Pásla kone na betóne

Nemám problém s uverením, že mnoho z toho, čo sa odohráva vo filme, Milka Zimková buď zažila alebo sa to dozvedela od dôveryhodných osôb. Je to uveriteľný film, je najmä o Východniaroch, ale pritom nie je protivýchodniarsky tak, ako Hoří má panenko nie je filmom protihasičským. Je to film o opakovaní životných osudov matky a dcéry, film o peripetiách života v nejakej dedine na Východnom Slovensku. A je to film dobre zahraný, vynikajúco a citlivo zrežírovaný a nasnímaný, film s dobrou hudbou. Čítal som kritiku použitého jazyka, ktorý nie je ani zo Šariša, ani zo Zemplína, ale je akýmsi východniarskym esperantom. To neriešim, skôr mám pocit, že tento film potrebuje titulky už pri premietaní od Popradu na západ. (09.01.2015)

Nějak nevím, jestli chtěl Uher jen zobrazit tehdejší vesnický život nebo se pokusil o něco víc, třeba tenhle styl života zkritizovat (což by se mi zrovna nelíbilo) nebo o feministickou osvětu... Ať je to tak nebo tak, ten film má své kouzlo a dost poetiky, kterou tvoří spousta nádherných záběrů. Podstatné je ale to, že jsem (na 3 pokus) konečně od Uhera viděl něco, co se mi fakt líbilo. Sice Panna zázračnica a Slnko v sieti nějakou poetiku mají, ale moc mě neoslovila a proto ani jeden z těch dvou filmů pro mě není zrovna významný. Zato tenhle už mě konečně nějak víc oslovil a pokud šlo skutečně jen o to lyricky zobrazit život na tehdejší slovenské vesnici, dal bych 4*. Protože si tím ale nejsem zrovna jistý, tak jsou ty 4* slabé. Ale líbilo se mi to, to jo. (10.10.2020)

Ta vychodniarská lyrika je samozřejmě snesitelná jen s lehkou mírou nadsázky, ale "pozorovatelské" pasáže z normalizační všednosti jsou výtečné, skličující a přitom prosté jakékoli křeče. Absolutní vrcholem jsou svatební sekvence a nonšalantní filozofování o emancipaci a vlivu Žigulíka na manželský sex. Příběh matky a dcery, kterou jsou odsouzeny opakovat stejné chyby a bojovat s předsudky okolí není tak silný, ale Uherova fragmentárnost mu celkem svědčí - v celku se jediná o netypicky lyrický pohled na prozaickou dobu. (23.04.2013)

Kto nežije na východe Slovenska, ten nepochopí. Ja tu žijem vyše 20 rokov a poviem vám, tento film bol skutočný. Potvrdil mýtus o miernej inakosti "vichodňarov". Nemám mu veľa čo vytknúť, možno len krátku minutáž:-). Tvorcovia zachytili dedinský život veľmi precízne (najmä staré babky sa podarili). Vyzdvihujem Szomolányiho kameru, či Uhrovu tradičnú poetickú hravosť. Film o Paulínke a Johanke je jeden z mála slovenských, ktorého hlášky sa stali legendou. Ale nie ďalej ako po Poprad. "Ta" škoda :-) (24.11.2006)

Šak sem tomu nerozuměl ani hovno. Šak totam nedali ani titule....šak sem blavak, boha nééé....šak su dnežka jak tá tečerová...totá Margita? Totá, totá...Šak macer švárna víc jak cera....žena bez chlopa, toť tragédia...Uher na ľudovejšiu nôtu, ako sme zvyknutí, avšak nie povrchne. Z toho vyplýva aj obľúbenosť hlášok u slovenského národa. Niektoré scény sú geniálne, napríklad mizanscény, kde vidíme viacero vecí a dejov naraz, ktoré sú nejakým spôsobom prepojené. Lenže príbehovo trochu slabšie a nie dotiahnuté, ako by si to o pokračovanie priam hovorilo. Lenže Uhrovi asi išlo práve o divákovi fantáziu, ktorá by mala príbeh v jeho hlave sama uzavrieť. (01.01.2014)