Čaro prítomného okamihu

Jeden z tých filmov, čo sa na nič nehrajú a v správnej chvíli sadnú človeku omnoho viacej ako akákoľvek iná vzťahovka. Film je o pozitívnych ľuďoch v divnom svete reality, kde neexistuje nikto dobrý ani zlý. Len ľudia ktorý sa snažia svoj strach prekonať a tí čo sa ním nechajú ovládnuť. Miles Teller je sympoš, ťahajúci film na svojich pleciach bez toho aby pôsobil ako intelektuálna učebnica, alebo nejaký hlúpy hipster. Jeho ľudskosť je priamo úmerná jeho sklamaniu a ak sa aj zdá že robí chybu je najväčšou osobnosťou z celej tej škály postavičiek čo nám tvorcovia prezentujú. Ja som osobne uchvátený výkonom Shailene Woodley, ktorá mi už po Paynových deťoch prišla veľmi atraktívna a talentovaná. Tu hrá to dievča, ktoré jednoducho človek musí milovať. Nie len preto, že je obyčajná v tom najlepšom zmysle slova, ale aj úprimná a milá. Ponsoldt natočil pekný film. Nevyhráva sa z obrazom ani z formálnou zložkou tak, aby mohol posunúť film do inej roviny, ale to vôbec nevadí. Pretože spôsob akým nám prezentuje postavy a ako ich poctivo a bez najmenšieho zaváhania vedie ku koncu z neho robia režiséra, ktorý nám tento rok prichystal jeden z najkrajších teen indie filmov, aké som videl. Skoro dokonalé. (31.12.2013)

Škoda, že těch několik vážných dialogů, kde postavy vypouští životní pravdy působí tochu prkenně a nerealisticky, protože jinak je film naprosto přirozený a ten "no makeup přístup" je v rámci autenticity skvělá věc, to chci vídat víc a ne pitomý barbíny (Už ve Smashed bylo nakočeno k realistickým obličjům). Což souvisí s tím, že Shailene Woodley mě tady okouzlila, její adorace za výkon v Děti moje mě trochu míjela, ale tady už se taky vezu na vlně. A Miles Teller je takovej mohutnější mladej John Cusack. (23.12.2013)

Ten moment, kdy sympatická holka narazí na školního dementa a přes všechny cedule značící, že tudy cesta nevede, si spolu začnou románek. Nebavilo mě to, protože ten kluk je fakt dement a ať si tam scenárista napíše jakoukoliv berličku, tak dementem zůstane. A přitom to mohl být tak krásný film. Strasti a lásky dospívající mládeže, fajn hudba, indie feeling, zkrátka všechno co mi šmakuje. Akorát ten kluk. Je to dement. Nejsvětlejším momentem tak zůstává závěrečný song… a ten je teda vážně festovní. (20.02.2015)

Vážně mě to zklamalo. Celý film se snažím přenést přes fakt, že Miles Teller, kterého můžu i v Divergenci, kde hraje hajzla největšího kalibru, tu je prostě s prominutím čurák. Z filmů, které jsem letos viděl, patří Sutter mezi postavy, které mě nejvíce iritovaly a nejvíce jsem je nenáviděl. A to mě mrzí, protože ta poslední chvilka na konci, kdy si všechno uvědomil, byla asi jediná část filmu, kdy mi nevadil. A jinak je to prostě film, kterých jsme viděli tak tisíc, tenhle maximálěn s hlubším podtextem. (15.09.2015)

Pri podobným malých kvalitných a relatívne neznámych amerických filmoch ma stále viac a viac napadá, že dnes žijeme už v skutočne inej dobe, kedy je mainstream proste už iba trikový veľkofilm, nakrútený pred zeleným plátnom. Jedine že sa americký film nakrútený v reálnom prostredí s pár hercami presadí na festivaloch alebo dostane ceny a potom má šancu dostať sa do európskych kín. Ale asi je to už každému jasné a točím zbytočne. Mne sa to proste nepáči a v takých deväťdesiatkách by sa asi niečo v štýle Okamžiku do kín dostalo. No ale teda k filmu, ktorý ma zaujal, čo by som po jeho prvej polovici asi nepovedal. Od telefonátu s fotríkom to ale vystrelilo dosť vysoko a nešlo iba o tuctovú stredoškolskú maškarádu, ambície tu sú trochu vyššie. Napriek tomu mi tu niečo málo chýbalo, len na záver doplním, že Teller mi vzdialene pripomínal veľmi mladého Paula Newmana. (26.05.2017)