu závěru. Klíčem k nedocenění snímku jsou každopádně špatná očekávání, neboť vlk se zákruty mozkovými naladěnými na špatnou vlnu dokáže i chutnou ovečku vyzvrátit v oslizlou chlupatou kouli, tak se proboha živého ujistěte, do čeho jdete, abych jednoho nestanul jako hysterický Weissager lamentující nad špatným hodnocením dobrých filmů a situací na Blízkém východě. (25.06.2013)

Herzog ma na svedomí niekoľko vydarených “True crime” dokumentov, a tak som sa domnieval, že film podľa skutočnosti s obdobnou tematikou ma v tomto grcanice hodnom počasí (35+) príjemne zamrazí. Lenže toto je taká lacnejšia kópia tvorby Lyncha, ktorá ma sama o sebe tak či onak nebaví. Fakt mimo mňa, takéto čudesno melodicko melancholické spracovanie .. (28.06.2022)

Sigmund Freud by u tohoto filmu zemřel blahem. Herzogova tematizace Oidipovského komplexu v podobě časově nechronologické detektivky se podařila na výbornou a My Son, My Son, What Have Ye Done jen dokazuje, že transformace režisérova stylu, která započala s předcházející reimaginací Špatného poldy, bude přeci jen razantnější. Při vzpomínce na Herzogovy klasické kousky s Klausem Kinskim (Fitzcarraldo, Aguirre, hněv Boží,...) se tematicky sice stále zabývá příběhy postav na hraně mezi šílenstvím, obsesí, a kdoví, čím ještě, ona změna nastala hlavně v oblasti stylu a celkové formy. Pokud lze o Nicolasovi Cageovi v roli Špatného poldy říct, že byl jistou karikaturou blázna Kinského, pak Michael Shannon je jeho právoplatným nástupcem. Jeho postava operuje na pomezí "lynchovského" mystéria a čisté psychoanalýzy člověka patologicky semknutého s vlastní matkou, kterou ztvárnila oblíbená herečka Davida Lynche - Grace Zabriskie. Tyto spojitosti s Lynchovou persónou nejsou čistě náhodné, neboť on sám u tohoto filmu působil jako producent a nepochybně se do výsledného díla otiskl (dokonce ani jeho oblíbený trpaslík zde nechybí!) ____ My Son, My Son, What Have Ye Done je Herzogovým formálně nejvýraznějším filmem a způsob, jakým zde pracuje s barvami, pohybem kamery, širokoúhlým formátem a i celkovým diegetickým prostředím (dům antihrdiny je fascinující a jeho pojetí občas sklouzává k personifikaci...), je doslova odzbrojující. Nemohu ještě nezmínit Herzogovu inscenaci živých obrazů před kamerou, kdy se zastaví nikoliv čas, ale pouze postavy v něm a iniciativu pak přebírá hudební složka spolu s kompozicí záběru - tyto momenty jsou přímo hypnotické! My Son, My Son, What Have Ye Done je neobvyklým diváckým zážitkem, v němž došlo k fúzi rukopisů dvou filmařských velikánů - pánů Lynche a Herzoga. Lynche mám přeci jen o něco raději a proto mi směr, kterým se Herzog na stará kolena ubírá, dělá obrovskou radost. ___ Mimochodem opět děkuji distributorům, že mi neposkytli příležitost vychutnat si tento skvost na velkém plátně...stačilo by ignorovat pár hollywoodských slátanin a všechny ty Romány pro já už ani nevím koho poslat rovnou do televizního vysílání...hned by bylo dost místa v distribučním plánu. (23.10.2010)