Pásla kone na betóne

Snad více než kdo jiný složil „na stříbrném plátně“ poctu řeči Štefan Uher ve svém pozdním filmu. Nekompromisně, bděle, čiře. Ostatně jinak by ji nikterak neoslavil, ale jen zesměšnil, jak je patrno z mnoha normalizačních filmů a seriálů zasazených do moravského, resp. slováckého prostředí. Bez studu doznávám, že mi právě tyhle skanzeny folklorismu byly protivné vždycky, a to již jako dítěti. Jen slyšet, jak se ten dialekt teatrálně kolem těch krojovaných figur(in) rozléhá, mě znechucovalo natolik, že jsem často nedokázal „v jejich společnosti“ vydržet: dnes bych řekl, že ty postavy nemluvily, ale naopak – tu řeč zaživa požíraly. Jinak je tomu v této „východniarské“ komedii. V ní se všechno děje právě v řeči, která tak spontánně tryská z těch vidomých i zaslepených bytostí, vesměs dětských lidí (řečeno s Hessem), z jejich potřeb, tuh i úzkostí a strachů, vede jejich kroky a spoluutváří jejich osudy. Divákovi (a posluchači) je, jako by před ním vyrůstalo cosi prvotního, k čemu dosud nebyly sepsány slovníky a vypočteny gramatiky. A nevypočitatelní jsou i účastníci té polyfonní exploze, která se rozléhá nedohledným obloukem prolínajících se životních příběhů, jež svorně vypovídají o ženském údělu ve zdivadelněné společnosti. Jak to jde dohromady – divoká mluva a lidé davu (zde zastoupeného populární kulturou a komunálními institucemi – a zvláště sekularizovanými vdavkami)? Stýkají se právě v onom dětinství, v tom bezbranném přesvědčení o právu na štěstí, jemuž se ale vše vzpírá, což ironicky ilustrují bezpočetné trpce humorné drobnosti rozeseté jako ztvrdlé chlebové drobky na loži, bránící spánku. Nelze tak sledovat jejich počínání bez soucitu. Opakovaně se mýlí, umanutě se ztrapňují, opečovávají to postrádané – a nestárnou… (22.12.2023)

Kdo není z východu Slovenska, tak prý film moc nechápe, anžto vychodniari jsou prostě jiní, kdo je z Česka, ten ho asi nejen nemá šanci pochopit, ale moc šancí nemá ani rozumět - leda by rozuměl polsky a slovensky zároveň. Dobrá, ač jsem nerozuměl zcela všemu, ocenit musím komplexnost zpracování - něco mezi sociologickou studií a folkloristickým či národopisným snímkem z šarišského venkova, ale navíc fimově (míněno umělecky) zpracováno a okořeněno jistou dávkou osobité poetiky (Uher, Štúr). Milka Zimková zahrála excelentně a ostatní naprosto zastínila - přijde mi, že ona jediná jakoby byla doma (taky že jo). Silnější 3*. P.S.: Titulky, byť slovenské, se hodí :-). (08.10.2011)

Slovenské filmy nie sú moja šálka čaju ale Ty vole! TY VOLE!TY VOLEEEEEEEE!!!!!!!!!!!!!!!!!! To čo malo byť? Až na pár (rovná sa 2) výborných momentov pre mňa úplne neznesiteľné Už dlho som takto pri filme netrpel. Jediný dojem čo mám tesne po dopozeraní je, že sa musím poospravedlňovať všetkým kamarátom z východu, že som ich počas celej doby sledovania nenávidel.Tá 1* nie je hodnotenie ale gesto. (24.04.2015)

Šak sem tomu nerozuměl ani hovno. Šak totam nedali ani titule....šak sem blavak, boha nééé....šak su dnežka jak tá tečerová...totá Margita? Totá, totá...Šak macer švárna víc jak cera....žena bez chlopa, toť tragédia...Uher na ľudovejšiu nôtu, ako sme zvyknutí, avšak nie povrchne. Z toho vyplýva aj obľúbenosť hlášok u slovenského národa. Niektoré scény sú geniálne, napríklad mizanscény, kde vidíme viacero vecí a dejov naraz, ktoré sú nejakým spôsobom prepojené. Lenže príbehovo trochu slabšie a nie dotiahnuté, ako by si to o pokračovanie priam hovorilo. Lenže Uhrovi asi išlo práve o divákovi fantáziu, ktorá by mala príbeh v jeho hlave sama uzavrieť. (01.01.2014)

Ja viem, že je to pomaly náš kult, ale prečo? Je to jeden hnoj, bez príbehu, humoru, hereckých výkonov... Jednoducho grc nudných, trápnych rečí bez zmyslu, cieľu, nápadu. Ďalšia úbohosť z našej úbohej filmografie. Takej "Nevere po slovensky" nesiaha ani po prvý úd. Max 10% a aj to len tak z ľútosti. (06.01.2015)