Vlasy

Vlasy natočil Forman v době kdy byl (dlouhodobě) ve skvělé formě. A je to znát. Film je natočen skvěle zejména díky tomu, že působí velice autenticky. Forman dokázal natočit nejen dobrý muzikál ale i kvalitní vizuální sondu de světa hippies. Vlasy stojí na u Formana tradičně skvělém castingu, kdy herci působí ve svých rolích velice přirozeně, žádný však na sebe nestrhává až příliš pozornosti, a tak je film sourodý velice vyrovnaný celek. Na to že mám vůči muzikálům vžitý odpor, protože je považuju za rádobyumění (hlavně díky české muzikálové stoce), jsem se skvěle bavil. Přeci jen hudebně patří tento muzikál k těm nejlepším a hlavně texty jsou velice dobré. (20.02.2012)

Z dávné školní projekce jsem si Vlasy matně pamatoval jako dobrý muzikál s dobrými písněmi a řadou scén, které nám coby puberťákům přivodily různé stavy. Dnes jsem ale Vlasy konečně viděl znovu, a to rovnou v kině, a musel si mínění poopravit. Je to totiž skvělý muzikál s přímo geniálními písněmi a scénami zrežírovanými tak světovým způsobem, že člověk zase jednou musí smeknout před talentem Miloše Formana. Ať už to jsou bezstarostné ódy zpívané a tančené po parcích, halucinogenní svatební scéna nebo finále s letadlem požírajícím vojáky, všechno je na jedničku. Týká se to samozřejmě i hereckých a pěveckých výkonů, no a ta lehkost, s jakou se střídá humor s mrazením, je rovněž obdivuhodná. Na světě jde o přátelství, o lásku, o volnost, říká tenhle film. Nebo by o to alespoň mělo jít. A to platí pořád. Nebo by alespoň mělo. (28.08.2018)

Síce sú Vlasy z roku 1979, ale sú filmom hippises z desaťročia predtým a sú akousi výpoveďou generácie. Presne takéto filmy mi dnes chýbajú. Také, aké by charakterizovali dobu a cítenie mladých, prípadne aj všetkých ľudí tejto doby. Možno by niečo také mohol natočiť ešte Forman. Alebo možno sme všetkým otupení, na spievanie, tancovanie ani vzdor nemáme chuť ani odhodlanie a dobre nám tak. Škoda zaradenia harekrišňákov, tí stále, čiže aj po bratislavských uliciach a aj v tomto filme spievajú stále tú istú melódiu, sú v tom istom (ako kontrast k rozmanito oblečeným hippises) a lezú mi na nervy. Forman prvoplánovo neoslavuje, ak sa niekto chová nezodpovedne k rodine, je to blbec aj ak je dieťa kvetov. (13.01.2016)

Pokus o návrat do květinových šedesátých let. Žel už nějak nedokážu cítit sympatii k hippie ideálům té doby. Všichni byli v pohodě, žili jen pro dnešek, milovali volnost... Ty hodnoty znějí tak lidumilně, ale přitom klamou zevnějškem. Byla to také kultura sobectví, dětinské nezodpovědnosti, naivního pacifismu, sebezničující vzpoury. Nemám potřebu si ji idealizovat. (19.05.2006)

I hippies byli dětmi stejného roku jako Pražské jaro. Vznikli ve stejně povznesené atmosféře boje s konvencemi, nesouhlasu s oficialitou i největšími zločiny doby, k nimž mimo 21. srpna patřila Bílým domem a Pentagonem vedená zločinecká válka ve Vietnamu, Kambodži a Laosu. Hrdinný odpor malého jihovýchodoasijského národa, který o znovunabytí své svobody a cestu k prosperitě krvavě bojoval s přestávkami dlouhých třicet let, měl svůj odlesk na druhé straně. Forman své hrdiny nikterak nešetří; neznamená to ovšem, že by je a priori zatracoval. Skvělé písně, výtečná taneční čísla a nosný příběh jsou hlavní zbraně, kterévložil do boje o amerického diváka seznamovaného s americkým tématem. O kvalitě filmu nerozhodují jen oskarová ocenění, ale cosi mnohem podstatnějšího, obtížně vyjádřitelného, ale jednoznačně doložitelného. Pokud toto "cosi" chybí, z díla se vytrácí páteř i šťáva, událost mnohdy nevydá v takovém případě ani na frašku. Neoskarové VLASY jsou dokonalou demonstrací koncentrací těchto pozitivních, k nadčasovosti směřujících "cosi". (02.03.2008)