Testament profesora Dowella
Zavěščanije professora Douelja
Obsahy(1)
Fantastický román Alexandra Běljajeva, který u nás vyšel pod názvem Hlava profesora Dowella, patří k tomu nejlepšímu z daného žánru. Profesor Dowell, žijící v ústraní v nejmenované středoamerické zemi, odhalí po desítkách let práce tajemství úspěchu transplantací. Připraví roztok, který umožňuje spojení tkání i při nejodvážnějších kombinacích transplantovaných orgánů. Krátce po objevu zemře. Na základě poslední profesorovy vůle oddělí jeho asistent, Dr. Corn, Dowellovu hlavu od těla a napojí ji na systém se zázračným roztokem. Profesorova hlava tak může tajně pokračovat ve výzkumu svého dřívějšího nositele. Úmysly Dr. Corna však nejsou ani zdaleka čisté, a tak se geniální experiment brzy obrátí proti lidstvu samotnému. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (25)
Zajímavá myšlenka bohužel neznamená úplně dobrý film. Syrový vzhled také ne. Výtky musím směřovat k technické podobě, která je hodně, hodně televizní. I když asi velmi přispívá k celkové solidní atmosféře nádechem dokumentárnosti, přeci jen jde spíše o východisko z produkční nouze. S výjimkou samotného aparátu profesora Dowella také není nic výrazně sci-fi. Pominu-li tedy televizi Sony, které dominuje nálepka Made in Japan přímo na obrazovce. Smutné je, že příběh je hodně předpověditelný a nepřináší tak divákovi žádné odhalované tajemství. ()
K filmu jsem se dostal náhodou skrz knihu. Ta je, na sovětského autora, výrazně západní a bezesporu kvalitní. No a stejně je na tom i tento film. Jasný, rok 1984 je z filmu patrný, ale knihu, a hlavně závěr knihy, vystihl poměrně přesně. Zde nejde o kvality filmařiny tolik, jako o samotnou myšlenku příběhu. A ten je v rámci sci-fi top. Takový myšlenkový přesah u sci-fi a ještě podepsaný sovětským autorem? Je vidět, že kvalita se rodí všude a nemusí jít nutně o propagátory komunistánu. ()
Dať to niekde na odľahlú sibírsku základňu, alebo aspoň do zasneženej komunistickej Moskvy bez slnečných lúčov, hneď by to bolo stráviteľnejšie, či možno až lahôdkové. Ale odhalené hrude škaredých štyridsiatnikov a ich slnečné okuliare v trópoch asi menej otravovali v písanej forme v predlohe. Je tu láska, kriminálna zápletka, zopár nepríjemnejších frankensteinovských záberov a nejaké tie hlbšie myšlienky počas celého filmu a samozrejme tá najdôležitejšia na záver, ale stále to nefunguje tak, ako som očakával a z témy sa dalo rozhodne vyťažiť viac. ()
Jeden z mála sci-fi filmů, který neztratil věkem na své kvalitě. Může to být zapříčiněno tím, že na rozdíl od emeriky, kterou vždy napadnou nějací rozběsnění ufouni, které musí pobít jeden statečný rek, tento film není založen na primitivním námětu a nesmyslných tricích. Gruntem Dowellova úspěchu je velmi dobrá románová předloha, za kterou nepokulhává ani filmové zpracování. ()
Posledním sovětským filmem před Dr. Dowelem byly pro mě Dopisy mrtvého muže - a byly perfektní. Výjimečnými je činily mimo jiné dokonalá kamera pohlcující sovětské lokace, skýtající vhodných post-apo výhledů neúrekom. Kulisy černomořského pobřeží naproti tomu iluzi technicky pokročilé kliniky kdesi subtropech nenahradí a podobně rušiví byli i rusky hovořící černoši a zjevně odepsané "luxusní" Mercedesy. Když zapracoval repetitivní hudební motiv, elektronický, přesto s ozvěnou balalajek, měl jsem zaděláno ne velmi ambivalentní pocity. Takhle podivná výprava sráží film, jenž pracuje se zajímavými sci-fi hypotézami. Od osmdesátkového ruského filmu jsem meditace o tom, zda je sídlem duše výhradně mozek, zvláště s tak duchovním vyzněním, nečekal - i když čekat konzistenci od kulturní produkce nejvýchodnějších bratří bylo nejspíš ještě bláhovější. Z obsazení stojí za zmínku hlavně mluvící hlava geniálního doktora v podání osoby jménem Olgert Kroders, jež mi hodně připomínala chladný, nekompromisní výraz Richarda Burtona. Divácký zážitek z těch podivnějších. ()
Zaujímavosti (1)
- Snímek byl natočen na motivy románu Alexandra Beljajeva „Hlava profesora Dowella". (Hans.)
Reklama