Nymfomanka II.

124 min. verze 4****, Director's cut: 180 min verze 5***** - naprosté peklo. Mnohem drsnější forma, než v prvním díle i v původní kino distribuci. Lars von Trier zobrazuje ztělesněné zlo podobně jako v Antikristu, nebo Dogville. Film, o kterém se mi velmi těžko píše díky bolestným vzpomínkám. Neuvěřitelně naturalistický obraz, psychická a fyzická destrukce. Vlastní potrat považuji za vrchol Trierova démonismu. (06.05.2014)

Druhá časť Nymfomanky bola pre mňa bohužiaľ menším sklamaním. Narozdiel od jednotky bola omnoho násilnejšia, nezábavná a akási nejednotná. Prvú hodinu sa so všetkých síl usilovala držať na úrovni jednotky, ktorá bola naplnená množstvom krásnej symboliky prechádzajúcej do umenia a histórie a napriek všetkým činom hlavnej hrdinky ju dokázal divák pochopiť, ľutovať a vytvoriť si k Joe vzťah. Toto sa mi v Nymfomanke II už akosi nedarilo a v druhej polke som sa začala strácať v pointe. K tomu celku mi vôbec nepasovala kriminálna časť a najmä zvrat v závere (!!!) ?? Mala som pocit, že ani sám Trier si týmto koncom nebol celkom istý, na čo u neho nie som zvyknutá. Škoda. Každopádne som zvedavá, čím nás nabudúce prekvapí. (22.07.2014)

(2x) Po pěti a půl hodinách prožitých s reprízou obou dílů řadím Nymfomanku mezi své nejoblíbenější zážitkové filmy. Ona je to prostě skutečně velmi zábavná selanka. Z toho střídání herců ve stejných rolích mám pocit jako z Buñuela, však oni se nejen v tomto směru s von Trierem velmi potkávají. Oba beztak tvoří jen pro to, aby si ze všech a všeho udělali srandu a to je mi sympatické. Na poprvé jsem se sice tolik nepotěšila jinak žánrově vyznívajícím druhým dílem, oproti velmi volnomyšlenkářskému začátku, nicméně režisérská verze tuto negaci hází cele za hlavu. Nového materiálu k vidění je tu až hodina a toto logicky přináší nový pohled jak na celek, tak na druhou polovinu této černohumorné záležitosti. Zdánlivě podivné myšlenky a poselství ze zkrácené verze získávají svou přirozenou argumentaci a své logické místo v ději. Zejména si cením celé linie o potratu, která dotváří postavu Joe naprosto geniálně. Na druhou stranu jsem doufala ve větší množství nového z kapitoly Fido, ale tam už zřejmě nechtěl jít dál ani Lars. Škoda. (05.07.2014)

Viděl jsem a komentuji pouze režisérské verze obou částí. Divácky neuspokojivé vyprávění o rozličných způsobem tělesného (sebe)uspokojování pět a půl hodiny konfrontuje dvě největší témata všech freudiánských režisérů – sex a smrt. K nejvýraznějšímu prolnutí obojího dochází během drastického autopotratu, na jehož konci se Joe zachvěje vzrušením, a v kapitole s umírajícím otcem, jejíž černobílý obraz a citově vyděračský tón působí tak (pseudo)artově, že jde nejspíš o jednu z mnoha Trierových taktik, jak divákovi upřít to, co by si přál. V průběhu obou filmů k navození pocitu nepohody, která znemožňuje nerušeně konstruovat fabuli, používá rušivě mnoho odboček, pomyslných závorek, skoků v čase nebo změn ve stylu vyprávění. Hypermediální encyklopedické vrstvení informací může připomenout Zanussiho, tematizace fetišů a nestálé identity Buñuela, komorní partnerská soda Bergmana a spirituální vzruchy zas Tarkovského (včetně přímé citace Zrcadla). Tato eklektická a intermediální kompilace stylů je sice semknutá rámcovým vyprávěním, ale koherentním tvarem bych ji nenazýval. Jak by taky mohl být koherentní film, který je vystavěný jako dialog dvou zdánlivě neslučitelných světonázorů (asexuál a nymfomanka), do něhož se Trier navíc neustále snaží zapojit i diváka. Ať prolomováním vizuálních tabu (názornější potrat jsem zatím ve filmu neviděl) nebo bouráním čtvrté zdi mezi fikcí a realitou (záběr kamery v zrcadle, zřetelné paralely mezi provokativně svobodomyslnými názory Joe a samotného Triera). Přes všechnu sexuální explicitnost a do extrému dovedenou kalvárii protagonistky mi nakládání s ženským tělem přišlo méně vykořisťovatelské než třeba v Životě Adele. Ačkoli se žena zejména v první části několikrát mění v sexuální objekt a její štěstí je po většinu filmu závislé na výdrži, dostupnosti a schopnostech muže, její zobrazování častěji než příjemné pocity vyvolává bolest, soucit nebo znechucení. V tomto kontextu je možná nejpřínosnější scénou režisérské verze již zmíněný potrat, demonstrující s otevřeností, která bude, domnívám se, nepříjemná zejména mužům, jak vyhrocených podob může nabýt napříč oběma filmy hájené právo ženy nakládat s vlastním tělem dle uvážení. Ukazování toho, co nechceme vidět, je zde úzce spjato s úvahami nad tím, o čem nechceme přemýšlet. Taková provokace má podle mne smysl. Stejně jako celá Nymfomanka. 75% za I. část, 80% za II. část. Zajímavé komentáře: Radko, mcb, Mouzon, Madsbender, Artran, Othello, Aelita, elgreco (17.09.2018)

Podobný kompost ako jednotka. Len tu bola ešte väčšia nuda, väčšie množstvo rádoby inteligentných kecov o otupelej kikine a menej botaniky, čo je na škodu, pretože tá bola na filme najzaujímavejšia. Na druhú stranu musím uznať, že posledné tri minúty boli vskutku vypointované, to sa ctihodnému umelcovi Trierovi podarilo. Len som si nie istý, či tie posledné minúty stoja za to utrpenie tých predchádzajúcich 120 minút. Z mojej strany je to pravdepodobne posledná bodka za Trierovou tvorbou. Ja tej jeho hrozne inteligentnej, artovo-umeleckej tvorbe najvyššieho rangu proste nerozumiem. To je iba pre vyvolených a osvietených hlbokým a náročným artovým poznaním. Asi som na to proste blbý :). 30/100 (21.04.2014)