Šťastní to lidé: rok v tajze

V různých dobách na různých místech se takto žilo. A i dnes se takto ještě někde žije. Dokument Šťastní to lidé ukazuje život v nedotčené a nezkažené krajině, kde ještě platí zákony přírody. Člověk tu žije ve sepětí se zvířaty, rostlinami a celkově divokou přírodou. Klade pasti, živí jej ryby, prodává kožešiny a je závislý sám na sobě a na tom, co mu tvrdý kraj "vydá". Pozoruhodný počin. (25.12.2013)

Vynikající dokument s nezaměnitelným komentářem Wernera Herzoga. Tenhle příběh o obyčejném životě má takovou sílu, že i když je to skoro proti všemu co mám rád, tak jsem na tu hodinu a půl zatoužil žít v mrazivé pustině bez elektřiny, internetu, ústředního topení, knihovny a hospody. Jen pro ten pocit svobody a pro nádhernou přírodu. (02.04.2014)

Jasně, byla za tím samozřejmě vidět ta neskutečná filmařská dřina, proti tomuhle je klasickej celovečerák procházka růžovým sadem. Ale jinak mě to nějak extra nebavilo. Chyběl mi tam nějaký silný příběh. Ten o psu roztrhaném medvědem mi nestačil. A silnější tam nebyl. Prostě ne! A pak je tu moje výhrada na adresu názvu: jací šťastní to lidé? Kdo tam kdy mluvil o štěstí? Nějaký komerční lovec, který tam jezdí jen na zimu, se zmínil o tom, že ho baví lovit. Ale to bylo všechno. Jinak se tam všichni jen klepali zimou, dřeli jak mezci a natírali se mazutem, aby je nesežrali komáři. Jestli jsou i tak šťastní, tak to pro nás páni režiséři nezaznamenali. Že pálí jednou v roce figurínu Paní zimy? Umí se bavit ještě nějak jinak? Nebylo tam o tom ani zbla. Název je návodný, ale zavádějící. (22.12.2013)

Nie som si istý, či sú tak celkom šťastní alebo len pripútaní svojou psychikou na jedno miesto, ale dobre, to že to urobili Nemci a ešte takto vykreslili Rusov, za to pomyselný klobúk dole. Vadila mi postupnosť, pretože začali tvrdou prácou a praktickými ukážkami ako prežiť v drsnej zimnej prírode, prechádzali cez pár dialógov, pár zábaviek, no zas skončili pri praktických veciach, ktoré inak na filmoch milujem, no neboli detailné a tak by som si musel dodatočne niečo naštudovať a vyhľadať, čiže to boli prakticky len ukážky a divák „zíraj“. Títo ľudia musia bojovať o prežitie, ale myslím, že nie sú v takom strese ako my, čo sa sami nazývame civilizovaní. Z tých diel z divočiny je toto dosť presvedčivé, niektoré chvíľky stoja za to, je to proste tamojší život a zvyky. Ja mám radšej teplejšie prostredie a osobne myslím, že názov je trocha prehnaní, ale tento dokument sa oplatí vidieť. (11.12.2013)

Šťastní ľudia to svojim spôsobom sú, aj keď nám sa tento spôsob šťastia môže zdať zvláštny kvôli nepredstaviteľne tvrdým podmienkam života. Ale majú úplnú a skutočnú slobodu, pretože nemajú žiadne predpisy, žiadnu byrokraciu, žiadnu vládu, iba svoju prírodu, psy a lovecké schopnosti. Vedia vyrobiť lyže priamo zo zoťatého stromu, postaviť zrub, vychovať loveckého psa a stavať pasce. Nie je to ale úplná divočina, majú aj snežné skútre, motorové člny alebo reťazové píly a v lete raz za štyri roky k nim zavíta nejaký politik s vrecami kukurice získavať ich hlasy, pričom sa stretne s maximálnou ignoráciou. Titulky v dokumente boli fajn, ale zážitok mi dosť kazil akoby nezúčastnený anglický komentár, privítal by som ruský a hlavne originálne ruské hlasy protagonistov, tie mohli byť radšej bez anglického prekladu. (30.01.2014)