Skrytá vada

Na Inherent Vice jsem se těšil zejména díky plejádě známých tváří a asi právě proto jsem výsledkem tak moc zklamaný. Film je roztahaný, nudný až hrůza a chvílemi jsem se v tom spletenci dokonale ztratil. Nicméně i pod nánosem nudy a chaosu problýskne pár skutečně skvělých momentů ale ani ty bohužel nestačí k tomu, aby celý film vytáhli zpátky na piedestal, který svými očekáváními vybudoval film a koneckonců, i diváci samotní. (17.02.2015)

Vadí mě když si režisér natočí film jen pro sebe. Režiséra Andersona jsem měl v předchozí tvorbě rád. Ale nemůžu jít cestou na kterou se v poslední době vydává. Už Mistr byl u mě hodně na hraně a tohle jsem pro změnu vůbec nepochopil. Co deset minut solidnější krátký vtípeček nezachrání tu hroznou dvou a půl hodinovou nudu. 30% (05.06.2015)

Tak tady to Andersonovi poprvé opravdu ujelo. Mám rád jeho styl, i když určitě nesedne každému, ale dvou a půl hodinová retro detektivka s příchutí humoru a mysteriózna, byla v jeho podání i na mě moc. Phoenix je zajímavý a občas i zábavný, ale filmu chybí tempo, zajímavý příběh i cokoliv poutavého, co by diváka udrželo v pozornosti. (03.04.2015)

Po dlouhé době jsem se dostal k tomuhle filmu od mého oblíbence PTA. A je to psychedelická pecka. Ani já, ani PTA jsme přechod 60. a 70. let v Americe nezažili, takže těžko říct, ale přijde mi to jako úžasný popis té doby. Je to zmatené, je to náročné a některé náznaky těžké na pochopení, ale má to své kouzlo. A ta hra s filmem noir, hippies, drogovým raušem alá Strach a hnus v Las Vegas, to má koule. (15.10.2017)

Při sledování jsem se cítila, jako by se tohle Sheldonovi povedlo. Prostě, co jsem to viděla? To nemělo ani hlavu, ani patu, neskutečně zamotané linie příběhu, nechápala jsem, kdo je kdo, co tam pohledává, proč ho hledá, proč to dělá.. no prostě nic.. Nechápala jsem, proč byl Owen Wilson všude. Nechápala jsem, proč Reese Witherspoon vypadala jak 50letá babka. Nechápala jsem, proč byl J. Phoenix v gynekologické ordinaci. Nechápala jsem, co je sen a co skutečnost s Katherine Waterston a hlavně jsem nechápala, co na ní kdo viděl, když vůbec není sexy ani hezká. No jednoduše řečeno jsem nepochopila celý tenhle film. Bavila mě ta atmosféra 70. let a pobavily mě dvě scény. Ten Joaquinův řev, když viděl fotku dítěte, jehož matka brala heroin a na to hned nasadil výraz hmm hezké dítě. A nejvíc mě pobavil pohled Joaquina na J. Brolina, jak lízal ten banán v čokoládě na špejli, když jeli autem.... kvůli tomu rozhodně stojí snímek vidět. Jestli máte - evidentně - větší mozkovou kapacitu než já a nebo si dokážete lépe uspořádat naprosto chaotickou story, anebo jestli se před snímkem zhulíte, tak se vám to možná bude i líbit. (31.07.2015)