Fair Game

Ja musím Limanovi nechať, že dokáže natočiť strhujúci (alebo aspoň nadpriemerný) triler ľavou zadnou. Nemusí Vás zaujímať politika, aby ste si Fair game užili. Limanov neviditeľný štýl slúži námetu, ktorý chce niečo závažné povedať, takže akýkoľvek autorský vklad je zbytočný. Samozrejme Stone by tento scenár natočil oveľa svojráznejšie. Fair game je taký dôkaz toho, že Amerika je síce zkorumpovaná ako každá krajina sveta a priznať si chybu jej chvíľu trvá, ale môžete v nej natočiť o tom film bez toho, aby ste sa báli o svoju kariéru, alebo nebodaj život. V tom sa líši (a líšime?) napríklad od toho nešťastného Iraku, o ktorý tu ide. Takže Bush je tu už neviem koľký krát za idiota, Biely dom si ďalej hrá svoju hru, ale zlatá doba politického trileru sedemdesiatych rokov, keď politické čachre machre riešili Redford s Pacinom, je už preč. Fair game je viac doslovný a tlačí svoje myšlienky divákom trochu viac polopaticky do hláv. Vďaka Naomi sa ale prikláňam k vyššiemu hodnoteniu. (28.02.2013)

║Rozpočet $22miliónov║Tržby USA $9,540,691║Tržby Celosvetovo $24,188,922▐ Tržby za predaj DVD v USA $2,833,974 //počet predaných kusov 188,848║ Psychologický thriller bez kúska akcie pre Douga Limana asi trošku mimo latka, dej je prevažne strašne statický s množstvom kecov, ktoré v danom podaní nijak nestrhnú, chýba tomu rázna svižnosť, ako samotný námet pre film to nebol zlý výber určite zaujímavá etapa z invázie do Iraku, herci fajn hrajú na doraz. /40%/ (22.01.2012)

Tajná agentka CIA plná ideálov, zanietenia, morálky, presvedčenia a samozrejme nesmie chýbať obrovská dávka nacionalizmu a myšlienky "pomáhať a chrániť vo svetovom merítku" (zanedlho tu bude vesmírna CIA) dostane od vlastnej krajiny, ktorú doposiaľ vervou chránila cez hubu a to hneď poriadnu sadu. Stáva sa z nej štvaná zver, ale ona nie, veď bola na výcvikovom tábore a nik ju tam nezlomil, takže slečna je nebezpečná, naivná... (všetko vo vyššom záujme). Tak, zhrniem tajná agentka, čo ani za boha nepovie ako sa volá aaa jej otrávny manžel, ktorý by povedal aj číslo topánok deti. Oko diváka odhalí konšpiračnú teóriu blízkeho východu (aj tak to každý už dávno vedel, avšak chápem, že US. oči to potrebujú dostať na tanier a jebnuť pod nos, vládne Obama, takže no problem) no a následne sleduje 104 min. domáceho psychického násilia zo strany Naomi, ktorá sa teda nakoniec rozhodne už v záujme rodiny, že teda niečo povie... opäť však prezradí hovno a tým to končí. No proste úžasneé 4/10 (10.02.2011)

Bush junior chtěl vlítnout na Sadáma a mazaně to zdůvodnil, že je Sadám hrozbou vesmíru, protože si podomácku tajně kutí biologické a nukleární zbraně a materiál na to vyhandloval od Afričanů. Jenže Sadám jako na potvoru byl mimořádně v tomhle nevinně a navíc se profláklo, že o tom vrchnost věděla dopředu. Jeden bývalý velvyslanec se pak odvážil vyslovit tuto skutečnost nahlas. A takový zrádcovský akce Bílý dům netoleruje, proto v zájmu lidstva válcuje podle libosti koho si zamane. Hlavně ty, kteří se postaví tomu rozjetému buldozeru do cesty. Sean Penn tradičně exceloval, Naomi Watts taky velmi přesvědčila a jejich vzájemná chemie na plátně od dob 21 Grams ještě vyzrála. Fair Game je další zdařilé politické drama, které v samotném jádru odhaluje, jaký je politika nehumánní humus. (08.02.2011)

Velmi zajímavý pohled na fungování amerických tajných služeb a způsobu analyzování údajů v době fungování "Bushovy doktríny", přičemž základem je o kauze "Plamegate" něco vědět, případně se alespoň malinko orientovat v problematice americké vojenské intervence do Iráku (jde o důvody této okupace). To platí pro první linku či část filmu, protože druhá linka se soustřeďuje na dramatické vykreslení vztahu odhalené tajné agentky Plameové a jejího partnera Josepha C. Wilsona. Ten byl americkým velvyslancem v africkém Gabonu a měl být jedním ze zdrojů, které americkou administrativu vedly k zjištění, že irácký režim vyvíjí zbraně hromadného ničení, jelikož údajně získal jistý druh uranu z afrického Nigeru, který mohl sloužit k tvorbě zbraní hromadného ničení. Film má tedy dvě nosná témata, přičemž politicko-bezpečnostní téma je v druhé půli jemně v pozadí a v popředí sledujeme drama v rodině agentky, která se přes noc stala nepřítelem zatím ještě "zaslepených" Američanů. Chemie mezi Watts a Pennem funguje skvěle a ačkoliv je pohled na kauzu poměrně jednostranný - v tomto případě z pohledu Plameové a Wilsona - tak vzhledem k pozdějším událostem je zřejmě poměrně realistický a blížící se "pravdě". Doporučuji si přečíst celý článek Josepha C. Wilsona: "What I Didn't Find in Africa". Jen pro zajímavost, George W. Bush ve svých pamětech "Okamžiky rozhodnutí" této z mého pohledu dosti zásadní kauze, která dobře ilustruje poměry v americké post-9/11 politice, věnoval celé 2 strany - kde se ovšem zaobírá především omilostněním (lépe řečeno zmírněním trestu) člena svého týmu, který byl spolu-zodpovědný za únik informací vedoucí k odhalední totožnosti agentky CIA Valerie Plame. 8/10! (12.11.2011)