Iná žena

Woody Allen opět drnká na vážnou strunu a humor nechal humorem... Tentokrát ovšem (alespoň z mého pohledu) drnká mnohem přístupněji a přívětivěji než v chladných a nezáživných Interiérech. Je to určitě také zásluha fantastické Geny Rowlands v hlavní roli. Velmi citlivá podívaná s krásnou hudbou (jak také jinak). (09.04.2014)

Tíživé a osobní... U Allena se ovšem těžko dají směšovat oba tyto jevy samovolně a byť znějí osudově až běda, jsou vlastně velmi prosté. Tíživé jsou většinou Bergmanem načichlé (zde dvorní mistrův kameraman Stan Nykvist) příběhy na neosobním místě, kde se iluze vytrácí při melancholickém bloumání nespokojených osob. Je tu jeden podstatný rozdíl, zatímco z Bergmanových postav mám většinou pocit potlačovaných emocí, co pouze čekají na výbuch, u Allena se nic neskrývá, protagonisté jsou zkrátka unavení a tak ani na maskování ve společností nemají moc sil. Potud tíživost, s osobním vkladem je jiná práce. Osobní jsou podle mě také filmy, kde se WA vysmívá světu, pouze u depresivněji laděných se možná zdá být otevřenější (dle mého klam, niternost přece nesouvisí s depresí). Takže v zásadě typický Allen, jen humor vynechal... Film nenudí, ale fanoušci klasik asi budou děkovat za vstřícnou stopáž. Vše je daleko pozvolnější, s umírněným hudebním doprovodem a minimálním glosováním typicky allenovských situací. Ona „jiná žena“ mi pak připadá jako osoba u Allena typická, co si v jeho filmografii zasloužila vlastní spin-off, protože její chování a postavení je mi moc povědomé. Bylo poučné v jejím deníkovém vyprávění procházet a hledat příčiny všech těch skleslých obličejů (zásadní se mi jeví slovo sebeklam → užité opakovaně, vztahuje se k přehnaným očekáváním v životě a následné kocovině). Nejsem milovník duchovnem prostoupených postav, což symbolizuje Mia Farrow. Naopak se mi zamlouval flashback á la popis fotografie. Vzpomínky jsou v pohybu (víří v nás), i když jen na fotce... Těch nápadů by se našlo víc. Jen mě mrzí, že v tomto období Allen vnímal cokoliv pozitivního vlastně jen, pokud se vrátil do minulosti, třeba éry rádia.... (01.02.2012)

Woody Allen mě nepřestává fascinovat, seznamovat se s jeho neobyčejně pestrou filmografií ve mně pokaždé vyvolává úžas z nezměrné hloubky jeho talentu. Nikdo druhý takový už není, aby nasekal tolik filmů jak Baťa cvičky, a přitom si udržel téměř pokaždé tak vysokou laťku - a zrovna v tomto případě jsem měl neodbytný pocit, že to je zcela mistrovský film, podobně jako třeba o 10 let starší Interiéry. Dokonalé obsazení a herecké výkony, nádherná kamera, a především umělecká výpověď o našem světě, nad kterou by se dalo dlouho hloubat, a ideálně na ni i umělecky reagovat. Není to rozhodně film pro každého, ale o to radši jsem, že jsem si k němu konečně našel cestu. Myslím, že se ze mě pomalu stává Allenův oddaný obdivovatel - pokud jím nejsem už dávno. (23.03.2021)

Film o 50nikoch od 50nika pre 50nikov. Od tochto sa odvíja moje hodnotenie filmu, ktorý je nesporne kvalitný a je zaujímavý aj svojou, na Allena netradičnou formou rozprávania. Teraz mám 30, takže za 20 rokov si ho pustím znova a dám plný počet. Chvílami som sa začal strácať a tým pádom aj nudiť. Ale ako hovorím, dôvodom je zrejme iba môj vek. Tak si dal Allen umelecké intermezzo a hurá znova do komédií. (28.09.2009)

Výborné drama, jemuž k dokonalosti chybí nějaká opravdu silnější scéna. To je má výtka k většině dramat, které jsem od Woodyho zatím viděl. On je umí napsat, postavy působí reálně a je to opravdu depresivní, ale v celém filmu není ani jedna scéna, která by se vám vyloženě vryla do paměti. Nicméně tento film si zapamatuju hlavně díky tomu geniálnímu názvu, který vám dá (pravý) smysl až poté, co film zhlédnete. Another Woman je zkrátka a dobře vynikající drama, které staví hlavně na hercích, kteří jsou zde kvalitní (Gena) a časem ověření (Mia). Jak říkám, být tu nějaká opravdu výrazná scéna, jdu ještě výše. 80 %. (29.09.2012)