Na jezeře

Intuitivní genderová detektivka, na kterou je třeba se dívat jako na obří filmový projekt. Dělení na díly je hodně umělé a vzhledem ke struktuře, která se skutečně řídí spíš emocemi než rafinovaným narativním plánem, vlastně vytrhuje zbytečně z kontemplace. Nebál bych se hovořit o zemitém magickém realismu, o jakémsi Pikniku na Hanging Rock pro 21. století. Strhující charisma vyšinutých figur (patriarcha Matt, šedá matka-guru GJ), velmi osobní reflexe ženství, maskulinity, početí, smrti... jediné, co selhává, je dopředu odhadnutelná a doslovná pointa. Jenže síla TofL je v tom, co následuje po ní. Ve scéně utkané ze strhující novozélandské krajiny, ticha, větru a několika volně pohozených slov. Nezapomenutelný, krutý a stále více vtahující svět, který znovu odhaluje, jak hluboké jsou možnosti současných TV sérií. [90%] (05.05.2014)

13/13 Jane Campion je hvězdná režisérka z Nového Zélandu, všichni jsou zvědaví jaká bude televizní krimi v jejím podání. Ale jaké je to zklamání, že v Top of the Lake není ani památky po imaginaci z jejích velkých děl, An Angel at My Table, Piano, The Portrait of a Lady nebo Bright Star. Ale tak pořád skvěle pracuje s tou nevšední novozélandskou krajinou... A není to už jen o Pánovi prstenů, Seekrovi nebo Xeně. (29.01.2019)

Moje prvotní "SUPER, další Killing" vystřídalo po dvou dílech zklamané "WTF" z toho, že ze suprovosti The Killing to má opravdu jen nádhernou přírodu a ubrečený počasí a ženu detektiva v hlavní roli. Po pěti dílech nevim, jestli to dokoukám, jelikož už teď mi to leze, pro tu nesnesitelnou hysterickou soukromou linii hlavní hrdinky plné "femily išůz", tak na nervy, že pokud ji na konci někdo neoddělá, budu strašně zklamaná. Celá detektivní linie by se dala zatím shrnout do jednoho dílu a veškeré "femily išůz" do věty: "Nemůžu vyšetřovat, protože radši u své umírající matky vojíždím svého ex, kterej mě asi v patnácti znásilnil, ale třeba ne, tak s nim možná začnu chodit." Tohle mě prostě neba. (30.05.2014)

Tohle je přesně ten typ seriálu, který má silný a zajímavý příběh, luxusní atmosféru, slušný scénář a obrovské množství postav, ve kterých se nevyznám. A právě proto je škoda, že zrovna u tohoto dílka jsem narazil. Podotýkám, že to nechci nijak kritizovat, působilo to na mě pozitivně, jenomže i když je to detektivka od BBC a má to úžasnou atmosféru a prostředí, je to přesně to, u čeho nevydržím nijak extra dlouho. Viděl jsem jen první dva díly a pak jsem to dobrovolně zabalil, neboť sledováním Top of the Lake bych se nejspíš jen trápil, bralo by mi to čas a stejně bych se v tom nevyznal. Navíc už od začátku mě to nedokázalo pořádně vtáhnout. Samotného mě mrzí, že mi tento seriál nesedl, je to škoda, ale holt to prostě není nic pro mě. Nevím, třeba to časem zkusím znova, ale asi to není nic co bych vyhledával a toužil to vidět. Nicméně potenciál a kvalitu z toho citím (a vidím), herci hrajou slušně, ale prostě to jde mimo mě. Třeba jindy... 65%, čistě z osobních pocitů, jinak by to asi bylo výš. (12.04.2016)

Počin v podobě Top of The Lake by asi neměl být označován za seriál, ale spíše za film na pokračování. Což ovšem nemusí být problém. Horší je, stane-li se, že se takový neepizodický koncept, byť pečlivě vymyšlený, začne (snad během natáčení?) rozpadat. Nevadí, že Jane Campion není Agatha Christie, ale logiku - nebo v tomto případě spíše přirozenost, protože logický je příběh dostatečně - je třeba dodržovat i u psychologických dramat a mysteriózních filmů. Ambiciózní projekt tak trpí regresí ve vývoji jednotlivých postav. Ty jako by ztrácely paměť a s ní i úsudek. Vznikne-li jednou podezření, nemůže jen tak zmizet. A Jane Campion to moc dobře ví, protože vkládá do děje nejrůznější druhy Čechovových pistolí. Nedomnívám se proto, že by to by se jednalo o nedostatek konceptu, ale že se film jednoduše rozklížil při natáčení – možná tím, jak byly scény natáčeny na přeskáčku a asi s velkým odstupem. Možná ještě větším, tentokrát ideovým problémem je proklamovaný label "genderový." Proč ženy ve filmu jsou a zůstávají po celou dobu jakýmsi houfem zmatené zvěře? Co se tím vlastně říká o jejich „genderu"? Máme se smát, protože všichni víme, že tomu tak není? Vystavěla Jane Campion film k metainterpretaci? Jako když Ruben Ostlund tvrdil, že realistický film vidíme jako rasistický, protože jsme rasisti? Nebo je to koncept typu Žena od Luckyho McKee, který je až tak absurdní, že jej z podstaty nebereme vážně? Co nám má říci tento film, kde Jane Campion stvořila roli osvícenkyně, která ve skutečnosti jen plácá nezodpovědné banality, nebo říká pravdy, které všichni znají, jen je říká hrubě a v nevhodnou chvíli jako ožralý chlap, a vzdává se veškeré odpovědnosti? Je snad osvícená žena starý ožralý chlap? Jak byly všechny postavy nakonec obdařeny poznáním z nevšedních dramatických zážitků jsme se nedozvěděli, jelikož happy závěr a jednoduchý konec zajistil, že už se nikdo nikam nemusel fyzicky, mentálně a ani „genderově" posouvat. Tak, milí přátelé, můžete mi někdo povědět, co jste se nového dozvěděli o „genderu"? Jakou "reflexi ženství," jak píše Marigold, nám tento snímek vlastně připravuje? Tohoto filmu je opravdu škoda. Málo by stačilo ... nebo spíš "méně". Méně je někdy více ... 4,5. (13.08.2014)