Réžia:
Todd HaynesScenár:
Phyllis NagyKamera:
Edward LachmanHudba:
Carter BurwellHrajú:
Cate Blanchett, Rooney Mara, Kyle Chandler, Jake Lacy, Sarah Paulson, Cory Michael Smith, Carrie Brownstein, John Magaro, Ken Strunk (viac)Obsahy(2)
Carol ukazuje milostný príbeh, jemnosť a hĺbku jednej strhujúcej lásky. Dobre situovaná a vždy distingvovane elegantná dáma Carol (Cate Blanchett) sa v obchodnom dome zoznámi s mladou predavačkou. Banálnosť stretnutia a rozdiel v spoločenskom postavení oboch žien však odrazu prestávajú existovať, obe sú prekvapené okamžitou vzájomnou náklonnosťou. Nevinnosť prvého stretnutia čoskoro mizne a ich vzťah sa rozhorí do spaľujúceho mileneckého pomeru. Lenže Carol je vydatá žena a matka a v Amerike 50. rokov bol vzťah dvoch žien spoločensky neprijateľný a postavený mimo zákon. (Bontonfilm SK)
(viac)Videá (24)
Recenzie (236)
Uplynulo pár dní od doby, kdy jsem viděl tento film a popravdě ve filmu nebylo vůbec nic, čím by vám měl utkvět v paměti... Když scénáristickou šeď neprozáří ani Cate Blanchett a Rooney Mara, je opravdu něco špatně... Abych se tady zbytečně nerozepisoval - chvílemi jsem měl v sále nutkání si zahrát na Homera Simpsona a zakřičet - NUUDAAAAA!!! ()
Brokeback Mountain v dámském a mnohem, mnohem usedlejším podání. Carol má hodně zdlouhavé tempo a pomalou gradaci, což Vás po malé chvíli začne poněkud nudit. Nebýt krásných reálií USA, působivého soundtracku a skvělých hereckých výkonů, nebylo by zas až tak těžké tento snímek takzvaně "odstřelit" a poslat do hlubin filmové prázdnoty. ()
Svým stylem možná nejvíc „straight“ film Todda Haynese. I Daleko od nebe bylo více meta-komentářem k melodramatům Douglase Sirka než čistou, vtahující a univerzální love story. Carol je pro mne zralým dílem režiséra s pokorou vůči příběhu a herečkám, který sobě ani divákům nepotřebuje nic dokazovat (ano, pomrkávám na tebe, Alejandro). Svou očistnou jednoduchostí, za kterou ovšem tušíte dlouhé přemýšlení nad každým záběrem, mi připomněla Leanovo Pouto nejsilnější. Také tady začínáme jednou z posledních scén (kterou v závěru vnímáme ze zcela jiného pohledu), také tady jsou rovnoměrně zohledňována hlediska obou zamilovaných, také tady jde o zapovězenou, společensky nepřijatelnou lásku. Hrdinky však musejí své emoce skrývat ještě obezřetněji než Leanovi milenci. Jejich vztah je vnímán jako obscénní nejen morálně, ale i legálně, což vyprávění obohacuje o znaky krimipříběhu. Svou interakci musí Therese a Carol omezovat na letmé doteky, ostýchavé pohledy z očí do očí a navenek nevinné konverzování. Více nám toho mnohdy prozrazuje jejich pozice v záběru, prostředí, v nichž se nacházejí, objekty, které je doplňují (nebo nám brání je lépe vidět). Proto zřejmě mnozí film shledávají akademicky chladným a odtažitým. Volil bych spíše slova „decentní“ nebo „uměřený“ – film není upředen z velkých emocí a vykonstruovaných dějových zvratů, ale z drobných gest a pohledů, jimiž spolu Carol a Therese pro absenci jiného slovníku komunikují až do bodu, kdy se již nemohou vrátit ke svým dřívějším identitám, dál předstírat, že jsou někým jiným. Zásluhou tušeného, ale nevyjádřeného film nepostrádá dramatické ani erotické napětí, které by při větší