Lid dosud prosí

Velmi zvláštní snímek o socialistické revoluci v Maďarsku, jenž se zaobírá především idejemi a myšlenkami, zcela úmyslně rezignovav na charaktery a děj. Proto se nejedná o nic divácky jednoduchého a atraktivního. Ve své době se s přílišným pochopením setkat nemohl, i když abstrahované poselství až tak nesocialistické není. V každém případě velmi zajímavé z hlediska toho, jak také může film nakládat s realitou a jakým způsobem si ji může dotvářet k tomu, aby vypověděl, co mu leží na srdci. (20.12.2006)

Pre mňa rozhodne utrpenie. A to mám zádumčivé filmy celkom rád. Toto ale nemá ani hlavu a ani pätu a pokiaľ si niekto myslí, alebo v tom dokonca niekto vidí nejaké paralely s realitou ( inkluzíve tvorcovia ) tak sú len zapálený intelektuáli, ktorí sa na intelektuálov len hrajú. Remeselne zdatne spracovaný, nudný maďarský folklór. (09.05.2020)

Po Jancsovej slávnej trilógii som bol zvedavý, ako inovuje svoj jasne určený štýl, keď točí taktiež iba v prírode, na malej ploche a používa výhradne vnútrozáberovú montáž. Jancso sa však vynašiel. Za prvé farba, ale to je akoby samo sebou, každopádne atmosféra je zrazu úplne odlišná. Za druhé je Red psalm muzikál, čiže netreba brať pohyb postáv ako niečo, čo kopíruje ich chovanie v reálnych situáciách. Za tretie ak by mi niekto povedal, že film točil Godard, nijako zvlášť by ma to neprekvapilo. Nedá mi však skritizovať jednu vec, opakujúcu sa v Jancsových filmoch, a to je pohyb koňov v prvom a treťom pláne. Kam neustále títo jazdci idú? Prečo sú vôbec na koňoch? Ale je to muzikál, netreba to zbytočne riešiť. Ako sa mám na film pozerať z ideologického hľadiska sa neviem rozhodnúť, pripadá mi, že uraziť by sa mohli všetky strany. Zo začiatku sa film javí pomerne neškodne, ale nebojte, od 20 minúty sa začne aj vraždiť, len netreba očakávať masaker podobný Hviezdam na čapiciach. (26.04.2015)

Nejprázdnější naplněný film, co jsem viděl. Myšlenky jsou očividné, ale jejich sdělení ve formě nenarativního bloumání po všech plánech mizanscény je natolik úmorně monotónní a nezajímavé, že i vlnu idealistických dialogů nelze vnímat se zaujetím a účastí. Více vzrušujícím zážitkem by pro mě bylo snad i přísedět rozhovoru několika seniorek, které si vzájemně doporučují lékaře a prášky na žaludeční vředy. (17.11.2016)

Před kamerou defilují maďarští vojáci a maďarští rolníci. Vojáci jezdí na koních, nebo vozech tažených koni v kruhu proti směru hodinových ručiček, tedy vlevo. Lid si k tomu popěvuje lidové písně, tančí kolové tance a tyto taškařice prokládá zpěvem revolučních písní. Marseillaisa v maďarštině zní hodně bizarně. Asi bych se smířila s tím, že postavy nemají jména, ale nesmířím se s tím, že vlastně nejsou filmovými postavami. Folklórní spolek maďarských rolníků si občas zpestří život předčítáním z děl význačných levicových autorů, velké oblibě se těší Engels. Tohle je ideální snímek pro první lekce VUMLu. Obzvláště ta pasáž, kdy si soudruzi pro ukrácení dlouhé chvíle zapálí kostel. A hle, na soudruhy sestoupil duch svatý, ukázal starému muži, jak si podřezat žíly a rolnictvu, kterak se modlit ke spravedlnosti pro lid. Narativně zcela vyprázdněný film neosloví ani neduživou formou, takže jediným důvodem, proč se na něco takového podívat shledávám touhu slyšet revoluční písně v maďarštině. Leč menším utrpením bude si nějakou najít na internetu a nemuset hodinu a půl pozorovat nanicovaté bloumání podivných postav po celé mizanscéně. (23.11.2020)