Nymfomanka II.

Mal to zostrihať ako dvojhodinový jeden film a potom by som pre vysoký počet porno-scén išiel s hodnotením asi na 80%. Takto sú z toho dva veľmi dlhé filmy, v ktorých sú "zakázané" scény roztrúsené len nečasto a to samozrejme hodnotím brutálne negatívne. Postavy, príbeh ani dialógy ma vôbec nezaujímali, čakal som len na "tie" scény a pravdupovediac som si na nič moc neprišiel. Dokonca aj scéna, od ktorej sme strašne veľa čakali (trojka s černochmi) je drasticky prestrihaná a tak po "poriadnej" verzii zapátrajte radšej niekde na nete. (17.01.2017)

Druhý díl Nymfomanky je ze začátku nudnější, aby na konci udeřil. Shia zde předvádí absolutní herecký výkon a Stellan si jede stále svůj klasický poctivý výkon. Vlastně v rámci herců se nedá vytknout vůbec nic. Dokonce i Charlotte zde začíná hrát více než její mladší já v podobě Stacy Martin. Charlotte také způsobí patřičný dojem svými bradavkami, které pravděpodobně už nikdy nezapomenu. Tak vystouplé bradavky totiž neuvidíte každý den ve filmu, jestli vůbec. Horší už bylo jen to, že Lars von Trier pokračoval ve svém epizodickém, nic neříkajícím, vyprávění, který je jednou nudný, po druhý zajímavější no a po třetí zbytečně filozofický. A tohle všechno se opakuje do té doby, dokud Vás Stellan nepřesvědčí o něčem, o čem byste snad radši ani nevěděli. Závěr je totiž po těch čtyř hodinách ránou do duše snad každého diváka. Jednu hvězdičku filmu dávám jenom proto, že to Lars natočil hodně dobře. Režisérský výkon se mu upřít nedá, to všechno ostatní ale už jo. (10.12.2014)

Takže nakonec ne. Opět sice nechybí několik opravdu velmi silných momentů, ale tentokrát to nestačí, protože ještě víc pózy, ještě víc samoúčelných a vcelku vzato nudných provokací. A k tomu navíc pointa sice shyamalanovsky nečekaná, bohužel však zcela zbytečná, nelogická a shazující vše co film, a zejména skvělý Skarsgård, předchozí 4 hodiny budoval. Pokud to měla být závěrečná provokace, tak neprovokovala, jen zklamala. Celé to na mě tentokrát působilo ještě víc pozérsky, neupřímně a vypočítavě, než první díl. Nebylo těžké přečíst, co vlastně chce autor říct a rozluštit všechna sdělení o lidské přirozenosti, pokrytectví a zlu, spíše to nedokázalo zaujmout. Celkem vzato, zůstalo jen zajímavé téma, které bych si po vyházení všech samoúčelných režisérových exhibicí i většiny sexuálních scén, dovedl představit jako provokativní komorní divadelní hru s dialogem dvou lidí nahlížejících život odlišnými způsoby danými nejen jejich odlišnosti. Podrtženo, sečteno, Trierův 4 hodinový maraton nepohoršil, ale nudil. (09.08.2015)

Takže k veci. Bez znalosti prechádzajúcich Larsových filmov nie je pochopenie vtipu filmu na plných sto percent možné. Nie je to však iba vtip, iba akési povzdychnutie nad tým, kam sa súčasný svetový film uberá a nakoľko hlboké sú metafory v ňom skutočne duchaplné. Nymfomanka totiž funguje na viacerých rovinách, kde sa bavíte tým, že neustále rozmýšlate, či máte nad danými prirovnaniamu skutočne premýšlať, alebo sa nimi baviť a nechať sa unášať príťažlivým príbehom. No oplatí sa jedno aj druhé, Trier si je totiž všetkým ako vždy istý a vie, komu film primárne servíruje (tentokrát ho však vďaka kampani uvidí omnoho viac divákov, takže mnohí budú krútiť hlavami). Oplatí sa rozmýšlať nad zábermi, kde počúvame nezrozumiteľný cudzí jazyk, nevidíme pritom hlavy, ale iba vtáky ich majiteľov. Nad odpornosťou otcovho utrpenia v nemocnici atď.. Pre mňa je však Nymfomanka príťažlivá svojou nejednoznačnosťou a interpretačnou otvorenosťou zobrazeného, čoho tu dosiahol Trier až Rašomonovským spôsobom. Takého prístupu som v jeho tvorbe svedkom ešte nebol. Vážne ste si istí, že ste videli to, čo ste videli? (26.04.2014)

(I. část) Intelektuální a přitom přirozeně lidská debata neposkvrněného analytika a nymfomanky zpytující své svědomí pokračuje. Druhá část Trierova chytlavého a poutavého díla nabourává hranice možná ještě více než ta první. Místo aby Joe s věkem zrála a nabývala společensky korektní formy rozumu, ona právě naopak vyzrála do stavu, kdy společnost opouští. Její choutky se stávají perverznejšími, uspokojení však zeslabuje. Joe je chladná, ale ne bezcitná, nejspíš ani ona sama úplně nechápe své pocity. Zajímavé je, že ač od Seligmana nečekáme nic jiného, než chápavou a smysluplnou analýzu, i s ním se nakonec stane něco... Vlastně černohumorného. I když druhá část Nymfomanky už není tolik úderná, je stále zajímavé zamýšlet se nad charakterem Joe a analyzovat její dialog se Seligmanem. Čtení mezi řádky není tak složité, nemyslím si, že by Trier ochcával publikum jen proto, že může, naopak jeho Nymfomanka je poměrně přístupné a zároveň vůbec ne povrchní dílo. Hodnocení celku: 8/10 (28.05.2014)