explicitnosti nebylo dosažitelné. Do hledání vztahové rovnováhy Haynes smysluplně zapojuje několik málo motivů (jízdy autem, symbolu uzavřeného mikrosvěta hrdinek i jejich nenaplněné touhy po svobodě, získávání jistoty a přejímání moci nad pohledem a reprezentací fotografováním) i vedlejší postavy, z nichž ani jedna nakonec neslouží jenom k tomu, aby Carol/Therese měly záminku k verbalizaci svých pocitů. Podobně jako Pestrobarvec petrklíčový, ani Carol není jen o vztahu lesbickém. Stejnou nejistotu, jak vyjádřit pocity, pro které nezná slova, zažil zřejmě každý zamilovaný. 85% ()
K pochopeniu filmu (podľa tunajších nízkych hodnotení) treba poznať lepšie Haynesovu tvorbu, tvorbu 50. rokov Douglasa Sirka, alebo napríklad aj Rayov film Bigger than life, ktorým sa pokúšal dostať za fasádu šťastných rodiniek a v neposlednom rade Fassbinderove melodrámy, kde sú postavy snímané za rozčlenenými oknami, prípadne v zrkadle. Podobne je snímaná aj Carol, akoby sa pokrytecká realita nedala zachytiť priamo. Skutočné pocity sú tak zachytávané na fotkách, ktoré proste neklamú. Obe ženy sa stretávajú po zabudnutí rukavíc, čiže "niečoho, čím zakrývame to pod povrchom". Pokrivenými zákonmi a predsudkami trpeli nielen ženy, ale rodiny všeobecne (čiže aj muži) a film aj tento motív elegantne zahrňuje do love story dvoch žien, ktorej doba nepriala. ()
Stezovat si, ze jde o sablonovity pribeh, ktery je "pouze" audiovizualne vypiplany nebo v nem nedejboze "vitezi forma nad obsahem" (nejhorsi floskule ever), znamena nepochopeni zanru melodramatu. Predevsim u Sirka, na ktereho Haynes navazoval uz v minulosti, je nesmirne dulezity povrch, nejruznejsi textury, latky, at uz dekor nebo kostymy, do kterych se tradicne projektovala sesnerovanost spolecnosti, a pusobila tak podvratne vuci lehce sablonovitym pribehum. Carol na tuto tradici nepochybne navazuje, ale zaroven ji aktualizuje, vede s ni dialog. Je to nesmirne taktilni, smyslovy (a smyslny) film, v nemz nejruznejsi povrchy (sklo, snehovy poprasek, obleceni) neustale odrazi vnitrni rozpolozeni postav. Zaroven ale Haynes oproti 50. letum tezi z toho, ze muze byt nepokryte queer a soucasne muze jit "pod povrch" (alespon fyzicky) mnohem snaz nez Sirk. Prave ta tvurci svoboda, ktera umoznuje natocit lesbickou romanci se vsim vsudy, v kombinaci s duslednym retrem, resp. takrka meta-aktualizaci toho retra, z Carol dela uchvacujici podivanou, ktera vam na konci rozbusi srdce jak o zavod a provokativne to utne driv, nez by mohla sklouznout ke klise. Tearjerker roku a na platne velka slast. ()
Galéria (142)
Zaujímavosti (17)
- Nabídku na roli Therese dostala jako první Rooney Mara v roce 2011, odmítla však kvůli únavě po natáčení Muži, kteří nenávidí ženy (2011) a po ní se tvůrci rozhodli pro Miu Wasikowsku, ta však dala přednost Purpurovému vrchu (2015). V roce 2013 byla role ještě jednou nabídnuta Maře, která ji pak už přijala. (hansel97)
- Carol se natáčela na 16mm film ve snaze přiblížit se co nejvíce dobovému vizuálu. (kdosizrosy)
- Vizuální stránka filmu byla silně inspirována fotografiemi Saula Leitera, ale i dalších fotografek působících v 50. letech v New Yorku - Ruth Orkin, Helen Lewitt či Esther Bubley. (kdosizrosy)
Reklama