Na jezeře

V skratke vystihnem podstatu: Jane Campion a Gerard Lee, si za tento primitívny scenár plný stupídnych dier a idiotských zvratov vrátanie správania či konania postáv, zaslúžia vyjebať v strede oceána bez záchranného kolesa, následne obhádzať jaternicami, klobásou či lokšami s udenou slaninou, nech sa na ich účet aspoň žraloky "zabavia", lebo akým smerom sa odstupom času začala uberať táto story, to skutočne hraničí s debilizmom najhrubšieho zrna. A verte mi, toto je oproti pôvodnému, ten slušnejší komentár .. (05.03.2018)

Prečo si myslím, že by tomu slušalo viac filmové prevedenie a vyniklo by to viac, ale pekne po poriadku. Ženská True Detective? To ani náhodou. Jediné, čo to má s TD spoločné je skvelá kamera Arkapawa, ktorá urobila z tohto podpriemeru, ľahký nadpriemer + nádherná a zradná príroda NZ. - o to viac sa teším na McBetha (ktorého točil tiež) V popisku na CSFD stojí, že ide o thriller, mystery, krimi a drama. Na thriller to nemá takmer žiadne tempo; mystery som tam nepostrehol, max.snáď to, že tam vystupuje šedivá ženská, ktorú trafil blesk a vie čítať budúcnosť, čo v príbehu, ale aj tak nehrá žiadnu rolu; krimi záplateka je pozorným fanúšikom jasná po prvej časti a ak nie po prvej tak po tretej už isto a tak je to vlastne, ženské dráma, ktoré chce byť niečím čo nie je a všetky tie "prekvapivé a šokujúce" odhalenia sa strácajú pod nekonečnou vatou a nánosom jazera v okolí Paradise. Verím, že to krásne do seba na papieri všetko zapadalo, ale žiaľ to v tej sérii vôbec nefunguje na kamere a je to trikrát dlhšie ako by malo. Myslím, že tento kúsok ocenia viac ženy, ako muži, ktorí podľa mňa nie sú vhodnou cieľovkou 6/10 za spomínanú kameru, vykreslenie NZ buranského vidlákova, ktorému by ste sa chceli vyhnúť ; prírodu a P.Mullena, ktorý ako jediný podal nadpriemerný výkon a mal čo hrať. (10.08.2015)

Počin v podobě Top of The Lake by asi neměl být označován za seriál, ale spíše za film na pokračování. Což ovšem nemusí být problém. Horší je, stane-li se, že se takový neepizodický koncept, byť pečlivě vymyšlený, začne (snad během natáčení?) rozpadat. Nevadí, že Jane Campion není Agatha Christie, ale logiku - nebo v tomto případě spíše přirozenost, protože logický je příběh dostatečně - je třeba dodržovat i u psychologických dramat a mysteriózních filmů. Ambiciózní projekt tak trpí regresí ve vývoji jednotlivých postav. Ty jako by ztrácely paměť a s ní i úsudek. Vznikne-li jednou podezření, nemůže jen tak zmizet. A Jane Campion to moc dobře ví, protože vkládá do děje nejrůznější druhy Čechovových pistolí. Nedomnívám se proto, že by to by se jednalo o nedostatek konceptu, ale že se film jednoduše rozklížil při natáčení – možná tím, jak byly scény natáčeny na přeskáčku a asi s velkým odstupem. Možná ještě větším, tentokrát ideovým problémem je proklamovaný label "genderový." Proč ženy ve filmu jsou a zůstávají po celou dobu jakýmsi houfem zmatené zvěře? Co se tím vlastně říká o jejich „genderu"? Máme se smát, protože všichni víme, že tomu tak není? Vystavěla Jane Campion film k metainterpretaci? Jako když Ruben Ostlund tvrdil, že realistický film vidíme jako rasistický, protože jsme rasisti? Nebo je to koncept typu Žena od Luckyho McKee, který je až tak absurdní, že jej z podstaty nebereme vážně? Co nám má říci tento film, kde Jane Campion stvořila roli osvícenkyně, která ve skutečnosti jen plácá nezodpovědné banality, nebo říká pravdy, které všichni znají, jen je říká hrubě a v nevhodnou chvíli jako ožralý chlap, a vzdává se veškeré odpovědnosti? Je snad osvícená žena starý ožralý chlap? Jak byly všechny postavy nakonec obdařeny poznáním z nevšedních dramatických zážitků jsme se nedozvěděli, jelikož happy závěr a jednoduchý konec zajistil, že už se nikdo nikam nemusel fyzicky, mentálně a ani „genderově" posouvat. Tak, milí přátelé, můžete mi někdo povědět, co jste se nového dozvěděli o „genderu"? Jakou "reflexi ženství," jak píše Marigold, nám tento snímek vlastně připravuje? Tohoto filmu je opravdu škoda. Málo by stačilo ... nebo spíš "méně". Méně je někdy více ... 4,5. (13.08.2014)

Chcete zažít skutečnou, depresivní tíseň? Vejděte dovnitř, drátěnou bránou s romantickým nápisem Paradise. Pomalu se noříte do studených vln jezera, naplněného až po okraj lidskou ubohostí, která se na South Island stala normou, a klesnete až na samotné dno poraněné duše malé holky. Je to zlé. Nechat svou vlastní minulost, aby vycenila zkažené zuby a pak se na břehu jezera podívat až na dno flašky. Bolestivě vystřízlivět a uvidět, že lidská slabost a špína je věčná, nedá se ničím smýt, snad jen krví smíchanou s právě prasklou plodovou vodou a fetem, vyrobeným v laboratoři ve sklepě. Jizvy na duši a zmar versus život. Až fantaskně nádherné hory Nového Zélandu a příběh, odehrávající se na březích toho nejkrásnějšího ze všech jezer, do jakého jsem kdy zvracel. Svůj strach z minulosti, z věcí příštích, z celého toho dychtivého a poživačného, ale i zasraného, až k neunesení těžkého života. Jezero uprostřed drsných skalisek a pustých plání, které jsou tak lhostejné k lidským slabostem, úchylkám i ke skutečnému zlu, znásilněná Robin uprostřed sama sebe, cynická glosátorka GJ uprostřed (ne)konečného vesmíru. Já uprostřed ledových vln jezera, kde dochází velmi rychle k podchlazení těla a ochrnutí divácké mysli. Žádné tajemné krimi, jen meditativní depresárna bez rozhřešení, se spoustou nevyřčeného. Temný a neuvěřitelně hnusný seriál. Až na dřeň. Vážená Jane Campion, bylo mi ctí. (18.02.2015)

No tak dějově to žádná velká sláva není. Ani režisérka nepředvedla nic světoborného. Film má však dvě velké devízy a to hlavní hrdinku, která je prostě...no zajímavá a pak prostředí Nového Zélandu. Záběry na hory, jezero a lesy byly tak překrásné až magické, že jsem měl chuť se tam okamžitě rozjet a nechat se tou krásou prostoupit. Škoda, že si tu chuť můžu zatím leda tak nechat zajít:-) (10.04.2016)