Anděl pomsty

No, opět jedna shlédnutá klasika. Ferrarův exploiťák je povedená věc, každopádně tady je to trochu jinde než ten nejklasičtější rape and revenge model. Tady sledujeme jak introvertní němá holčina prožije dvě znásilnění a začne se mstít všem chlapům, u kterých vycítíme byť jen zblo sexistických choutek. Tohle film háže do hodně antisexistické, antimisogynní či chcete-li feministické podoby. S tím ovšem že se nestaví na obhajobu toho či toho pohlaví, v tomhle film zase není nijak korektní, prostě se s tím jen nesere a předhodí divákovi příběh, co všechno se může stát když jednu holčinu znásilní, poper se s tím diváku jak chceš, a to se mi líbí. Jinak veškeré msty jsou správně drsňácký, Thana se s tím vůbec nepáře a napálí to do každýho vomasty, kterej vypadá že by ji rád přefikl. Nejvtipnější byl ten fotograf, hehe, pěkně čučel když došli do bytu a vytáhla na něho kvér :-)))) . Plus dobrý finále, ten převlek byl fakt trefnej a výborně do celýho vyznění filmu sedl. Slušně odvedenej kus exploatační práce ;-) 8/10 (28.06.2011)

V komparácii s predchádzajúcim autorovým diletantským počinom sa jedná o značný posun, čím však rozhodne nechcem tvrdiť, že scenár Ms. 45 je prešpikovaný invenčnou virtuozitou a vyvaruje sa alogickým miestam. Ferrara umne buduje deviantnú atmosféru amerického veľkomesta, plného špinavých bočných uličiek, ktoré sú semenišťom rabiátnych uspokojení rozmanitého spektra indivíduí (vrátane samotného režiséra v roličke znásilňovača – prvolezca). Krehká a éterická Zoë Lund, ktorej vzrastajúca mizandria vyvrcholí fascinujúcou mníšskou štylizáciou, je režisérovým najväčším tromfom. Spomínané zložky a akceptovateľná minutáž v symbióze s dynamickým príbehom vytvárajú zo snímky temer orgazmický trashový zážitok. (08.01.2014)

Zmes bronsonovky Death Wish, švédskeho rape/revenge kultu Thriller: A Cruel Picture a Scorseseho Taxikára v exploatačnom náleve Abela Ferraru. Režisér Driller Killera stavil vo svojom druhom filme na priamočiarosť, prenádhernú nekorektnosť a nemú hrdinku, ktorej "deň blbec" uštedril dvojnásobné znásilnenie. (26.03.2007)

Ferrara už ve své rané tvorbě ukazuje neuvěřitelný cit pro autorskou práci se žánrem. Zdánlivě se v případě filmu Ms. 45 jedná "pouze" o exploatační revenge pecku (i tak by obstála na výbornou), ovšem tento film jde dál. Nebo lépe řečeno: není to případ filmu, který by vycházel z žánru a posouval jej mimo jasně vymezené žánrové vody, spíše osciluje mezi nabízením atrakcí a jejich reflexí. Cítíme tu nejen Taxikáře či Přání smrti, ale při pozorném soustředění na formu i to, že podobné prostředky, jaké využívají často béčkové žánry (rychlé zoomy či střihy sloužící k vyvolání šoku a napětí...), byly vlastní už i novovlnným filmařům (viz Truffautův nejvíce Hitchcockovský film Nevěsta byla v černém). Zde naopak vidíme pečlivě budovanou mizanscénu, promyšlenou práci s detaily nebo pomalé kamerové jízdy - tedy prvky ne až tak vlastní exploatačním filmům. Toto formální napětí mezi "vysokým" a "nízkým" je ovšem svým způsobem i tématem filmu, který je zcela zaměřen na hlavní hrdinku. Nejde tu však o psychologickou studii, která by film "povyšovala" nad sled atrakcí, jde o oscilaci mezi ublíženou němou dívkou nenávidějící muže a sebevědomou femme fatale fascinovanou a posedlou mocí a možností zabíjet muže. Její vrcholně stylizované jednání (rudé rty líbající při nabíjení láskyplně kulku za kulkou či de nirovsky vyšinutá scéna s pistolí před zrcadlem v kostýmu jeptišky...) působí místy vpravdě démonicky, nejde tu však jen o poukaz na patologické chování, které by ji mělo částečně ospravedlňovat; jde tu i o poukaz na filmové zobrazování násilí, na fetišizaci žen a zbraní (neboť Thana vše promýšlí a sama má z toho potěšení, je fetišistkou stejně jako potenciální filmový divák). Ferrarovi se tak daří bez jakéhokoli moralizování či vysvětlování a naprosto nenásilně (jak paradoxně trefné slovo) pracovat s žánrem a zároveň reflektovat, jak působí na diváka. (08.12.2007)

Vykastrovaný rape-revenge. Málo 'nasty', těžko k uvěření, herečka víceméně ošklivá. Zápletka: New York, počasí nic moc. Němá nevinná švadlena je znásilněna a dostane slíbeno, že bude znova. Zdrcená přijde domů a co nenajde - je znásilněna podruhé někým jiným, tomu se říká den na píču. Nedá se ale. Praští ho po hlavě žehličkou a odtáhne do vany, v práci je pak mimo, přijde domů a týpka pěkně nařeže, přesto ho do ledničky narve tak tak. Tahle celá zkušenost ji ale posune od sebeobrany ke střílení všeho, co má koule. Takže zbytek si podává chlápky různě po městě a na konec to rozjede ve velkym. No. Podobných filmů už jsem viděl dost na to, abych se s tímhle nespokojil. Není to nuda, má to své momenty, ale prostě celkově říkám že průměr. Něco tomu chybělo. (20.05.2009)