Hmyz

Důstojné rozloučení s velkým umělcem. Málokteré jméno udělalo Česku takové jméno ve světě jako právě Švankmajer a jeho poslední snímek na tomto obrazu nic nezkazí. Jistě, zase se jedná o šílenost, která pro běžného diváka, jenž se chce prostě podívat na komedii s Jirkou Lábusem, prostě není. Švankmajer předkládá esenci svého stylu, v níž kombinuje znepokojivé animace se surrealistickými výjevy, navíc okořeněné vyhrocenou sociální kritikou z pera bratří Čapků. Dobrý námět a schopné zpracování, ukazující, že Švankmajer by ještě rozhodně měl co říct – škoda, že se do dalšího velkého projektu už nepustí. (02.07.2018)

Švankmajer se loučí s filmovou tvorbou – dílem, v němž zůstává jako vždy svébytný a věrný svému stylu, avšak zároveň jsem se nemohl zbavit dojmu, že už šlape jen na půl plynu. Hmyz na mě působil jako experiment snažící se mj. nechat splynout několik umění... a tak se Čapkova hra zkouší nejdříve u stolu za mikrofony, kdy jsem měl pocit, že točí rozhlasovou hru, posléze už na divadelním jevišti a zároveň u toho je přítomen filmový režisér (sám Švankmajer), který z děje hry točí film. Svou výstavbou mi však film připadal samoúčelně zmatený, zejména zařazením některých pasážích ze zákulisí výroby filmu, které připomínají bonusový materiál, ale zde jsou vloženy uprostřed snímku a celek za mě spíše rozmělňují. Objevují se i Švankmajerovy typické animace, ač v tak nevýrazné míře, že jejich přítomnost vyvolá spíš jen nostalgické vzpomínky na to, co pan režisér celý život točil. Hmyz je možná především režisérovým dárkem pro jeho skalní fanoušky a možná ani nelze očekávat víc. Já si Švankmajera hodně cením, ale tento film si spíše zařadím k těm, které mě oslovily méně, přestože jedna z myšlenek spočívající v tom, že dokonalý počin či umění se skládá z drobných, dokonale provedených maličkostí, je rozhodně podnětná. Bohužel označit tento film za dokonalý už nedokážu, když mám skoro na všech frontách výhrady. Celý absurdně laděný proces zkoušení mě tu často bavilo sledovat, přestože některé „kreace“ postav extrémně neschopných herců už pro mě byly hůře strávitelné. Vyzdvihnout si určitě zaslouží Jaromír Dulava, který skvěle dominoval celému ansámblu a možná by i výsledku prospělo, kdyby se film ještě více soustředil na jeho herecké sólo v roli režiséra. [65%] (15.12.2022)

Myslel jsem si, že na Hmyz budu pět minut nevěříčně zírat a pak ho vypnu. Ale nestalo se, vydržel jsem do konce a místy se i opravdu dobře bavil. A to jsem od Švankmajera nic jiného neviděl. Takže  úspěch. A dokonce mi přišlo, že si to i herci užili a bavilo je to. Ostatně, herecká parta se sešla dobrá (i když dámy jsem neznal a brali mě míň než pánové.) Ale s panem Lábusem bych si hned zaválel tu kuličku. (01.02.2019)

Tak Faust nebo Alenka to neni, ale jako rozlučka s fanoušky moc fajn a díky za ni, Mistře. Ostatně bří Čapkové ve Švankmajerových pazourech, to se nemůže nepřiřadit k národní klasice. Nevědomky to psali pro něj. V celém souboru Švankmajerových filmů se Hmyz přidružuje ke Spiklencům slasti, a sice tím, že postavy tvoří soubor (zde doslova, ve Spiklencích spíše agregát), pojímatelný jako jakýsi vzorek. Uhlířovou a Magálovou si budu muset zapamatovat. Ta první je evidentnně vynikající herečka (kreace Larvičky je něco!) a ta druhá je ve svých 68 (!!!) letech nebezpečně sexy. Film Hmyz je asi spíš na čtyři hvězdy, ale já u Švankmajera pod pět prostě nejdu. Nikdy. (01.12.2018)

Asi takhle. Ty zcizující brechtovské prvky mi nevadily, přece jen divadlo se hraje i s těmito zcizujícími technikami. Některé scény jsou docela kouzelné a napínavé a dobře zahrané - třeba zabití cvrčkové při zalévání. Nějak jsem nepochopil ty monology páně Lábusovy postavy. Avšak filmu by hodně pomohlo, kdyby byl o hodně kratší. Celková délka jej sráží s každou přibývající minutou, některé scény a myšlenky už se jen opakují, prostě ten námět neutáhne celý film. Je fajn, že se tady pan Švankmajer krotí ohledně animace a perverzit, ale přece jen to nemá takovou sílu výpovědi nebo nějakého přesahu, pro které by stálo za to sledovat film celý, a ne raději po kouskách (jak tu někdo psal, jako úvod seriálu by to možná bylo dobré), nebo které by divákovi něco zajímavého, neotřelého a třebas i poučného daly. Víte, podle mne by film měl být buď čistou zábavou pro oddech, nebo se snažit říct nějakou myšlenku (někdy jen poetickou a náladovou), ale to mi tady chybí. Jaké vlastně je ústřední téma tohoto filmu, co chce tak vehementně říct? Třeba u Tarkovského Nostalgie je to jasné, u Blade Runnera taky, dokonce i takové československé Plavení hříbat má zcela jasné téma a poselství. Ale tohle nevím, fakt ne. Hra pro hru, umění pro umění, zcizení pro zcizení. (06.09.2019)